reklama
 

Stres může být cestou k rozvoji pesimismu, říká psycholožka

Přiznání je polehčující okolnost: Tento článek jsem vytvořila v první řadě sama pro sebe. Dlouhou dobu jsem bývala katastrofik a v životě mě mé založení hodně ovlivňovalo. Není totiž pohodlné počítat vždycky hlavně s průsery.

Foto: iStock

Myslím si ale, že jsem už udělala jistý posun. Z ryzího pesimisty se stal skeptik – realista s občasnými návaly optimismu a naděje. A protože si myslím, že negativní a pesimistické myšlenky trápí hodně lidí, zeptala jsem se Lucie Mucalové, psychoterapeutky pro děti a dospělé, jak z toho všeho ven.

Jsou lidé od narození pesimisty a optimisty?
Podle výzkumu je dokázáno, ze dítě se nerodí jako čistý neposkvrněný list papíru. Rodí se s jistými zápisy v nervové soustavě, které získalo už v období těhotenství ženy. Vnímá naladění maminky, její pocity, vztahy, které kolem sebe má a utváří. Pokud je žena pesimistka a není příliš šťastná, spíš vidí svět černě, tak je velká pravděpodobnost, že pro dítě je tohle to správné naladění. Čím méně je dítě vychováváno a ovlivňováno optimisty, tím více je pro něho přirozené býti pesimistou. Je tu tedy obrovský vliv výchovy. Pak se samozřejmě přidávají osobnostní rysy a zážitky, kterými člověk prochází. To má obrovský vliv na nastavení mysli člověka.

Zážitky. Já osobně si myslím a cítím, že moje nastavení právě nejvíc ovlivnily události v dětství. Mezi třetím a šestým rokem jsem byla často hospitalizována v nemocnici kvůli zdravotním potížím a tam někde vznikly mé úzkosti a katastrofické scénáře.

Ano, to je možné. Pokud je to silný zážitek, zkušenost propojená se silnou emocí, tak to může z vteřiny na vteřinu zcela poškodit i dřívější pozitivní nastavení člověka. Vlastně vyhraje silná emoce, která se zapíše do podvědomí a tam jako ničivý vir žije a dělá peklo. Tady je dobré vyhledat právě pomoc zvenčí, jelikož ne každý dokáže takto silné zápisy svou vlastní silou a vírou změnit. Je třeba mít na paměti, že až 95 procent našeho života ovlivňuje podvědomí. Zbytek rozum. Což vysvětluje to, proč rozumem víme, ale něco uvnitř (pravě silný vir v podvědomí) nám nedovolí změnu.

Dá se s pesimistickým viděním světa nějak pracovat během života?

Samozřejmě že dá. Změna je možná v případě, že mi mé nastavení nevyhovuje. Mnohdy mě navštěvují klienti se zakázkou: chci změnit svůj pesimismus v něco nového, chci vidět život i jinak než vždy tragicky, mám pocit, že si svůj černý svět přitahuji a je plný nelehkých věcí. Prvním krokem je chtít. Pokud lidem pesimismus vyhovuje, rozhodně se nesnažte je změnit pod tlakem.

Mnohdy říkám, ze máme dva druhy pesimistů. Pro prvního je pesimismus životní styl, vlivem výchovy, tudíž nic měnit nechce a jediný, kdo něco takového chce, je okolí. Můžete takového člověka nasměrovat, ale rozhodně ne přesvědčovat a přímo likvidovat pozitivním myšlením. Je to každého volba, to respektujte. Druhým typem pesimistů jsou lidé, kterým do života přišla nějaká zásadní životní rána. Bez upozornění přišlo něco, co člověku vzalo víru, že život je spravedlivý a hezký. Z nepříjemných zkušeností vlastně všude najednou vnímá to horší. Tento typ lidí mě často navštěvuje v psychoterapii, jelikož pesimismus je jen ochrana.

Jak konkrétně z toho ven?
1) Pojmenovat si to, co mi kvůli mému pesimismu chybí.
2) Chtít s tím něco udělat.
3) Začít vyhledávat společnost i optimistů. Jelikož pesimisté si často kolem sebe vytvářejí kruh pesimistů a svůj pesimismus živí. Mnohdy se pesimisté mezi optimisty cítí strašně a přímo je iritují svými "sluníčkovými" sděleními. Ale cestou ke změně je právě i mít kolem sebe tento typ lidí, vnímat je a hledat, co alespoň malého bych si chtěl vnést do svého života.
4) Vyhledat můžete psychoterapeuta, psychologa, který vás může určitými technikami směrovat ze zajetí pesimismu. Ovšem metodou postupných malých kroků. I zde extrémy nevyhovují a mohlo by vás rozčilovat, že se změny prostě nedějí. Chce to trpělivost a činit malé kroky. Žádný odborník to za vás neudělá. Bez vašeho chtění a úsilí není cesta z pesimismu ven.
5) Někdo začíná i sám v bezpečí domova. Cestou mohou být afirmace, vizualizace, čtení knih z pozitivní psychologie, po doušcích prosím, ať se neotrávíte. Vyhledat můžete semináře z této oblasti. Prostě to, co je pro vás přijatelné, i když těžké. 
6) Zařaďte do svého života pohyb nebo aktivitu, u které vypnete a vyventilujete stres, který může být také cestou k rozvoji pesimismu. Stres musí pravidelně ven, aby byl mozek schopen vnímat a chtěl dělat nové věci. Aby měl sílu vidět světlo ve tmě. 
7) Zkuste malý trénink, kdykoli máte čas. Kdykoli zachytíte pesimistické myšlenky, napište je a vedle do sloupce nebo na druhou stranu papíru napište optimistický opak této myšlenky.
8) Trénink dělá mistry. Zpočátku to může byt otrava, bude to bolet, přichází nechuť, rozčarování, ale když vydržíte, výsledky se dostaví. Mozek se zpočátku bude bránit. Stereotyp v podobě pesimistického myšlení je prostě známý a jednodušší. Najednou mozek nechápe, co se to děje, proč tolik nového a dřiny, když to jde lehce a bez dřiny.  

Lze se v myšlení úplně přenastavit?

Ano, tréninkem. A uvědoměním, že to, čím živíme svou mysl a co vysíláme do okolí, to se nám vlastně plní. Když svůj mozek naprogramuji samou katastrofou, pouze plní náš program a vlastně skryté přání. Je tedy důležité v první řadě začít se vyvarovávat tragických vět. Vždycky je důležité si uvědomit, kde se katastrofické myšlení vzalo. Výchova? Těžká životní situace? Nebo ani nevím? Doporučuji zde vyhledat pomoc terapeuta nebo kouče, účinné jsou zde různé techniky a bič nad sebou, právě v podobě někoho zvenčí, kdo dohlédne, pomůže nasměrovat a v krizových chvílích podrží a nenechá spadnout zase na pomyslnou nulu.  

Mohlo by vás zajímat

reklama

Komerční tip

reklama