reklama

Vřes obecný

Calluna vulgaris
Lidové názvy: řes, břes, břasa, erika, chvojčina, hnidavec, jindavec, suchotinka
Čeleď: vřesovcovité

Popis rostliny

Vřes obecný je bohatě větveným, polodřevnatým keříkem s výškou od 20 do 40 cm. Přízemní větve jsou poléhavé nebo vystoupavé, horní bývají přímé.
Vřes má drobné čárkovité listy zelené barvy. Vyrůstají převážně střídavě, aby se střechovitě překrývaly.
Vřes je charakteristický krátce stopkatými, růžovými až jemně fialovými květy, které rostlinu zdobí od července do září. Květy mohou vzácně být i bílé. Vytvářejí jednostranná hroznovitá květenství. Plodem rostliny jsou chlupaté kulovité tobolky.
Vřes obecný je jediným zástupcem rodu. Jeho latinské jméno odkazuje na řecké „kallynó“ s významem „zametat, čistit“. V minulosti se totiž z vřesu vyráběly metličky.

Původ a výskyt

Vřes obecný je původním evropským druhem. Roste téměř po celém území Evropy, vyskytuje se i v některých částech Asie a v severní Africe. Druhotně osídluje i Severní Ameriku nebo Nový Zéland.
Vřes je k vidění zejména na vřesovištích a rašeliništích. Vytváří souvislé porosty na pasekách, stráních a mezích, osídluje bažinné porosty nebo borové lesy.
Jde o světlomilnou rostlinu, která potřebuje kyselou půdu. Vřesu vyhovují chudší, písčité a rašelinové půdy. Je odolný vůči okusu, dobře snáší sucho, umí se vypořádat i s nepříznivými klimatickými podmínkami.

Pěstování

Vřes obecný je medonosnou rostlinou. Nezřídka zdobí zahrady a zahradní skalky, uplatňuje se také jako půdokryvná rostlina. Pěstovat se dá i v květináčích.
Vřes existuje v celé řadě zahradních kultivarů, které nabízejí různé barvy květů od bílé, přes růžovou, nachovou, červenou až po fialovou. Zatímco některé odrůdy rozkvétají již v červnu, pozdní kultivary vřesu kvetou až na podzim. Zahradní kultivary se liší také barvou listů nebo výškou.
Vřes se množí řízkováním nebo semeny, vysazuje se ideálně na jaře. Nesvědčí mu přesazování. Vyžaduje pravidelný řez.

Léčitelství

Vřes obecný obsahuje asi 7 % tříslovin, také flavonoidy (quercitrin), organické kyseliny, saponiny, slizy, pryskyřice nebo vonné silice. V jeho složení najdeme i kyselinu křemičitou nebo glykosid arbutin. Léčivé účinky má jen původní druh, nikoli zahradní kultivary.
V léčitelství se uplatňuje buď pouze květ, nebo celá nať, která se sbírá v době květu. Mladé nezdřevnatělé výhonky se seřezávají, aby se sušily zavěšené ve svazcích. Pokud se sklízí jen květ, sdrhuje se z větviček po směru růstu.
Vřes se suší ve stínu. Za umělého sušení by teplota neměla přesáhnout 45 °C. Při správném skladování si barvu, léčivé složení a účinky udrží i několik let.
Nikdy se nesbírají kořeny rostliny. Na kořenech často žijí symbiotické houby, které mohou být pro člověka toxické.

Léčivé účinky vřesu

- má detoxikační vlastnosti
- působí protizánětlivě, zejména v močovém ústrojí
- pomáhá při léčbě zánětů ledvin a močových cest
- ulevuje při zvětšené prostatě
- je prospěšný při dně a revmatismu
- odvodňuje při otocích
- je užitečný při kašli a nachlazení
- zklidňuje při psychickém napětí
- podporuje kvalitní spánek
- zlepšuje imunitu
- vně má stahující účinky

Podávání a užití

Vnitřní užití

Vřes obecný se v léčitelství podává především jako čaj. Připravuje se jako čajový nálev, kdy se 2 lžičky čerstvé či sušené drogy zalijí sklenkou studené vody a nechají odstát několik hodin. Popíjí se 1 – 2 šálky denně. Stejně tak i čajový odvar, kdy se 2 lžičky drogy krátce povaří v šálku vody a nechá se stát asi 15 min.
Čas z vřesu nemá žádné negativní vedlejší účinky. Lze ho užívat i dlouhodobě, ačkoli se dle některých zdrojů nedoporučuje pravidelné podávání déle než 3 měsíce.
Vřes se využívá i v čajových směsích. Najdeme ho zejména v ledvinových čajích. Bývá však také součástí gynekologických čajů nebo bylinných směsí při nachlazení.

Vnější užití

Odvar z vřesu slouží pro své stahující vlastnosti k omývání ran. Pomáhá hojit některé kožní neduhy. Jako oční voda má být prospěšný také při zánětu spojivek.

Upozornění

Text nenahrazuje lékařské vyšetření. Má pouze informativní charakter. Konkrétní léčba je vždy v rukou odborníka, také využívání léčivých bylin by mělo být individuálně konzultováno s lékařem.

Související články

reklama
reklama
reklama
reklama