První společná dovolená aneb kdy dělat kompromisy a kdy už ne
Jemu se nechce k moři, jí zase na horskou túru. Udělat kompromis a najít společně jiné místo k dovolené, nebo jet každý zvlášť?
Jaké účinky má na vztah společná dovolená a zvlášť, když je úplně první? Na to jsem se zeptala lektorky partnerských vztahů Denisy Říha Palečkové.
Podle čeho se řídit, když chceme jet spolu na první dovolenou a každý máme jiné preference?
Možností je více. Doporučuji zjistit si a snažit se porozumět tomu, proč partner chce na dané místo jet? Co konkrétně se mu na lokalitě, atmosféře, aktivitách a podobně líbí? A třeba se pokusit najít místo, které bude vyhovovat oběma. Rozšířit pohled, a nevidět jen "buď - anebo". Otevřít se dalším možnostem, které spolu partneři mohou objevit.
Do jaké míry se musí oba partneři přizpůsobit a kdy je třeba najít kompromis?
Ideálně je tady "třetí řešení", které mám na mysli výše, skutečně jinou, novou cestou, a ne kompromisem. Partneři by měli myslet ve stylu "win win", kdy oba "vyhrávají". Tedy najdou místo a aktivity, kde budou oba šťastní. Určitě je při výběru dobré, podívat se na situaci trochu z vyšší perspektivy. Pokud to má být společná dovolená, je dobré vědět, co by nám měla přinést do vztahu? Na čem nám v životě a vztahu opravdu záleží?
Většinou najdeme odpovědi, které nejsou vázané na nějaké konkrétní místo nebo
činnost. Jsou to kvality v prožívání. Znáte to, na začátku vztahu jsme zpravidla schopní prožívat velké štěstí kdekoliv a kdykoliv. I na tom nejméně romantickém místě, za nejhloupějších podmínek, se můžeme cítit jako v sedmém nebi. Radost v prožitku ve výsledku s prostředím nemusí mít mnoho společného.
Kdo se v páru častěji přizpůsobuje a proč?
To může být v každém vztahu velmi individuální. Pro ženy jsou zpravidla lidské vztahy přirozenou hodnotou, které se spontánně přizpůsobují. Harmonie ve vztahu a harmonie celku je něčím, co má žena tendenci přirozeně vytvářet a vyvažovat.
Na druhou stranu řada mužů raději předá "žezlo vlády" nad dovolenou ženě, protože mají upřímnou radost, když je ona šťastná. Ať už je to ze šlechetnosti, nebo prostě chtějí mít klid… Nebo někde v hloubi duše cítí, že na tom přece ve výsledku tolik neejde, kde strávíme pár týdnů svého života…
Je v pořádku, když mám partnera a jemu se nechce k moři, mě zase do hor, tak jedeme každý zvláště, třeba i s lidmi opačného pohlaví - kamarády. Co to může ve vztahu způsobit?
Ani zde není jedna "správná" odpověď pro všechny dvojice. Kde takový přístup může prospívat je u partnerů, kteří spolu tráví i v běžném životě hodně času, a jejich vztah zcela postrádá jiskru. Pak může být oddělený pobyt velmi oživující. Každý se dostane víc opět sám k sobě, do svého světa, ke svým zálibám… a dočasné odloučení může působit i jako vzpruha a posílení vášně ve vztahu.
Nicméně bych doporučila přístup "kluci s klukama, holky s holkama" - zkrátka jet jako žena s partou kamarádek, a muž zase s partou kámošů. To domácímu vztahu prospěje určitě víc, už proto, že právě "mezi svými" se spontánně a bez úsilí posilujeme více v ženskosti nebo naopak mužnosti. A čím víc jsem jako žena ženská, a muž mužný, tím více to mezi námi jiskří a přitahujeme se…Jiným vztahům společně strávený čas prospěje. Obzvlášť pokud na sebe nemají partneři mnoho času v každodenním životě, byla by škoda vynechat ještě možnost společného času na dovolené.
Jak moc je společná dovolená důležitá pro vztah a jak moc je podstatná ona první společná cesta?
Dovolená je prostor, kde spolu jako partneři můžeme prožít něco hezkého; nejen řešit praktické záležitosti životního provozu - práce, děti, složenky… Je to příležitost vstoupit na nová místa, osvěžit se, odtrhnout se od každodenního běhu života, vidět svět zase z jiné perspektivy. To vše může partnery podpořit.
A stejně tak je důležité, vkládat perspektivu "dovolené" i do každodenního života. Občas spolu udělat něco "jen tak". Jet na nové místo. Navštívit novou restauraci i park. Záměrně vytvářet prostor, kde třeba i jen na půl hodiny "nic nemusíme", a jsme jen spolu. Někteří mohou namítat, že "nemají čas". Ale spíš než o množství času jde o mentální návyky. Kam zaměřujeme svou mysl a pozornost. Návštěva nových míst může být velmi osvěžující, protože nás inspiruje vidět svět jinak, nově… a společné zážitky objevování jsou pro vztah poutem.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
