reklama
 

Single ženy: Záměrná volba, nebo jediné východisko?

Single život se stal dnes zcela běžným jevem. Sami žijí muži, samy žijí ženy, mladí, i starší. Ženy ovšem na rozdíl od mužů v určitém věku mají své limity. Třeba ty biologické...

Foto: iStock

O úskalích i výhodách single ženského života jsem si povídala s Denisou Říhou Palečkovou.

Jak se dnes žije single ženám?

Nikoho asi nepřekvapí, že se jim ze společenského hlediska žije mnohem lépe než v dobách minulých. Dnes již neplatí, že by se na nevdanou ženu hledělo skrz prsty. A už vůbec ne, že by se nebyla schopna finančně zabezpečit. Být single patří k dnešní době. Přesto to pro ženu bez partnera, přinejmenším od určitého věku, nemusí být jednoduché. Není sice společenským podivínem, jak tomu bývalo dřív. I tak se však v určitých chvílích může cítit nekomfortně, protože mít muže se jaksi očekává.

Další věc je osobní pocit. Většina žen touží po tom pravém. Být ve vztahu je pro ženy ještě větší přirozeností než pro muže. Navíc být ve šťastném vztahu s naplňující intimitou významně podporuje zdraví. Naopak řada studií dokládá, že osamělí lidé mívají kratší život než lidé žijící pospolu. Neznamená to nutně, že by single ženy a muži měli být osamělí. I bez partnera lze žít intenzivním společenským životem a mít láskyplné kontakty. Ale je třeba pro to víc udělat a času o samotě je potenciálně mnohem více.

U jakých typů žen je single život vědomou a záměrnou volbou?

Ženy dělají volbu k životu o samotě v různých situacích. Jedním z důvodů může být touha realizovat se profesně. Některé ženy se práci natolik oddají, že na partnera a třeba i rodinu není čas. Častý důvod také představují zranění z minulosti. Na základě zkušeností z uplynulého partnerství žena raději už do dalšího vztahu nechce, respektive je velmi opatrná a uzavřená. A nakonec je hodně žen, kterým vyhovuje způsob, jakým žijí. V podstatě už nechtějí, aby jim jejich rytmus někdo narušoval. Někdo si spojuje partnerství s tím, že bude pro druhého uklízet, prát a vařit nebo omezovat svůj volný čas a návyky. Z takového pohledu může partnerství vypadat jako ztráta, nikoliv zisk.

Současně si myslím, že žít pospolu je pro nás velmi přirozené a zdravé; spíš je důležité si soužití dobře nastavit. To souvisí i se zdravým a láskyplným vztahem k sobě samé. Pokud například úplně nevím, co chci a nechci a jak definovat své hranice, může pro mě partnerství být potenciálně "ohrožující" či "ztrátové".

Jaké výhody takové žití pro ženy skýtá?

Žena si může zcela podle sebe určovat svůj životní rytmus. Nikdo jí nezasahuje do její domácnosti, uspořádání bytu a podobně. Nemusí se nikomu přizpůsobovat. Nemusí vysvětlovat, kam jde a co tam bude dělat. Může se rozhodovat spontánně. To pochopitelně může i jako žena ve vztahu, ale pro někoho to není samozřejmé.

Chybí jim něco?

Často chybí blízkost druhého člověka, doteky, možnost sdílení… Emocionální i fyzická a praktická podpora v mnoha situacích. Pocit, že na to nejsem sama.

Co s člověkem dlouhodobá absence opravdové blízkosti udělá?

Vědecké studie zkoumající vliv samoty na člověka vypovídají o slabším imunitním systému, chorobách srdce a většímu sklonu k depresím než u lidí, kteří sami nežijí. Celkově zažívají více stresu. Některé výzkumy uvádějí, že negativní vliv samoty na tělesné zdraví lze přirovnat k zátěži, kterou organismus prožívá při vykouření 15 cigaret denně.

Pochopitelně nelze o všech, kteří žijí sami, současně říct, že trpí samotou. Ale snížení kontaktu s druhými lidmi, které se single životem často bývá spojené, k tomu může přispívat. Mnoho večerů, nocí i rán single lidé tráví jen ve své vlastní společnosti, bez doteků, objetí, úsměvů, konverzací… jen ve svém vlastním světě. A ne vždy jsou sami sobě skvělou společností. Obzvlášť pokud mají silného vnitřního kritika.

Denisa Říha Palečková

Denisa Říha Palečková

Přináší zcela nový pohled na intimitu a metody, jak tuto oblast využít pro zdraví, štěstí, partnerský život a osobní rozvoj. Díky svým kurzům pomohla od roku 2002 již několika tisícům lidí k radostnějšímu a naplněnému životu. Je známá především sestavením celostní smyslné masáže, která se u nás rychle rozšířila pod názvem tantrická masáž. Založila centrum masáží a osobního rozvoje Tantra Spa Prague.  Více na www.denisapaleckova.cz

Jak si v single světě kolem pětatřicítky či čtyřicítky ženy zajistí vlastní mateřství?

