reklama
 

Žárlivost je převlečený strach ze ztráty partnera, říká vztahová koučka

Žárlivost bývá často cestou do pekel. Jak s ní pracovat? Zeptali jsme se koučky Lenky Černé.

Foto: iStock

Vyčítá vám partner/ka každé zdržení? Má tendenci kontrolovat vám mobil? Nelíbí se mu nebo jí, když se jdete bavit sami? Možná máte tu "čest" žít s chronickým žárlivcem. Může se změnit?

Jaký typ osobnosti inklinuje k žárlivosti?

Většinou se jedná o osobnosti, které mají nízké sebevědomí nebo prožily v bývalém vztahu určité trauma. Mohl je například opustit protějšek kvůli někomu jinému nebo je permanentně ponižoval. Pokud si taková traumata z minulosti nevyléčíme a neuzavřeme, většinou si naše negativní nastavení neseme i do nového vztahu a chováme se podle stejné šablony.

Funguje jinak žárlivost u žen a jinak u mužů?

Já si myslím, že funguje na stejném principu. Je to převlečený strach ze ztráty partnera, který je podmíněn negativním zážitkem z minulosti. Projevuje se vždy stejně. Podezírání, nesmyslné výčitky, pátrání po informacích v mobilu, sledování protějšku...

S čím vším tento "převlečený strach ze ztráty partnera" souvisí?

Primárně s naším nízkým sebevědomím a zmíněnými traumaty z minulosti. Souvisí také s určitou neschopností být single. Nezdravě se potom fixujeme na toho druhého a jsme na něm emočně závislí.

Existuje něco jako "zdravá žárlivost"?

Určitá obava o ztrátu toho druhého je zcela přirozená a řekla bych, že je i zdravá. Nesmí to však překročit určitou hranici, kdy začneme druhého omezovat v jeho svobodě. Pokud jeden z partnerů nežárlí vůbec, většinou je to znamení, že ve vztahu není láska a hřejivost.

Podle jakých signálů poznám žárlivost?

Začnu se většinou ve vztahu cítit nesvobodně a ten druhý mě má tendenci omezovat. Takže je alergický na všechny mé přátele, nechce, abych chodila sama do společnosti, nenávidí většinou mé bývalé protějšky a bohužel často slídí v mém telefonu nebo na sociálních sítích. Život s chronickým žárlivcem většinou bývá skutečné peklo a jasně nám ukazuje, že bychom měli posílit svoji vnitřní sílu.

Jak proti ní bojovat ze strany žárlivce i ze strany partnera?

U žárlivce je důležité, aby si uvědomil, že je problém na jeho straně, a začal svá zranění z minulosti řešit. Ideálně se vztahovým koučem, který mu pomůže rozklíčovat skutečnou příčinu, proč žárlí, a traumata s ním vyléčí. Pokud jsem partnerka žárlivce, měla bych si ustávat svoji vlastní svobodu i za cenu občasných konfliktů a nepříjemné atmosféry. A vést svůj protějšek k tomu, že je chyba na jeho straně. Určitě bych také posilovala svoji vnitřní stabilitu ve vztahu a ptala bych se sama sebe, proč jsem si takového člověka přitáhla do svého života. Protože naši partneři jsou pouze naším zrcadlem a ukazují nám na nezpracované vnitřní postoje či mechanismy, které je dobré odhalit a léčit. 

Je nějaký moment, kdy si partner, na kterého je žárleno, musí říct “stop, tohle už dál nejde a nemám to zapotřebí”?

Ano, já myslím, že ten moment přirozeně nastane. Určitou dobu jsme schopni nátlak druhého ustát, ale pokud jsou omezování a konflikty na každodenním pořádku, pomalu se ze vztahu vytratí láska i harmonie. Čím více se cítíme být omezováni a ztrácíme svobodný stav, tím je nám ve vztahu hůře a nemůžeme dýchat. Je jen otázkou času, kdy tento nepříjemný stav přestaneme být ochotni zažívat. Paradoxní je, že většinou doopravdy utečeme do jiného vztahu a žárlivci se tak ve finále potvrdí, že je opuštěn.

Došlo vlivem sociálních médií k rozvoji slídění?

Dříve se nevěra nejčastěji odhalila díky telefonu, nyní je to díky sociálním sítím. Takže ano, žárlivci mají nyní více možností, jak pátrat po informacích. 

Co žárlivost a stalking?

Chronická žárlivost může přerůst i v takzvaný stalking, což je nezdravé sledování a následné omezování svobody jedince. Aplikují jej většinou protějšky po rozchodu, když se lidé nejsou ochotni smířit s tím, že vztah skutečně skončil. V tento moment je pronásledovaný v obrovském psychickém vypětí a je zapotřebí s bývalým protějškem jednat rázně, případně vše řešit právně.

Dá se nějak z této cesty vystoupit?

Vždy je možná cesta ven. Avšak vyžaduje to systematickou práci na sobě ze strany žárlivce a také obrovskou trpělivost ze strany druhé. Určitě se z hlediska terapie jedná o dlouhodobou práci s nevyléčenými traumaty a posilování sebevědomí žárlivce. Dodatečně je také vhodná párová terapie, kdy daní dva uzavřou minulost a postaví se na novou startovní čáru.

Mohlo by vás zajímat

reklama

Komerční tip

reklama