reklama
 

Jak se správně rozejít? Strach ze samoty nás vrhá zpět do nefunkčních vztahů

Zažil ho každý z nás a každý z nás ho musel nějak prožít a přežít. Víte, že existuje slovní spojení "správně se rozejít"? Jak na to, jsme se zeptali lektorky Dagmar Kožinové z mujrozchod.cz.

Foto: Profimedia.cz

Každý den se mnoho lidí rozejde nebo rozvede. Tento akt stojí obě zúčastněné strany moře emocí. Pokud je tady možnost některým emočně vypjatým situacím předejít, je dobré se o nich něco dozvědět. 

Věnujete se tématu rozchody. Jak konkrétně lidem pomáháte? 

Rozchody jsou pro mě skutečně velkým tématem. Každý z nás nějaký rozchod zažil. Odnášíme si menší či větší šrámy, se kterými pak žijeme. Vstupujeme do nových vztahů a v některých případech procházíme znovu tím stejným. Pomáhám lidem po rozchodu, a to zejména rozchod přijmout a správně ukončit. Je důležité si uvědomit, co nám vztah dal, ale i naopak vzal. Je dobré odpustit sobě i druhému, a je-li to možné, v lásce se rozejít. Učím lidi pouštět druhého s láskou, přijmout svůj rozchodový příběh. Někdy jen tím, že s nimi o jejich příběhu mluvím. Umožňuji jim se na rozchod podívat jiným pohledem. Provádím je rozchodovým rituálem, který může být mimořádným zážitkem a skutečnou tečkou na konci vztahu. Mnohdy až během tohoto rituálu zjistí příčinu svých vztahových potíží.

Co tedy znamená "správně" se rozejít?

Poučit se ze svého vztahu a rozchodu. Uvědomit si, co důležitého nám vztah dal. Pochopit, proč jsme v takovém vztahu byli. A potom skutečně zavřít dveře, abychom mohli otevřít nové. Pokud dokážeme i odpustit, a to nejen tomu druhému, ale i sobě, můžeme se na naší životní cestě posunout a v dalším vztahu najít to, po čem opravdu toužíme. 

Máte nějaký příklad partnerství, které bylo ne zcela ukončeno? Co se dělo?

Mnoho partnerství není uzavřeno vůbec, nebo jen částečně. Vztahy, které nejsou "správně", potažmo úplně ukončené, se mohou cyklit. Což znamená, že vstoupíte do nového vztahu, který je vlastně velmi podobný tomu původnímu. A za nějakou dobu se situace opakuje. Na mé rozchodové rituály přichází mnoho žen i mužů s podobným příběhem. Nebo se mnoho partnerů vrací do již ukončených vztahů. I já jsem osobně zažila několik takových návratů. S bývalým partnerem jsme se rozešli a zase se k sobě vrátili. Teprve až jsem si uvědomila, co mě náš vztah měl naučit, byla jsem schopná ho skutečně ukončit. Znám milenecký pár, který svůj poměr nikdy definitivně neukončil, přestože několikrát snaha byla. Tento vztah je velmi destruktivní. V konečné fázi pro oba milence, ale i pro jejich partnery. Existuje mnoho lidí, kteří po ukončení vztahu stále věří, že se k nim partner vrátí. Mnohdy to není ani na vědomé úrovni. Nikdy tak skutečně vztah neukončí. Nemají pak prostor ve svém životě pro nový vztah. Zůstávají mnoho dalších let osamoceni. 

Podle čeho by se člověk měl rozhodnout ve chvíli, kdy zvažuje, jestli se rozejít, nebo nerozejít s partnerem? Jak poznat, že teď je ten správný čas?

Důvodů pro rozchod může být celá řada. Důvody, které jsou pochopitelné a měly by skončit rozchodem, jsou fyzické týrání, alkohol, drogy, gamblerství. Dnes se však víc a víc objevují důvody, které na první pohled nemusí být vůbec zřejmé, a to je například workoholismus jednoho z partnerů, který může končit naprostým odcizením partnerů. Rovněž může jít o psychické týrání. Důvodem může být i prázdný vztah bez lásky, vzájemného pochopení a podpory, rozdílné názory na výchovu, volný čas, nakládání s penězi. To vše může být důvodem pro rozchod. Každý z nás je však jedinečný a každý z nás má jinou míru tolerance. Rovněž si neseme mnoho přesvědčení ze svých primárních rodin, které nás může při rozhodování ovlivnit. Neexistuje jednoznačná odpověď. Možná zjednodušeně bych řekla: tehdy, když převažuje více negativního než pozitivního a když ve vztahu člověk přestává být sám sebou, ztrácí úctu k sobě samému. Ve skutečnosti, někde hluboko v srdci, každý ví, že s tímto partnerem chce nebo nechce zestárnout.

Jak dlouho by člověk měl zkoušet ve vztahu něco změnit a chtít i případně nějakou aktivitu od toho druhého? Kde najít tu hranici mezi dáváním šance a "čekáním na Godota"?