To bývá někdy pro ženy náročné. Když jim dojde, že biologické hodiny tikají, ten pravý stále nepřišel, a přesto by si přály mít dítě. Některé ženy se rozhodnou stát maminkou i bez výhledu na to, zda ve svém životě stabilně mají partnera. Vyspí se s mužem, o kterém vědí, že spolu žít nebudou, ale že by mohl být tatínkem jejich dítěte. Jdou do mateřství bez nároku na vztah.

Nepřenáší se tímto stylem z generace na generaci egocentrismus a nezodpovědnost? Jsem single, protože mi to vyhovuje a nemusím se nikomu přizpůsobovat. Pak si coby single žena pořídím dítě, sice nebude mít otce, ale já budu mít dítě, kterému pak zařídím single výchovu… Příběh se tak znovu opakuje… Jak se pak pracuje s takovým mezigeneračním zatížením?

Dnes tolik lidí žije bez partnera proto, že to společnost umožňuje - to je spíš okolnost, byť významná. Za tou velkou touhou po samostatnosti je často zranění a strach z bolesti. Mnoho současných dospělých přihlíželo nefunkčním, bolestným vztahům rodičů. Nebo vyrůstalo už jen s jedním z nich. I odtud vane vítr obav, zda život ve dvou není spíš méně než více.

A jak se správně ptáte, holčička či kluk, kteří tátu v podstatě ani neviděli, mají na single život dobře zaděláno. Nebo alespoň opatrné vztahy "vocaď pocaď", to znamená, budeme se vídat, ale nic moc do hloubky a žádné velké soužití. A když to bude nepohodlné, tak ruce pryč, nebudeme se přece trápit…

Přitom je pro nás život s někým mnohem zdravější než osamělá domácnost, pokud to vezmeme za správný konec. Většina z nás potřebuje během života projít hlubokým léčením vztahů. Včetně vztahu ke svým rodičům a primárně pak vztahu k sobě. Pokud na hluboké vnitřní úrovni přistupuju sama k sobě s opravdovým soucitem a láskou, přitáhnu si to samé i zvenku. Naopak pokud mám nastaveného silného vnitřního kritika, je dost pravděpodobné, že narazím na kritického partnera. Nebo budu mít alespoň pocit, že mě kritizuje. A skrze ublížené reakce pak vztah zpětně sama kazit. Je to začarovaný kruh. Ovšem i výše popsaná dynamika je součástí života a našich lekcí, které tu procházíme. I skrze bolest se učíme a rosteme. Dokud se nenaučíme růst skrze radost a potěšení.

Jak těžce nebo lehce se přechází z dlouhodobého single života do života v páru?

Pro někoho to může být oříšek. Obzvlášť v pokročilejším věku, kdy už každý má své návyky. Jak se říká, starého psa novým kouskům nenaučíš. Mnoho žen i mužů už ve svém životě ani nic moc měnit nechce. Změna může být nepohodlná, ale současně je to základ dalšího růstu. Kdykoliv se na delší dobu zastavíme na místě, dříve či později strádáme, zahníváme. Pro pocit štěstí a radosti potřebujeme, aby se i náš život dál měnil a rozvíjel. A patří k tomu i to, že přechodně překonáváme určité nepohodlí. Například i nepohodlí z nové situace.

Samozřejmě záleží na tom, jak moc jsme zamilovaní a jak moc nám partner vyhovuje. Někdy se sejdou partneři, kteří velmi rezonují. Jinde jsou jak oheň a voda a doma někdy lítají hromy blesky. Dobrá zpráva je, že to, jak se ve vztahu cítíme šťastné či nešťastné, je plně v našich rukách. Když má k sobě samé žena dobrý, zdravý a láskyplný vztah, přitáhne si muže, který ji jako takovou bude plně respektovat. Chtě nechtě už neverbálně komunikujeme, jak k nám druzí mohou přistupovat. Pokud se ke mně někdo dlouhodobě nechová hezky, často to souvisí s tím, že někde uvnitř se k sobě nechovám hezky ani já sama.

Co se musí pro ženu změnit, aby ten krok do vztahu učinila?

Zázraky zde může dělat vědomá práce s tělem, dotekem a intimitou. Člověk, který dlouho žije sám, kolem sebe má zpravidla vytvořenou takovou bublinu, která řve do světa "Nechoď ke mně blíž!" Pro vstup do života ve dvou je tedy důležité změnit své vnitřní nastavení, a díky tomu i to, jak působím na ostatní. Žena se potřebuje stát otevřenější a atraktivnější. Tím nemyslím nějaký model krásy, ale schopnost "přitahovat k sobě". A pokud chce partnera, měla by pro muže ve svém životě udělat prostor.

