Připravte si ovocné zásoby na zimu. Sušení není věda
Posílit svůj organismus a doplnit vitamíny můžete jednoduše i v zimě. Přinášíme jednoduché triky a tipy, jak sušit ovoce.
Podzim je nádherný. Pokud pomineme občas marnivé počasí, stromy hrají krásnými teplými barvami a hlavně nám nabízí bohatou úrodu. Už naše babičky připravovaly ovoce a zeleninu a uschovávaly na zimu, aby v tomto studeném období došlo k posílení organismu a dodání vitamínů. Zatímco zelenina se spíše kvasila, ovoce se sušilo. Jak? Poradíme.
Sušení jako způsob konzervování potravin je osvědčená metoda, jak si podzimní ovocnou úrodu zachovat, aniž bychom přišli o její chuť a cenné vitaminy. Sice se sušením postupně vytrácí vitamin C, ale zůstává mnoho jiných. Třeba A, vitaminy skupiny B a spousta minerálů.
Navíc je to jedna z mála úprav, kdy se k ovoci nepřidává žádný cukr. To je dobrá zpráva zvláště pro ty, kteří si musí jeho hladinu v těle hlídat ze zdravotních důvodů. Při sušení v ovoci zůstává vláknina, proto stačí zobnout si pár kousků a bude vám to stačit na celý večer.
Vlastní versus koupené
Možná si říkáte, proč sušit vlastní ovoce, když je běžně dostání v obchodech. Ve většině případů se ale k sušenému ovoci dodává cukr a to ani nemluvě o oxidu siřičitém, který může u citlivých osob vyvolat astma. Příprava a samotné sušení není nějak náročné.
A co můžeme sušit? Představivosti se meze nekladou. Nejčastěji se suší jablka, hrušky, švestky, meruňky, broskve a višně. Můžete ale sáhnout i po exotičtějším ovoci jako jsou banány, papája, ananas nebo fíky.
Suší se také šípky, i když s nimi je to trochu složitější. Říká se, že šípky musejí trochu přejít mrazem, abych chytily tu správnou vůni a chuť, ale je to mýtus. Pravda je však taková, že šípky dozrávají dlouho poté, co dostanou krásnou červenou barvu. Sklízí se ještě tvrdé, ale zralé.
Sušené ovoce se může pojídat jen tak během zimních večerů, doplní ranní teplou kaši nebo poslouží jako sladidlo v dezertech. Sušit ale můžete i zeleninu, třeba mrkev nebo celer.
Jak sušit?
Při sušení poklesne obsah vody v ovoci o 70 procent, plody se tím stávají trvanlivými a přitom zůstávají zdravými. Díky tomu má ale výraznější chuť než ovoce čerstvé.
Ať už sušíme jakékoli ovoce, vždy platí, že bychom měli vybírat pouze celé, zdravé a dostatečně zralé plody bez mechanického poškození, které obsahují hodně šťávy.
Ovoce očistíme, omyjeme a nakrájíme na velmi jemné plátky, půlky, čtvrtky, osminky, jak je komu libo. Kousky jablka, hrušky nebo kiwi by neměly být silnější než 5 mm. Je třeba tyto úkony provádět rychle, aby dužnina na vzduchu nezhnědla, případně nakrájené kousky vkládat rovnou do kyselého roztoku – stačí voda s pár kapkami citronové šťávy.
Pak už je sušení hračka. Můžeme sušit s použitím elektrické sušičky, ale stačí k tomu i obyčejná trouba v kuchyni. Nakrájené kousky ovoce se poté nakladou na sušicí rošty, na plech či pečicí papír v jedné vrstvě.
Důležité je nastavit správnou teplotu na sušení. Horko nad 85 °C by zničilo vitaminy, vůni i barvu sušeného ovoce. Lepší je začít na nízké teplotě kolem 20 stupňů, následně postupně přidávat až do 70 stupňů a skončit opět při výchozí nízké teplotě.
Dobře usušené ovoce bývá vláčné, ohebné a bez nadměrně vlhkých částí. Správnost usušení poznáme tak, že surovinu rozkrojíme a zmáčkneme. Na řezu by se neměly objevit žádné kapičky.
Kde sušené ovoce skladovat?
Skladování je po sušení neméně důležité. Hlavním pravidlem je vyhledat suché místo, aby ovoce nenavlhlo a nezačalo plesnivět. Při konzumaci musí být stále suché a zároveň pružné a ohebné.
Posloužit mohou dobře dobře uzavíratelné sklenice nebo plátěné sdrhovací pytlíky umístěné ve větraném a ne vlhkém prostoru. Prodávají se i speciální sáčky, které lze opakovaně otevřít a zavřít, aniž by to mělo vliv na to, co je uvnitř. Vyrábí je například výrobce obalů Paketo.cz.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