Záleží na tom, co chceme změnit. Pokud jde o závažné věci v podobě pití a podobně, naše tolerance by měla být nižší než v případě, že partner není schopný naskládat myčku. Je dobré si uvědomit, že jediné, co můžeme skutečně ovlivnit, je naše vlastní chování. Pokud se nám něco nelíbí na partnerovi, je dobré s ním o tom komunikovat. Je-li to závažné a partner udělá kroky, které naznačují možnou změnu, pak je jakási šance. V opačném případě bych dala časový limit, a pokud bych v daném období neviděla žádné kroky vedoucí ke změně, doporučila bych rozchod. Časový limit může být různý, ale už v prvních dnech, měsíci musí dojít k nějaké změně.

Umí se lidé rozcházet v současné době i v takové konstelaci, že nemají náhradu? Prostě se rozcházejí s partnerem a nikdo na ně nečeká? Rozcházejí se s vědomím, že budou nějakou dobu, možná i delší, sami?

Myslím, že většina lidí odchází do nového vztahu. Nelze jednoznačně napsat, co je lepší a co horší. Cesta každého z nás je jiná. Vím, že někteří potřebují podporu při odchodu od partnera a právě tu najdou u nového partnera. Bez něho by nebyli schopni skutečně odejít. Ale ani tak to není jednoduché. Budovat nový vztah a současně ukončovat původní je velmi náročné. Může dojít k mnoha problémům a nový vztah může velmi rychle skončit. Často však právě strach ze samoty nás vrhá zpět do našich nefunkčních vztahů, případně do nových vztahů.

Jak překonat rozchod emočně?

Rozchod je velmi bolestivý proces. Někdy ani čas nevyřeší všechny šrámy. Po prvotním šoku a neschopnosti uvěřit, že vztah končí, přichází další fáze hledání viníka, často i fáze sebeobviňování. Tato fáze může být emočně velmi náročná. Může nás vrhnout až na samotné dno smutku, bolesti a lítosti. Můžeme být skutečně zdrcení. Do toho neustále přemítáme o minulosti, o bývalém partnerovi a vztahu. Rozhodně přichází i fáze vzteku. Je dobré si tyto emoce připustit. Někdy máme pocit, že to k nám nepatří, ale je dobré vztek kultivovaně uvolnit. V některých případech, může tato fáze skončit až úzkostnými stavy a depresí, kdy je nutné vyhledat odborníka. Poslední fáze je fáze přijetí a reorganizace. Fáze, kdy skutečně pochopíme, co se stalo, a smíříme se s tím, že vztah skončil.

Jak překonat rozchod, když jsou v tom děti?

Děti hrají významnou roli při rozchodu. Často právě kvůli dětem zůstáváme v nefunkčních vztazích, případně si jeden z partnerů přeje v takovém vztahu zůstat. S dětmi je dobré komunikovat. Mluvit a vysvětlovat. Říct jim, že se rodiče rozchází, co to pro ně znamená (stěhování a podobně), ale nejdůležitější ze všeho je dětem neustále opakovat, že je oba rodiče milují. Vytvořit prostředí, ve kterém děti mohou být s oběma rodiči. Bohužel realita je v mnoha rodinách jiná. Děti jsou často jako rukojmí a používají se k bojům mezi rodiči. Rodiče se před dětmi vzájemně pomlouvají, dělají si naschvály. Nakonec však nejvíc trpí děti.

Jsou prostředky, které nám mohou pomoct se s velkým smutkem smířit a odrazit se dál?

Myslím, že klíčovou roli při rozchodu hraje sociální podpora. A ta může být v podobě rodinných příslušníků rodičů, sourozenců, ale hlavně kamarádů. Je skvělé mít komu zavolat, sdílet svůj rozchodový příběh a proces. V krajním případě je nutné vyhledat odborníka. Ideálně psychologa. Ten dokáže vyhodnotit, zda je třeba terapii, případně psychiatra, který může doporučit vhodné léky. Osobně vedu rozchodové rituály. Vím, že dokážou pomoci mnoha párům překonat toto náročné období.

Jakou roli hrají v případě rozchodu "převozníci"?

V některých případech mohou hrát skutečně klíčovou roli. Bez nich by nikdy k některým rozchodům nedošlo, přestože jde o destruktivní vztahy.

Na co bychom se měli čerstvě po rozchodu soustředit nejvíc?

Na svou práci, abychom nemuseli řešit i existenční potíže. Na své děti, abychom jim pomohli překonat toto těžké období. Na sebe, ve smyslu péče o sebe. Měli bychom najít činnosti, které nás baví, těší a díky kterým můžeme zapomenout a znovu začít prožívat pěkné chvíle. Měli bychom trávit co nejvíce času s přáteli, kteří nás podporují a pomáhají nám.

Jak se zbavit vzpomínek, společných zážitků, co se společnými přáteli, co s fotkami, které nám připomínají náš právě se rozpadlý vztah?

Co se týká věcí, je řešení poměrně jednoduché. Doporučila bych je dát pryč, případně minimálně do krabice, kterou můžeme dát do sklepa nebo na místo, kde ji nevidíme. U vzpomínek je to horší, ty s námi budou po zbytek života. Pokud se nějaká objeví, přijmout ji, potěšit se, možná poplakat a jít dál. Porozchodové období je velmi náročné na přátelské vztahy. V mnoha případech ztrácíme nejen partnera, ale i jeho rodinu a často také některé společné přátele. Na každém konci je však krásné, že něco nového začíná. A pokud si to dovolíme, můžeme časem otevřít dveře novým přátelstvím a samozřejmě vztahům.

Mohlo by vás zajímat

reklama

Komerční tip

reklama