Květa Fialová je uznávaná divadelní a filmová herečka. Narodila se 1.9. 1929 ve Velkých Dravcích na Slovensku, její matka byla malířka a sochařka a otec český legionář. V roce 1938 byla rodina ze Slovenska vyhnána slovenskými nacionalisty, konec války prožila s maminkou a sestrou v Borohrádku u Chocně.

Studia, Jan Werich a Městská divadla pražská

Po skončení druhé světové války se jako šestnáctiletá přihlásila k divadlu v Českém Těšíně a získala zde své první herecké zkušenosti (například Princezna Pampeliška). Po úspěšném ukončení studia na brněnské JAMU (1946-1950) získala angažmá v divadlech v Opavě, Českých Budějovicích, Kolíně a Martině. V roce 1958 ji pro pražské divadlo ABC angažoval Jan Werich a stejné scéně zůstala věrná i po připojení k Městským divadlům pražským, dodnes zde hraje jako stálý host. Svůj talent nechala Květa Fialová naplno rozvinout především v rolích komediálního a konverzačního charakteru (Vajíčko, Charleyova teta, Don Juan, Tak málo, Postarej se o Amálku).

Filmové role

Ve filmu se objevila už ve čtyřicátých letech (Velká příležitost 1949). Jako velmi přitažlivá žena se Květa Fialová velmi často objevila v rolích vypočítavých dam, které svého vzhledu využívaly k dosažení svých cílů (Partie krásného dragouna 1970). Mnohem častěji ovšem tento typ žen parodovala, například v komediích Limonádový Joe (1964) nebo Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky (1967). Zahrála si i měšťácké matky (Léto s kovbojem 1976), v pozdějším věku rozpustilé a roztržité stařenky (Účastníci zájezdu 2006). Rovněž se objevila i v mnoha dílech svého manžela, režiséra Pavla Háši.

13. komnata Květy Fialové

O Květě Fialové se velmi často mluví také jako o sex symbolu 60. let. Ona má však k mužům obecně nepříliš dobrý vztah díky své traumatické zkušenosti z dospívání. Na konci války, ve svých patnácti letech, byla znásilněna ruskými vojáky. V mnoha rozhovorech také uvedla, že nenávidí sex a raději než heterosexuály má homosexuály.