Nevědomí ovlivňuje veškeré naše konání. Dostat se k němu jen tak nemůžeme, ne nadarmo se nazývá ne-vědomím. Když ale analyzujeme své myšlenkové pochody, řada věcí se dostane na povrch.

Představit si ho můžeme jako obrovskou banku paměti, která má neohraničené možnosti pro uskladnění našich vzpomínek, vjemů a dojmů, které jsou tříděny a skladovány, abychom mohli reagovat automaticky. Například když někdo zazvoní, jdeme otevřít dveře, abychom si mohli vyčistit zuby, otevřeme a vymáčkneme pastu - o takových úkonech už nepřemýšlíme.

Zahrada života

V rámci psychoanalýzy se s nevědomím intenzivně pracuje. Psychoanalytik umožní pacientovi říct nahlas i vzpomínky či přání, která by si nikdy nepřiznal. Je ale velmi složité odhalit, co se skutečně stalo a co byl jen něčí dojem. Nevědomí je totiž subjektivní, vykonává jen pokyny, které dostává od vědomé části mysli. Ta funguje jako jakýsi zahradník: zaseje semínka, která vyklíčí v půdě nevědomí. Jestli v naší zahradě pokvetou nádherné květiny, nebo plevel, záleží na tom, na co myslíme.

Důležitá rovnováha

Nevědomí také udržuje pochody v našich buňkách, díky němu automaticky dýcháme a srdce bije ve svém pravidelném rytmu. Jako řídicí věž nám také vysílá myšlenky, které odpovídají tomu, jak jsme uvažovali a jednali v minulosti.

Jste obklopeni hloupými a nepříjemnými lidmi? Problém není v nich, ale ve vás číst článek

Vztahy

Vystoupit ze své komfortní zóny

Často slyšíme tenhle termín, že musíme udělat něco, co je pro nás neobvyklé, abychom sklidili úspěch. Opustit své mentální pohodlí ale není nic jiného než ignorovat pokyn nevědomí, abychom se opět zachovali stejně jako předtím. Nevědomí se ale nechce jen tak vzdát, takže když už jsme se rozhodli, že poprvé vyrazíme na večírek, kde nikoho kromě hostitele neznáme, cítíme psychické a někdy i fyzické nepohodlí. To je všechna ta tréma a pocit, že se nám svírá žaludek. I pouhá myšlenka na to, že uděláme něco jinak, může vyvolat velkou nervozitu. Proto je tolik motivačních citátů založeno právě na tom, aby nás povzbudily komfortní zónu opustit. Jinak se nikdy nikam neposuneme. A i když nám to ze začátku nejde, musíme to zkusit zas a znova. Nepohodlí a nervozita k cestě za naším snem totiž patří, vinit můžeme právě naše nevědomí.

  Video Mohlo by Vás také zajímat:

"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal

"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal | Video: Michaela Lišková