reklama
 

Strach má takovou sílu, jakou mu dáváme, říká terapeutka

Kdy je strach na místě a kdy může přerůst v depresi a úzkosti? Z čeho lidé mají v současnosti největší obavy? A jakými způsoby je lze překonat?

Foto: iStock

O tom, že jak nám strach nedovolí žít svou vnitřní pravdu, jsem si povídala s terapeutkou Kristinou Baudyšovou.

Jak významnou roli hraje v našich životech strach?

Každý z nás si může odpovědět tím, že se zeptá sám sebe, jak by vypadal jeho život beze strachu. Co by ve svém životě změnil? A jak by se cítil? Strach nám bere sílu žít život podle svých vlastních představ. A vede nás k tomu, abychom žili život podle představ těch druhých. Lidé dělají a říkají spoustu věcí, protože se něčeho bojí. A nebo se naopak rozhodnutí vyhýbají, protože se bojí. Zůstávají dlouhodobě v situaci, ve které se necítí dobře. Strach skrytě ovlivňuje kvalitu našeho celého života. 

Z čeho mají lidé v současnosti největší strach?

Často se setkávám se strachem ze změny a z nového. Lidé zůstávají v práci, která jim nevyhovuje, protože se bojí změny a nejistoty. Zůstávají v nefunkčních vztazích, protože se bojí, že zůstanou sami. A přitom se v situaci, ve které se nachází, necítí dobře. Osobně věřím tomu, že změny v našem životě jsou vždy k lepšímu. Každá změna přináší nový vývoj a pro nás příležitost dělat věci lépe. V terapii pracuji s lidmi dlouhodobě, vidím změny, kterými prochází. A vždy se mi potvrzuje pravidlo, že i když vše na začátku vypadá hodně špatně a moc to bolí, po nějaké době je člověk za takovou změnu vděčný. Znamená to uchopit situaci za správný konec a neulpívat na tom starém.

Velmi častý je i strach být sám sebou. Člověk na sebe už od raného dětství přijímá mnoho masek, které splňují očekávání těch druhých. Žije to, co je normální, nežije svou vnitřní pravdu. Protože má strach ze ztráty lásky nebo z vyloučení ze společnosti. Je to jeden z nejhlubších strachů lidstva. Když byl člověk v době kamenné vyloučený ze smečky, například proto, že jinak vypadal nebo páchl, tento jedinec sám bez smečky nepřežil. Je tedy přirozené, pokud v nás tento strach přežívá.
 
Proč mají obavy tak velkou schopnost člověka paralyzovat a nepohnout ho z místa?

Strach má takovou sílu, jakou mu dáváme. Když strach posilujeme našimi myšlenkami, dáváme mu energii a moc ovládnout náš život. Člověk, který dává například více pozornosti tomu, co by rád zažil a ve svém životě vytvořil, pak snadněji překonává strachy. Strach se objeví, ale protože se mu člověk vnitřně nevěnuje, zase se vytratí. Když se něčeho bojíme, máme pocit, že to něco je silnější než my. Nejsme v tom okamžiku v kontaktu se svojí silou. Ve svých myšlenkách vytváříme různé příběhy strachu, co všechno by se mohlo stát. Přitom si neuvědomujeme, že tuto příšeru jsme si sami vymysleli. 

Jakými metodami se dá zapracovat na jeho překonávání?

Můžeme začít tím, že nebudeme malé strachy sami v sobě rozvíjet do různých domněnek a příběhů plných strachů. Naopak dáme pozorost svým silným stránkám. I když cítíme strach, půjdeme do výzvy, která před námi stojí. A uděláme to, co cítíme, že je správné. Po takové zkušenosti si uvědomíme, že jsme silnější než to, čeho se bojíme. Prožijeme svou sílu a více se otevřeme radosti ze života. Pomůcek na uvolnění strachu z našeho života existuje mnoho, ty, které pokládám za nejvíce účinné, představuji ve svém videokurzu na toto téma. 

