Kateřina je ale především maminkou dvou kluků a za Prahou na venkově má velkou zahradu, o kterou se stará. To není určitě ještě zdaleka všechno, co mi o sobě prozradila. 

Nejdřív mě zajímalo, kde bere drobná žena a maminka dvou kluků energii a jak dobíjí baterky. 

Co vás postaví zaručeně na nohy i při té největší únavě?
Jsou tři. Káva, matcha tea a maté. Používám je i s ohledem na to, jestli na ně mám chuť, mám je zrovna po ruce a jak se celkově cítím. I když všechny účinkují k povzbuzení organismu, nepůsobí na mě stejně. A pak taky sázím na kvalitní hořkou čokoládu.

A předpokládám že i na bylinky… Která vám doma nikdy nesmí chybět?
Většinou ty na případné nachlazení. Šalvěj na kloktání, bezový květ na čaje, lopuchový list na koupele. To jsou takové stálice, co si sušíme. Pak třeba taky mátu, oregano, hluchavkový květ, meduňku a kopřivu.

Opravdu bylinám a všem "babským radám" rozumíte, nebo při natáčení Herbáře potřebujete nějaké odborníky?
Spousta věcí se dá vyčíst a dohledat, ale na sestavování herbáře do kuchařek Vaříme podle Herbáře a do scénářů spolupracujeme s lidmi, kteří se v bylinách orientují. A s těmi kuchyňskými a základními bylinami a recepty z nich mám už za ta léta, co mám rodinu, své zkušenosti.

Jak vůbec natáčení pořadu probíhá, kde berete inspiraci?
Herbář natáčíme tak, abychom zachytili co nejvíce z celého roku na zahradě. Pak jsou takzvané vařicí dny, kdy točím větší ucelené bloky receptů, třeba i s hosty. A na reportáže se jezdí většinou v létě a na podzim. Inspirace je všude kolem stále dost. Každá surovina, bylina či téma má svůj příběh a vývoj, takže je to jako s cibulí - pod slupkou je další a další vrstva.

Na nový Herbář svým způsobem navazuje vaše kniha Jíst a žít. Co vás vedlo k jejímu napsání?
Hlavně to, co jsem se v Herbáři za ta léta mohla dozvědět o životním stylu našich předků a jejich stravování. A tu inspiraci chci nejen hledat, ale i reálně realizovat dnes, v nervózní, uspěchané a trochu neomalené době. Bylo to tentokrát vlastně obráceně, nejprve byla kniha a z ní jsme čerpali do scénáře nového televizního Herbáře. Mám ráda to všechno kolem dobrého jídla, ale ještě více si cením přírody. Proto jsem napsala kuchařku, kde najdete moderní, snadné a jednoduché recepty. Zároveň i můj pohled na to, co pro mě znamená opravdu kvalitní a zdravá potravina a jak ji můžeme získat a pochutnat si na ní bez výčitek a s ohledem na přírodu i svá těla.

Mottem knihy je Hippokratův citát: "Nechť je tvé jídlo tvým lékem a tvůj lék nechť je tvým jídlem." Řídíte se tím?
Snažím se. To, co jíme, ovlivňuje naše zdraví a i to, jak se cítíme. Proto si vybírám produkty z ekofarem a od biovýrobců. Také si svoji zeleninu a ovoce pěstuji v modelu "takové to domácí bio". Maso kupuji už jen z etických chovů. Na trhu je poměrně velký výběr. Když totiž ochutnáte poctivé farmářské jídlo, už nechcete jinak. Hippokrates také řekl, že nejen jídlem živ je člověk, takže úzkost z toho, že jsem třeba nakoupila bílé pečivo, mít nehodlám.

Dovedete si představit, že se stavíte někdy večer po dlouhém dni v supermarketu a koupíte tam rodině k večeři párky?
Tak i tam se dají občas koupit ty v biokvalitě, nebo i od farmářů, tak proč ne? S dobrou hořčicí a kváskovým chlebem je to taková "líná" večeře.

Máte dva kluky, kteří toho určitě spoustu sní. Co se u vás doma nejčastěji vaří?
Milujeme těstoviny na všechny způsoby a také rýži s indickou omáčkou. A také vývary a hutné zeleninové polévky. A domácí krůtí maso na různé způsoby. Jinak chlapci se naučili péct, takže momentálně máme na střídačku skořicové šneky, bábovku, perník a palačinky.

Vedete děti ke zdravému stravování, nebo si můžou občas dát i brambůrky a pizzu?
Víte, já myslím, že když jíme vyváženou stravu a vybíráme si, z čeho je to, co konzumujeme, vyrobené, nevidím problémv tom, dát si i něco mimo rámec zdravé stravy. A taková křupavá římská pizza nebo kukuřičné nachos, to si dáme také líbit…

Co společně se syny ráda děláte ve volném čase?
Hrajeme různé stolní hry nebo se koukáme na film. Já teda většinou usnu, ale hlavně že jsme spolu.

Máte velkou zahradu, jak se o ni stíháte starat, při vašem pracovním vytížení?
Každou volnou chvíli! Mně tedy nevadí, když zahrada není "pintlich" a plevel trochu řádí. Nechci se stát otrokem něčeho, co mám ráda. Horší je to s nedostatkem vody. To musíme poprosit babičku, ať zalévá.  Bez její pomoci na zahradě bychom se neobešli. Jinak razím myšlenku, že zahrada si musí umět taky trochu pomoct sama. Kromě všeobecného okopávání, povídání si s rostlinami, přivazování rajčat, sbírání mandelinek… se hlavně kochám.

Co z prací na zahradě máte nejradši a co naopak vůbec ne?
Já mám radši už tu pozdější starost o rostliny, kdy je vidět, jak řádkují, a záhony rostou a kvetou před očima. To brzké jarní setí do hlíny, kdy se ještě nic moc nezelená, mě tolik netankuje. Ráda pleju záhonky od plevele. To hned vidím, jak se vše vyčistí, a jsem šťastná. Práce na zahradě je pro mě i takovou očistou ducha.

Prozradíte nějaký super recept na vánoční cukroví, které u vás doma nikdy nesmí chybět?
Mně by vůbec nevadilo, kdyby chybělo všechno. Sníme tolik cukru přes celý dlouhý rok a tradice sladkých Vánoc mi už moc nedává smysl. Já se totiž taky nikdy neubráním a strašně ráda ochutnávám, co tety a babičky napekly. Takové nepečené cukroví a vanilkové rohlíčky, to je klasika. Podívejte se na můj blog www.culinabotanica.cz , tam mám spoustu tipů na to nejlepší cukroví!