V prvním kroku se může zamyslet i nad uspořádáním bytu. Je tam prostor pro někoho dalšího? Teď nemyslím velikost bytu, ve dvou můžete žít i v garsonce. Ale například, zda je místo u mě v posteli? Doporučuji nastudovat si trochu feng šui vztahu a single postel vyměnit za manželskou, doplnit do bytu element dvojic - to může být soška či obrázek dvou ptáčků, dvě lampy a podobně. Klíčové je pak otevřít tělo i srdce. Tomu hodně může pomoci vědomá práce s tělem. Láskyplné doteky zde mohou dělat divy. Jako single žena si můžete říkat, kde vzít láskyplné doteky na těle kromě těch vlastních, aby to nebylo hned komplikované?

Zde může obří službu udělat celostní smyslná (tantrická) masáž v kvalitním profesionálním masážním studiu. Láskyplné uctění těla, včetně jeho intimity, je léčivá transformační zkušenost. Na hluboké vnitřní úrovni získává tělo i duše důvěru, otevírá se a naplňuje láskou. Díky tomu žena odchází zářivá a jakoby zamilovaná, každá buňka vibruje radostí. A znáte to, zamilovaní jsou nesmírně atraktivní. Probouzí a přitahují lásku kdekoliv, kam vstoupí. Láska je nakažlivá. Člověk (jedno zda žena či muž), který vstoupí do vztahu, kolem sebe často má mnoho dalších nápadníků či nápadnic. A předtím po něm či po ní roky neštěkl pes…

Jak moc single ženy dohlédnou do budoucnosti? Uvědomují si jistý druh osamělosti, možnou bezdětnost, komplikovanější sociální vazby?

Myslím, že na toto žena nepromýšlí do budoucna. Buď to tak cítí už teď, nebo ne.

Co u nich nastane v padesáti letech, kdy definitivně přijdou o možnost mít dítě…

Co se děje v padesáti, souvisí do značné míry hlavně s osobností, nejen s věkem. Dalo by se říct, že žena v padesáti spláče nad ujetým vlakem. Ale potkávám ženy, které po padesátce prožívají životní rozkvět. Začnou si užívat své tělo, sexualitu i vztah či vztahy. Až v těch padesáti letech začnou žít. Pravděpodobně i díky tomu, že jim dojde, že velkou část života strávily ve zbytečné bolesti, a už to chtějí jinak.

I v kontextu toho, že v rámci nekonečného užívání si života nebo neschopnosti najít si partnera například nezažijí mateřství? Já osobně si myslím, že děti z hloubi duše nechce velmi malé procento žen, u zbytku je to důsledek nějakého problému (nepotkala jsem toho pravého, namluvila jsem si, že dítě k životu nepotřebuji, vystačím si sama, zlomil mě rozvod mých rodičů a nechci dopadnout jako oni, proto si na dítě netroufám, a tak dále). Nejde spíš o to překročit v určitém životním okamžiku vlastní stín (což se netýká žen, které děti mít nemohou)?

Sama patřím mezi ženy, které jejich pracovní život tak baví, že mi dítě nechybělo. Říkala jsem si, že klidně budu jednou z těch mála bezdětných žen. Namísto utírání dětských zadečků budu pomáhat mnoha lidem ke šťastnějšímu životu. Mít děti mi připadalo jako zbytečná oběť. Mrňousky jsem považovala spíš za křičící rušivé živočichy než za radost. Pocit, že by děťátko mohlo mít něco do sebe, mi přišel až v novém vztahu. Nakonec jsem byla příjemně zaskočená, že mateřství není jen obětování se a odříkání, ale především velká radost a obohacení. A že tím ani můj pracovní život trpět nemusí, aniž bych šidila děti.

Nicméně si dokážu dobře představit, že pokud je žena v nějaké jiné oblasti života dlouhodobě šťastná, nemusí nenaplněné mateřství považovat za ztrátu. Ovšem je důležité, aby žila takovým životem, který jí skutečně dává smysl, a měla i kvalitní, dlouhodobé a vyživující vztahy s lidmi.

Jak se řeší v single světě sex? Je na něj vůbec pomyšlení, když si člověk odvykne na přítomnost a blízkost druhého?

I to je individuální. Mnoho žen se při absenci intimního života určitým způsobem "zapouzdří", sníží se i jejich sexuální libido a sex jim v podstatě nechybí. Ovšem záleží i na temperamentu ženy a její životní fázi.

Pochopitelně se nabízí i možnost užívat si svou single sexualitu sama se sebou. V USA to byla Betty Dodson, která před několika dekádami prorazila pozitivním způsobem svět masturbace, a její kniha Sex v jednom je dodnes bestsellerem. Nezapomínejme ani na ženy, které si - navzdory společenské představě o tom, že žena chce primárně vztah a až pak sex - užívají intimitu s více muži.

Co byste řekla na závěr?

Ať už žijeme v jakékoliv formě vztahu či nevztahu, naplňující sexuality či sexuální abstinence… vždy je důležité dívat se nejen na to, co se zdá být správné. Ale především vnímat hluboké vnitřní pocity a rozhodnout se pro život plný štěstí a radosti. A bez ohledu na to, co si o tom kdo myslí, odhodit strach následovat své vnitřní touhy.

Mohlo by vás zajímat

reklama

Komerční tip

reklama