Existuje na strach nějaký "lék"?

Když člověk hledá, najde lék. Možností, jak uvolnit strach, existuje mnoho, sama jsem se jich v životě několik naučila. Používám ty, které se mi osvědčily nejvíce. Největší účinek mají ty nejjednodušší nástroje. 

Není vlastně trochu absurdní, že si lidé ze strachu vytvořili automatickou a "přirozenou" součást svého bytí?

Lidé si často myslí, že je normální bát se. Už od našeho raného dětství jsme byli strašeni. Rodiče se bojí a přenášejí svůj strach na děti. Říkají jim například, co všechno by se mohlo stát, ale tím je straší. Vychovávají je ve strachu ze strašidel, čertů, sklepů a bůhví čeho ještě. Dítě tímto ztrácí kontakt se svojí vlastní silou, o kterou se pak v budoucnosti těžko opře. Nemluvě o škole, strach ze špatných známek, z písemky a autorit.

Dospělí své děti stále ještě straší strašidly, bubáky, čerty a podobně, což děti do určitého věku většinou špatně snáší. Na druhou stranu děti vyhledávají strašidelné příběhy, u kterých se bojí, a zároveň je takový příběh přitahuje. Co se v dětské psychice v tomto ambivalentním okamžiku odehrává?

Dítě strašidelné příběhy vyhledává v okamžiku, kdy je připraveno na jejich vstřebání. Každé dítě je jiné, jedno má natolik jemnou psychiku, že v něm strašidelný příběh zanechá bolestivou stopu, jiné se z takového příběhu naopak raduje.

Kristina Baudyšová

Kristina Baudyšová

Kristina Baudyšová je terapeutka, lektorka sebepoznávacích seminářů a autorka videoseminářů na podporu ženství. Společně s manželem Antonínem Baudyšem žijí střídavě v Česku a Řecku, vychovávají tři děti. Více na www.kristinabaudysova.cz

Kdy je strach adekvátní a na místě a kdy je životní brzdou?

Adekvátní je opatrnost, ale to není totéž co strach. Když vidím potulujícího se psa, vnitřní hlas opatrnosti mi řekne, abych se mu vyhnula velkým obloukem, nedívala se mu do očí. Ale strach začne utíkat, křičet, rozvíjet vnitřní příběhy hrůzy toho, co strašného by se mohlo stát. Rozbuší se srdce, ztuhne tělo. Nemluvě o tom, že zvíře náš strach instinktivně cítí. A přitom pes může být čistě nekonfliktní. Když jsme opatrní, naše smysly fungují dobře, z nepříjemné situace nás vyvedou. Před lety jsem byla se synem v parku, bylo to ve Španělsku. Potuloval se tam pes, který napadl mého syna. Mateřský pud byl mnohem silnější než strach z velkého zvířete. Byla jsem plně v síle. Zvíře jsem odkopla v okamžiku, kdy skákal na syna a jeho tlama byla pár centimetrů od jeho hlavy. Potom jsem psa snadno zahnala. Kdybych byla ve strachu, nedokázala bych to. 

Existuje mezi strachem, úzkostí, panikou a stresem nějaký "příbuzenský" vztah?

Všech těchto stavů je strach společný jmenovatel. Naše nitro touží být od strachu a bolesti očišťováno stejně jako naše tělo. Tak, jak se pravidelně koupeme, můžeme věnovat pozornost našemu nitru, našim pocitům. Když nevěnujeme pozornost strachům, které pomalu narůstají, po nějaké době se přemnoží v úzkosti či deprese. Lidé si potom chodí pro léky k psychiatrům a nechápou, jak to vzniklo.  

Jak v sobě objevit dobře skryté strachy?

Začněte pozorovat svoje myšlenky a pocity. Poslouchejte, co říkáte těm druhým. Skryté strachy objevíte jedině tehdy, budete-li velmi pozorní vůči procesům, které se ve vás dějí. 

Mohlo by vás zajímat

reklama

Komerční tip

reklama