Umění být sami sebou: Co to vlastně obnáší?
Hlavně buď svá/svůj - také slyšíte to spojení odevšad a začínáte na něj být alergičtí? Poznávat své nitro je podobně trendy jako nesnášet lepek a pít kávu se sójovým mlékem. Na rozdíl od téhle diety si ale málokdo umí představit, co máme udělat, abychom byli v kontaktu se sebou samými.
Někoho, kdo je opravdový, poznáte okamžitě. V jeho společnosti se cítíte klidně a bezpečně, a to i přesto, že takoví lidé neříkají vždy věci, které jsou příjemné.
Co tedy vyžaduje být autentický? Především nelhat sám sobě. Žít v souladu s tím, čemu sami věříme. V dětství jsme se naučili jednat tak, abychom se hlavně líbili ostatním, nikoliv jednat pravdivě. Každá lež je ale pro mozek a tělo velký stres. Ostatně na tomhle principu ji mohou odhalit detektory: všimnou si, že se potíme, buší nám srdce a podobně.
Jednejte s rozvahou, než něco vyslovíte nahlas
Nestojí za to vykládat každou svou myšlenku. Některé z nich totiž mohou zbytečně ponížit nebo ranit a vy jste to možná tak úplně nezamýšleli. Například když se vás kamarádka zeptá, co si myslíte o jejím novém příteli, nemusíte vysypat z rukávu, že je to jeliman s nulovým příjmem. Zeptejte se jí, jak se s ním cítí ona, jestli je jí s ním dobře. Někdy tahle taktika nefunguje a musíme férově prozradit i své negativní pocity. Přesvědčte se ale, že znáte fakta, nikoliv domněnky. V případě, že se vám nelíbí něčí chování, nemusíte mlčet. Místo toho, abyste ale říkali: "Chováš se jako blbec", zkuste popsat, jak se vůči dotyčnému cítíte.
Vnímejte své tělo
Naše mysl často zpracovává impulzy, které naše fyzická schránka už dávno zachytila. Vyzkoušet můžete následující test, řekněte nahlas nějakou lež. Například: "Hrozně se mi líbí, když mě šéf přede všemi ponižuje." Uvidíte, že vám třeba najednou ztěžknou čelisti či nevědomky škubnete ramenem. Tělo se zkrátka obelhat nedá. Když zažíváte emoci, která je pro vás opravdová, máte naopak husí kůži. Když říkáme a děláme to, čemu doopravdy věříme, cítíme se svobodní a prožíváme opravdovou lehkost bytí.
Neřešte cizí záležitosti
Hodně stresu v životě je spojeno s tím, že se zabýváme problémy, které nám nepatří. Když se ale soustředíme na životy našich blízkých, nevidíme svůj vlastní. Je v tom také určitá dávka arogance, jak vy můžete vědět, co potřebuje někdo jiný? To, že by podle vás měl změnit práci, najít si někoho jiného nebo mít už konečně děti, je projekce vašich vlastních představ, obav či nejistoty.
Přijměte svou nedokonalost
Nejsme perfektní, nemůžeme pokaždé jednat tak, jak bychom od sebe očekávali. Je snadné přijímat ty vlastnosti, co se nám na nás líbí, ale pouze když se potkáte se svým stínem, tedy s chováním, co odsuzujete, můžete žít v klidu. Akceptujte svou nedokonalost i to, že se kvůli ní trápíte.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
