reklama
 

Vnitřní dítě je naše nejcitlivější část, říká psychoterapeutka

Jak reaguje naše zraněné vnitřní dítě? Může mít člověk s takovou ránou harmonický partnerský vztah? Proč se někteří dospělí chovají jako malé děti? Dá se takové nastavení změnit?

Foto: iStock

Jak souvisí naše vnitřní dítě se syndromem hodné holčičky nebo poslušného kluka? Dá se vyléčit a zahojit? O tom všem jsem si povídala s Kristinou Baudyšovou.

Co všechno se skrývá pod pojmem "vnitřní dítě"?

Každý člověk v sobě nese dětskou část, která si pamatuje své dětství. Radosti i bolesti, vše má v sobě zapsané. Vnitřní dítě je naše nejcitlivější část, která touží být milovaná a přijímaná za všech okolností. Je to ta část nás, která touží být přijatá, i když zlobí či dělá chyby. Bez kritiky či výčitek. Jak se k nám v dětství chovali naši rodiče, tak se k sobě chováme my sami. Když nás rodiče kritizovali, i my se kritizujeme. Když se jim zdálo, že nejsme dost dobří, ani my nejsme v dospělosti spokojeni se svými výkony či o sobě pochybujeme. 

Co všechno si pamatuje? 

Pamatuje si dokonce i své prenatální období, včetně okamžiku svého početí. Okamžik početí každého z nás je zapsaný do našich buněk a našeho podvědomí. Je to součást naší minulosti. Má vliv na náš život. Nepodporuji hýčkání si staré bolesti z minulosti, přesto pojmenování našich pocitů může být velmi užitečné pro náš vývoj a pochopení toho, kým jsme. Nedávno jsem pracovala s ženou, která chtěla pochopit, proč má pocit, že si musí lásku zasloužit. Stále se přizpůsobuje, neumí ty druhé odmítnout a zároveň se bojí odmítnutí. V tomto vzorci fungovala padesát let.

V terapii se ukázalo, že když byla její matka těhotná, nebyla na dítě připravená. Těhotenství bylo nechtěné. Ani v dětství se tato žena necítila rodinou přijímaná a milovaná. Viděla, že když je poslušná a stará se o své mladší sourozence, dospělí se k ní chovají lépe. Nedovolila si být malou holčičkou. Toto stadium přeskočila. Celý svůj život si nesla v sobě vzorec, že je nevítaná a lásku druhých si musí zasloužit. Asi si dokážete představit, jakou úlevu přineslo ženě propuštění tohoto vzorce. Po terapii vnitřního dítěte se cítila znovuzrozená.

Ovlivňuje vnitřní dítě například i naše partnerské vztahy?

Pohodové a spokojené vnitřní dítě si tvoří pohodové vztahy. Zraněná dětská část si do svého života přitahuje takový typ partnerů a vztahů, které zranění zviditelňují. To proto, aby se na zranění poukázalo a následně se vyléčilo. Naše vztahy nám zviditelňují to, kde jsme v minulosti zaseknutí, kde neproudí energie.

Co s tím tedy můžeme dělat? 

Například přijmout zodpovědnost za svoje pocity - to znamená vnímat to, co cítíme. Lidé mají tendenci přehlížet své nepříjemné pocity a nakonec si i zvyknout na to, že se necítí dobře. Neobviňovat se za to, co cítíme, nezlobit se na sebe. Když se obviňujeme či zlobíme, negativní pocity v sobě živíme a vzdalujeme se řešení. Být k sobě více laskaví a ohleduplní. Naslouchat tomu, co nám přináší radost a tomu, co je pro nás dobré. Tím můžeme začít.

Jak můžeme naše vnitřní dítě léčit? 

Chceme-li se léčení ujmout sami, pro začátek si můžeme se zavřenýma očima vizualizovat své vnitřní dítě. Vnímat ho, uvědomit si, jak se cítí. Zda je spokojené či není. Tento kontakt je velmi důležitý. Dáváme tím najevo sami sobě, že začínáme být sami pro sebe důležití. Vnitřní dítě je pravdivé, ukáže to, co cítí, neumí skrývat či lhát. Naše dětská část potřebuje volně vyjádřit to, co cítí, veškerou bolest či nepochopení. Léčení nastává v okamžiku, kdy dáváme vnitřnímu dítěti vše, co mu chybí. Lásku, bezpečí, pochopení. Vše, co potřebuje. 

A co syndrom hodné holčičky/ hodného kluka?

Bývá za tím vzorec "musím být hodná/hodný, protože takovou/takového mě mají ostatní rádi". Vnitřní dítě takového člověka pocítí velikou úlevu, když mu řeknete, že může zlobit, může dělat cokoliv, co ho napadne. Může se vztekat i říkat, co si myslí. Může říkat škaredé věci. Po takovém prožitku a uvědomění přichází silný pocit osvobození. Jako kdyby byly opratě povoleny. Člověk může být sám sebou. 

Kristina Baudyšová

Kristina Baudyšová

Kristina Baudyšová je terapeutka, lektorka sebepoznávacích seminářů a autorka videoseminářů na podporu ženství. Společně s manželem Antonínem Baudyšem žijí střídavě v Česku a Řecku, vychovávají tři děti. Více na www.kristinabaudysova.cz

V jakých situacích se dospělý člověk může cítit jako dítě?

Ženy i muži vstupují do terapie s tím, že se necítí dostatečně žensky či mužně. Mají pocit, jako kdyby to neuměly. Často popisují, že se v určitých situacích cítí jako malí či nedospělí. Není-li ženství či mužství rozvinuto, znamená to, že se někde v průběhu dětství či dospívání rozvoj zastavil. Dítě nejspíš prožilo něco, co nepatří do jeho dětského světa. Přijalo na sebe nějakou zodpovědnost, která mu nenáležela či bylo svědkem něčeho, co ho příliš zaměstnalo. A již nebyl prostor si hrát a užívat si svého dětství. Takové ženy často i v pokročilém věku vyzařují dívčí energii. Mnohdy nemají vlastní děti, i když po dítěti touží.

Volí si typ partnera, se kterým trvalý vztah z nějakého důvodu nejde. Muži se zraněným vnitřním dítětem se často neumějí emocionálně otevřít, důvěřovat ženě anebo být upřímní. Navázání důvěry jim trvá déle než těm ostatním. 

Souvisí i náš úspěch a schopnost prosadit se s našim dětstvím?

Dítě v sobě nese hluboký otisk toho, co do něj rodiče vložili. Pokud jsme byli jako děti podporováni v tom, co děláme, více si důvěřujeme ve všech oblastech našeho života. Pokud tam byl opak, pochybujeme o svých snech a o své síle. Více se bojíme. Když se nám v nějaké oblasti našeho života nedaří, bývá tato oblast zatížena odmítavými vzorci z našeho dětství. Můžeme se zeptat sami sebe, co si vlastně o té dané oblasti myslíme. Tím pojmenujeme odpor či odmítání, které již můžeme snadno opustit. 

Jak to vypadá, když je naše vnitřní dítě spokojené? 

Podívejte se na malé děti. Radují se bez příčiny, smějí se a poskakují. Důvěřují životu, situacím, nebojí se. Můžete si zavřít oči a podívat se, jestli je vaše vnitřní dítě stejně spokojené. Naše spokojené vnitřní dítě přináší pocit lehkosti a snadnosti, kterou pak my žijeme. Radujeme se bez příčiny a žijeme přítomností.

Mohlo by vás zajímat

reklama

Komerční tip

reklama