reklama
 

Vztahy samotářů? Mohou být za určitých podmínek funkční, tvrdí terapeutka

Potřeba nezávislosti i nevázanosti vládne světu. Dřív to byla parketa mužů, dnes je i v tomto ohledu dohánějí ženy.

Foto: iStock

Lze ale s takovým vnitřním nastavením potkat někoho, kdo s námi bude chtít žít? Ptala jsem se terapeutky Kláry Gelnarové.

Mají samotáři a individualisti schopnost navázat plnohodnotný partnerský vztah?

Vztahy samotářů bývají specifické, ale za určitých podmínek i hodně funkční. 

Za jakých podmínek?

Individualisté cítí ve vztahu velkou potřebu svobody, nesnáší, když je někdo jakýmkoliv způsobem omezuje. Často je slýchávám mluvit o tom, že raději budou sami než stísnění tím druhým. Po tom, co ve vztazích na tento poznatek narazí, začnou často vyhledávat nezávazné vztahy. Kvalitní partnerské vztahy u individualistů fungují dobře u dvou lidí smýšlejících v této oblasti stejně anebo při velkém respektu druhého člověka.

Jak obecně ve vztahu vybudovat nezávislost?

Je důležité se sám za sebe cítit, alespoň v malé míře, jako nezávislý člověk. Protože to my jsme, individuální, nezávislé bytosti. Zároveň však také velmi sociální. Pokud si někdo svou nezávislost ostražitě střeží, vychází nejspíš ze své zkušenosti nebo tak byl vychován.

Jak poznám závislost svou a závislost partnera?

Závislost na partnerovi nemusí být znatelná od počátku vztahu. Je přirozené, že v prvních okamžicích, kdy se nacházíme v období zamilovanosti, chceme trávit s tím druhým co nejvíce času. Jsme šťastní, máme ohromné množství energie a lásky, tolik, že ji můžeme rozdávat. Nepociťujeme spánkový deficit, jsme schopni vymyslet nejrůznější varianty a kombinace, abychom se s partnerem alespoň na chvíli viděli. Postupem času fáze zamilovanosti odchází a my začínáme vidět partnera střízlivěji. Nechci, aby to teď vyznělo smutně, je to přirozený vývoj a další období v sobě skrývají zase jiné krásy.

Každopádně v tomto okamžiku začínají na povrch vystupovat vlastnosti a rysy, které předtím nebyly až tak viděny. V tuto chvíli si můžeme začít všímat i závislosti. Partner chce s partnerkou trávit veškerý čas, nemá chuť se potkávat se svými přáteli, jen v případě, že tam bude i ona. Může ji svým chováním omezovat, manipulovat, může ji prosit. Všímat si těchto věcí můžete i sami u sebe. Toho, že neumíte smysluplně naplnit čas, kdy s vámi partner není, že jste smutná, přemýšlíte nad tím, co dělá, případně si vytváříte různé černé scénáře.

Co si představit pod slovním spojením svoboda v partnerském vztahu?

Každý může mít o svobodě v partnerském vztahu jinou představu. Je důležité, aby se partneři o pojetí svobody ve vztahu bavili, aby si ji definovali a věděli, co je pro ně podstatné, dělali kompromisy, které povedou k tomu, aby se ve vztahu cítili dobře. Pojetí může být například takové: i přesto, že žijeme v páru, jsme i nadále dvě samostatné bytosti, které jsou odlišné a které si chtějí svou individualitu zachovat tím, že se budou věnovat tomu, co je baví, stýkat se s lidmi, kteří jsou jim blízcí, cestovat, sportovat či cokoliv jiného bez toho, aniž by jeden druhého v daných oblastech omezoval. Jiné páry mohou mít svobodu definovanou zase jinak, třeba velmi rozvolněně. Každý z partnerů bydlí ve svém bytě, mají spoustu volného času sami pro sebe a vzájemně se potkávají o víkendu nebo párkrát v týdnu. 

Klára Gelnarová

Klára Gelnarová

Vystudovala obor Sociální pedagogika a poradenství na Filozofické Fakultě Masarykovy univerzity. Je absolventkou výcviku Telefonické krizové intervence a Internetového poradenství. Od roku 2011 do roku 2016 působila v Centru Anabell, které se zaměřuje na pomoc lidem s poruchami příjmu potravy, kde se věnovala individuálnímu, párovému i skupinovému poradenství, intervenční a lektorské činnosti. Více na www.poradenstvi-gelnarova.cz.

Kdy už nezávislost jednoho z partnerů překračuje únosnou mez funkčního partnerství?

Nezávislost překračuje únosnou mez, pokud na ni má každý z partnerů odlišný pohled a nedaří se jim najít kompromis. Lidé se tak mohou ve vztahu navzájem velmi trápit.

Co musí člověk zvládnout sám za sebe předtím, než vstoupí do nezávislého, ale důvěrného vztahu?

Přijmout to, jak to má partner nastavené. Hledat společné cesty soužití, respektu, kompromisu. Neočekávat, že se pojetí vztahu bude u partnera měnit, protože se tak nemusí stát. Říct si sama za sebe, jak se ve vztahu cítím. Jestli, i přes všechny zvláštnosti, se cítím dobře a převažují pozitiva, tak věřím, že vztah bude dávat člověku smysl a naplnění.

Mohlo by vás zajímat

reklama

Komerční tip

reklama