reklama
 

Nechce se vám k příbuzným? Nenechte se nutit, říká psychoterapeutka

Vánoce by měly být svátky klidu, pohody, ale také pospolitosti, takže bychom měli navštěvovat i příbuzné. Ano, měli bychom. Ale co když se nám zoufale nechce?

Foto: Shutterstock

Není úplně košer říkat nahlas, že bych raději zašla na kávu s kamarádkou než na sváteční oběd ke švagrové. To se nehodí! Je to přeci rodina! 

Opravdu musím? Na to, jak se během svátků nezbláznit z plnění rodinných povinností a jak si doma nastolit pohodu navzdory obecným stereotypům, jsem se ptala psychoterapeutky Kristiny Baudyšové.

Je nutné, dělat ze slušnosti "tour" po vlastní rodině, když má z této skutečnosti hodně lidí spíše nervy než vnitřní pohodu?

Čím dál více žen si v dnešní době pokládá otázku, zda nedat na první místo sebe a svůj dobrý pocit. Přitom by to mohlo znamenat, že se setká s někým úplně jiným než s příbuznými a bude z toho mít radost. Anebo se přizpůsobí očekávání rodiny a absolvuje návštěvy, které mohou být trochu samoúčelné.

Ve své práci vídám, že u žen roste poptávka po větším pocitu svobody. Přejí si opustit nevyhovující rodinné vzorce chování, které je mohou vést k nepřiměřenému přizpůsobování se. Slýchám otázku, zda je možné se cítit svobodně, a přitom proti sobě nepoštvat výčitky okolí. Mám zkušenost, že když upřednostním ty ostatní před sebou, vyjadřuji tím svou vlastní nedůležitost. Jinými slovy, že důležitější, než co si přeji, je to, co si myslí ostatní o mně. Když se takových situací nahromadí více, postupně se začínám cítit nespokojená a podrážděná. Tuto nespokojenost pak mohu přenášet na děti nebo manžela. Celkový dopad by pak nebyl příjemný ani pro mě, ani pro mé okolí. Věřím tomu, že všichni můžeme prožívat život svobodně a radostně. To znamená, že můžeme odmítnout to, co nám dělá zle, popřípadě celou situaci nastavit tak, abychom se v ní cítili dobře. 

Proč je kolem Vánoc v rodinách vždycky tolik stresu?

Naše pocity, ke kterým patří i pocit nervozity a vyčerpání, vnímám jako podvědomou volbu. Žena se může rozhodnout prožít Vánoce jinak než ve stresu. Doslova si může naplánovat, jak by se jí líbilo cítit se v průběhu připrav na Vánoce. Představovat si, že vše probíhá v klidu. Naše vizualizace má nesmírnou moc. Lidé si sílu vlastní představivosti neuvědomují.

Často se setkávám s tím, že se ženy přetěžují. Dělají činnosti, které je vyčerpávají, a nepožádají okolí o pomoc. Navrhuji, aby se žena zamyslela nad činnostmi svého dne. Aby zvážila, zda něco může vynechat, popřípadě jestli může požádat o pomoc své blízké. Mám pocit, že spokojená žena o Vánocích je větším dobrodiním než žena, která má perfektně uklizeno, napečeno a vše nachystáno, ale uvnitř je vystresovaná. Vánoce u nás v rodině vnímám jako spolupráci všech členů. Z takové spolupráce vzniká hezký den pro nás všechny. 

Jak vzniká taková vánoční spolupráce všech členů rodiny u Baudyšových v praxi?

Vánoční svátky mám moc ráda a každý rok se na ně těším. Už 23. prosince každý rok po mnoho let nasedáme celá rodina i s našimi psy do auta a jedeme do Prahy za babičkou Zuzankou, Tondovou maminkou. Vezeme z Šumperka cukroví a upečený štrúdl, se kterým mi děti každý rok pomáhají. Ráno na Štědrý den Tonda s dětmi staví a zdobí vánoční stromeček, který babička koupila. A také nesmím zapomenout na starožitný betlém. Tuto rodinnou památku děti rozestavují s velikou opatrností. Zuzaně pomáhám v kuchyni, venčíme se švagrovou psy a průběžně popíjíme zahřívací vánoční pitíčka. Do celého dne každý vkládá svůj díl, podle toho, kde se zrovna nachází a s čím může pomoci. Vedeme děti k samostatnosti a zároveň svobodě, protože se v tom s manželem cítíme dobře.

Hodně žen stále ještě neumí říct si o pomoc...

Vycházím z filozofie, že moje spokojenost a pohoda je pro mne velmi důležitá. Protože když se cítím dobře já, je spokojená moje rodina. Když jsem přetížená, unavená a protivná, ovlivňuji svojí náladou celou rodinu. Ženu v rodině bych připodobnila slunci. Její vyzařující spokojenost prozáří všechny. Když se naopak žena cítí nespokojená, děti i manžel tuto nespokojenost nasají velmi rychle. Žena by si měla uvědomit, jak moc je její spokojenost důležitá. Bude pak pro ni snadnější říci si o pomoc hezkým a ženským způsobem. Tím myslím s laskavostí a respektem vůči sobě samé.  

Jak slušně odmítat návštěvy, ať už u sebe, nebo návštěvy u někoho jiného?

Podívejme se na to jinak. Namísto "odmítnutí" sledujme "upřednostnění". To znamená, že moje pohoda a dobrý pocit během Vánoc jsou pro mne důležité. Je to část roku, na kterou se těším. Protože upřednostňuji svůj dobrý pocit, setkávání s rodinou nastavuji tak, abych se při tom cítila příjemně. Tímto přístupem obcházím pocit viny. Okolí bývá vůči našemu pocitu viny dosti vnímavé. Když se cítíme vinni, znamená to, že jsme udělali něco špatně. Ale my jsme neudělali nic špatně. Druzí se k nám mohou stavět kriticky jen proto, že z nás pocit viny vycítí. Naopak když se cítíme jistí svým postojem a naši volbu sdělíme srdečně a bez pochyb, ostatní jsou více svolní ke změnám.  

Jak nepřenášet do svých vlastních rodin stereotypy, zvyky a rituály, které nám vlastně nevyhovují, ale "máma to tak dělala"?

My ženy nevědomky opakujeme vzorce chování našich matek – nejen o Vánocích. Vzorce chování našich maminek máme tendenci přenášet do vztahu s manželem, do vztahu s dětmi, do vztahu k životu. Mohou být viditelné, anebo skryté. Vyvázání se z přejatého vzorce nemusí být až tak náročné. Důležité je uvědomit si a nejlépe i pojmenovat nový přístup. Jak by se mi líbilo nastavit celou situaci tak, abych se v tom cítila dobře? Znamená to pro mě hledat vlastní radost, vlastní spokojenost. A až ji najdu, v duchu poděkuji své mamince a řeknu jí: "Mami, mám to jinak." A dál už jen zvolit vlastní cestu a radovat se ze své volby.

Mohlo by vás zajímat

reklama

Komerční tip

reklama