reklama

Reportáž: Poznejte samu sebe i své tělo díky třídennímu detoxu

Prožila jsem tři dny na šťávách. Jaká byla moje zkušenost s očistou?

Foto: Thinkstock

Asi už víte, že v barech a salateriích Ugo nabízejí třídenní program s názvem Ugo Očista. Když se přihlásíte, každé ráno si tu vyzvednete denní příděl džusů. Kromě nich pak už nejíte vůbec nic, jen pijete spoustu vody a bylinkového nebo zeleného čaje.

Tři dny před tím a tři dny potom ale musíte jíst lehčeji, ideálně bez masa, mléka, samozřejmě smažených věcí, měli byste vynechat alkohol i kávu. Já kávu naštěstí nepiji, ale docela ráda si užívám jídlo. Tak schválně.

První den

8:15 - Vstávám a začínám mít hlad. Místo toho, abych byla tři dny před očistou super vzorná (zpětně opravdu doporučuji být), jsem včera večer měla s kamarádkou dvě piva. Bylo hezky a prostě se nedalo říct ne. Takže vstávám s těžší hlavou než obvykle. A jestli něco můžu říct s jistotou, tak je to fakt, že slovo pizza mi dnes zní o dost líp než očista.

9:00 - Na zastávce vidím holku, která za chůze snídá housku. S vidinou tří dnů o šťávě se ve mně probouzí predátorský instinkt a chci za ní vyběhnout a housku jí vytrhnout. To to začíná…

9:30 -  Vyzvedávám si dávku balení Ugovy Očisty. Všechny šťávy (snídani, oběd, dezert, večeři a dvě svačiny) dostávám v speciální tašce, která je udrží vychlazené po celý den. A je to tíha! Jsem překvapená, kolik taška váží. Tolik že mám dneska 'sníst'? Hned otvírám lahvičku Snídaně, která dnes obsahuje řepu, celer, mrkev a jablko. A ač nejsem velký fanoušek celeru, snídaně je osvěžující a cítím, jak se mi vrací energie.

11:20 - Začínám mít chuť - nejen na jídlo, ale i na společnost. Oběd pro mě totiž není jen o gastronomickém zážitku, ale i o relaxaci a povídání. A přiznejme si, že doprovodit kolegyni do restaurace a tam pozorovat, jak si užívá třeba svíčkovou, se mi moc nechce. Tak půjdu alespoň na procházku. Pohyb je zdravý, šťáva je zdravá… Cítím, že ze mě bude nejzdravější superžena.

15:00 - Dostávám menší hlad, a tak otevřu menší lahvičku s nápisem svačina. Za chvíli je po hladu.

18:00 - Po práci mám naplánovaný večer sama doma. Nechci být vystavená žádným lákadlům 'normální společnosti'. A zjišťuji, že to nebyl vůbec strategický tah. Nemám co na práci a myslím na jídlo. Ještě míň strategické ale bylo nevyklidit před očistou lednici. Sahám si na dno sebekontroly a zbaběle uteču na dvě hodiny do kina.

21:00 - Mám hlad, ale další šťávu už dnes celou vypít nezvládnu, jen si usrknu z lahvičky Večeře, zapiju sklenkou vody a jdu do postele.

Druhý den

7:30 - Velká změna oproti včerejšímu ránu. Budím se a nemám hlad. A jsem ráda, protože při představě, že bych měla jet vyhladovělá celou cestu do redakce, bych jinak zůstala v posteli.

9:45 - Tak omyl. Hlad už je velký a do Ugovy salaterie se dostanu až za patnáct minut. Začínám trošku ztrácet orientaci v prostoru a jediné, co mě drží v pohybu, je slabá halucinace jedné osminky pizzy, kterou vidím před sebou.

10:10 - Snídaně vypita a sen o pizze se zas na chvíli vytratil.

12:00 - S kolegyní, která drží očistu se mnou, jdeme na 'oběd'. Je hezké počasí a jít do parku na lavičku, povídat si a popíjet dobrou šťávu bych dnes za nic nevyměnila. Jen se naše povídání skládá z vyjmenovávání nezdravých jídel, které bychom si dopřály nebýt na detoxu. Svíčková, kuře s nádivkou, bramborová kaše, prostě poctivá česká kuchyně. Shodujeme se na tom, že jsme paradoxně nad jídlem nikdy nepřemýšlely tak moc jako teď.

19:00 - Mám rande. Jedno z prvních. Nemůžu (a nechci) ho odložit a zároveň mám zakázáno pít byť jen vinný střik. Balím šťávu k večeři a vyrážím. Dnes bude hodně zajímavý večer - mám jednu jistotu - pokud to ten kluk pochopí, zvládne pochopit už všechno. 

Třetí den

9:00 - Stoupám na váhu a zjišťuji, že jsem o dvě kila lehčí. Znáte je - TY dvě kila, která jsou vždycky navíc (a přitom to nikdy není tak úplně pravda). Jupí! Hned mě to posílí do dalších výkonů. Necítím se vůbec hladová, žaludek si zvykl na tekutou potravu a ani nemám pocit, že bych se měla do něčeho zakousnout. Třeba jen pro lepší pocit.

14:40 - Jsem po obědové šťávě a cítím, že už jich víc nezvládnu. Ne proto, že bych měla chuť na opravdové jídlo, ale že další šťávu už jednoduše nedám. Nejsem zvyklá pít sladké limonády a cukr si nedávám ani do čaje. A pokud si večer nedám víno, pak denně vypiji pouze zhruba šest sklenic čisté vody a nic jiného. Takže jsem nyní definitivně přeslazená. Voda naštěstí není při detoxu zakázaná, a tak už po zbytek dne žiju jen z ní. A hlad se naštěstí vůbec nedostaví.

Čtvrtý den

První den po detoxu. Už nemusím pít pouze šťávy, ale můžu si dopřát i povolené potraviny, které bych měla jíst ještě tři dny po očistě, aby měl celý proces opravdu účinek. A kupodivu mi to příliš nevadí. Dám si polévku. Žaludek ale nereaguje nejlépe. Žaludek byl tři dny ve 'vězení' a náhlé zařazení do normálního chodu je pro něj šok. Večeře je už ale v pořádku. 

Pátý den

Dala jsem si tyčinku Snickers. Asi půjdu do pekla, ale teď jsem rozhodně v nebi. 

Musím říct, že detoxy nejsou nic pro mě. Věřím, že když si člověk jídlo užívá a stravuje se vyrovnaně, jako bonus se čas od času pokusí o nějaký sportovní výkon (u mě je to většinou jízda na kole, dlouhá procházka nebo plavání - do posilovny mě vážně nedostanete) a hlavně se netrápí kvůli každému kilu navíc, pak podobnou kůru vysloveně nepotřebuje.

Ale detox není jen o hubnutí. I týden po očistě mám lepší pleť a místo hotovek (o kterých jsem sice celou očistu snila) mám chuť na čerstvou zeleninu a ovoce. Dvě kila dole se proměnilo pouze v jedno - jako reakce na to, že se můj žaludek opět začal plnit pevnou potravou. Metabolismus nezaznamenal výkyv. Takže pokud máte občasné očisty rádi, rozhodně tu od Ugo vyzkoušejte. Já na vás budu myslet u pizzy.

"Ti lidé nechápou, o co jde." Filozof Kroupa varuje před ukrajinskou kapitulací | Video: Tým Spotlight
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama