reklama
 

Myšlenková inventura: 17 otázek, které vám pomohou pochopit, kdo jste

Podzimní dny jsou jako stvořené k tomu, abychom si pro sebe našli trochu klidu a podívali se na to, co prožíváme z jiné perspektivy.

Foto: Shutterstock

Podle klinického psychologa Davida Van Der Bonta je nezbytné čas od času udělat myšlenkovou inventuru. Většina z nás se k ní dostane pouze v případě krize. Pak přemítáme o tom, že nám třeba neklape vztah, nebaví nás práce, nerozumíme si s rodinou.

Podle psychologa se tak děje proto, že se přirozeně vyhýbáme duševnímu nepohodlí a chceme se mít jenom dobře. V zákoutí duše se ale mnohdy skrývají důležité věci, kterým by prospělo dostat se na povrch, díky čemu bychom prožili důležitou změnu. Zkuste proto vyplnit následující dotazník, který vám odhalí něco, co jste o sobě vůbec netušili.

Láska

Mezilidské vztahy odrážejí naše nitro. Díky otázkám můžete vyřešit zakořeněné problémy. Zeptejte se sami sebe:

1) Jak hodnotím současný stav svého partnerského života (odpovězte, ať už jste single, máte vztah nebo jste třeba rozvedení).

2) Co se mi na sobě ve vztahu k partnerovi líbí?

3) Co se mi na sobě ve vztahu k partnerovi nelíbí?

4) Jaké aspekty našeho vztahu ve mně vyvolávají pocit nepohodlí? (např. finance, sexuální život)

5) Jsem ochotný/á obětovat své pohodlí pro pohodlí partnera?

6) Líbí se mi, jaký tvoříme pár?

7) Nasloucháme vzájemným potřebám?

Na vztahy se díváme jako na prostředek potěšení, ale podle psychologů jsou to hlavně zrcadla nás samotných. Některé naše povahové vlastnosti se totiž odráží v partnerovi právě jako v zrcadle. Pak míváme sklony k tomu si říct: "Takový vztah mi nevyhovuje, protože on/ona dělá to a to…" Zeptejte se ale sami sebe, jak vám partnerský vztah umožňuje poznat sebe. I třecí plochy nebo aspekty, ve kterých se v rámci vztahu necítíte dobře, nutně nemusí znamenat problém. Například problémy v sexu mohou odkazovat do dětství, kdy jste cítili stud a strach. Vždy si položte otázku, co vám daná situace chce naznačit o sobě samých. Neznamená to ale vždy, že ve svazku, který vám nepřináší uspokojení, musíte zůstat. Někdy je rozchod skutečně jediné řešení. Ale aniž byste se z něj poučili, přenesete si problémy jen dál.

Co s tím?

Napište partnerovi dopis, kde upřímně popíšete, jak se cítíte. Ale nedávejte mu ho číst. V dopise se pokuste odpovědět na to, co pro vás právě vztah znamená. Proberte to, co vás trápí se svým protějškem, aniž byste ho obviňovali. Oba můžete navrhnout, jak byste zlepšili to, co druhého trápí. I když se rozhodnete vztah ukončit, pochopte jakou důležitost ve vašem životě měl.

Kariéra

Baví vás současná pozice? Neměli byste změnit místo, nebo alespoň režim? Zeptejte se sami sebe na:

1) Kolik času týdně věnuji práci, sobě a společenským kontaktům?

2) Co pro mě na mé profesi bylo v minulosti nejdůležitější (finance, status, kreativita) a co je to teď?

3) Co mě nejvíc motivuje a proč? Co mě naopak nejvíc shodilo a odradilo?

4) Jakých pět věcí jsou pro mě v kariéře nejdůležitější? Jak se mi podařilo je v současném zaměstnání naplnit?

Zaměstnání zabírá obrovské množství času, které v životě máme. Pokud jsme nespokojení v práci, časem se to přenést i do soukromí. Pokud jste během odpovědí na otázky pochopili, že se vaše priority změnily, je potřeba situaci změnit. Když začínáme pracovat, je logické, že jsme ambicióznější a chceme také vydělávat víc peněz. Poté je ale pro nás důležitější třeba trávit víc chvil s rodinou. Třeba jste také pocítili, že svou současnou pozici jste už přerostli a chcete se posunout dál. Pečlivě také prozkoumejte, co vás tolik motivovalo, nebo naopak sebralo chuť do práce. Snažte se u toho oddělit své kolegy, se kterými denně přicházíte do kontaktu a náplň práce jako takovou. Zeptejte se sami sebe: "Co mě v práci těší?" "Čeho se mi nedostává?" "Co mi dělá opravdu radost?". Když vyzkoumáte, co potřebujete pro své kariérní štěstí, můžete se opět posunout dál.

Co s tím?

Proberte to s někým, komu důvěřujete. Ať už se jedná o terapeuta, kamaráda i vašeho mentora. Když svou kariéru probíráte s další osobou, jste schopni lépe vnímat svou situaci. Pochopte, jakou roli v zaměstnání zastáváte. Se změnami začněte postupně, například se zapište na kurz angličtiny.

Vztahy s ostatními

Náš osobní příběh ovlivňuje to, jak se stavíme k okolí. Jak si stojíte mezi kolegy, rodinou, kamarády? Abyste mohli změnit to, co vám nevyhovuje, musíte se vydat na výlet zpět do dětských let.

1) Jaké vztahy jsem měl/a jako malý/á v dětství s příbuznými? Mohl/a jsem projevovat své pocity, aniž bych za ně byla odsouzen/a?

2) Jaký dojem většinou dělám na okolí?

3) Souhlasíte s tímto dojmem?

4) O jakých tématech se nejčastěji s druhými bavím?

5) Jsem spokojený/á se svým chováním vůči druhým? (Umím naslouchat, rychle odsuzuji, pomlouvám, snadno se podřídím, závidím?).

6) Když vyjadřuji svůj názor, poslouchají mě ostatní? Mohu říct, co si myslím?

To, jak se díváme sami na sebe, se utváří v dětství. První měsíce po narození jsou důležitou výbavou na celý příští život. Jestli o miminko bylo patřičně postaráno, vyrůstalo s pocitem bezpečí. V případě, že se vám pozornosti nedostávalo, je těžké spolehnout se na okolí. Děti, které byly svědky destruktivních hádek, se coby dospělí budou chtít vyhnout konfliktům za každou cenu.

V neposlední řadě, velký vliv ve vztahu k okolí hraje sebevědomí. Když je vám samotným se sebou dobře, cítí to i kolegové nebo kamarádi. Pak nepřestanete mluvit s kamarádkou jen proto, že vás nepozvala na oslavu nebo zapomněla na vaše narozeniny. 

V rodině dostáváme role, ve kterých pokračujeme, i když dospějeme. Někdo je věčně vzdorující rebel, jiný zase poslušný syn, další zas tatínkova holčička. Zamyslete se nad tím, zda v takové roli chcete pokračovat.

Co s tím?

Vzpomeňte si na klima, které u vás doma panovalo. Když změníte svůj styl chování, promění se i vztah ostatních k vám. Trénujte asertivitu: naučte se okolí sdělovat své potřeby, ale zároveň je respektujte.

Mohlo by vás zajímat

reklama

Komerční tip

reklama