Šikana na pracovišti? Až pětina lidí s ní má zkušenost
Problém mobbingu je záležitostí všech věkových i vzdělanostních skupin. Jste nadřízený nebo kolega? Žena nebo muž? (Šikana se týká opravdu širokého spektra zaměstnanců). Často byste možná ani neřekli, že i tohle je šikana...
Tady je pár čísel: Podle nejnovějšího šetření společnosti GfK má s některou z forem šikany na pracovišti zkušenost téměř pětina osob starších 15 let (19 procent). Více než dvě pětiny šikanovaných osob (41 procent) jsou některé z forem mobbingu vystavovány jednou týdně či ještě častěji, a to ve více než polovině případů (55 procent) po dobu alespoň jednoho roku či déle.
57 procent postižených je šikanováno svým nadřízeným, 26 procent svými kolegy a celých třináct procent osob v této souvislosti uvedlo jak své kolegy, tak i nadřízeného. Pouhá čtyři procenta respondentů jsou šikanována ze strany svých podřízených.
Pozor na zadávání nesmyslných úkolů
Rozpoznání a řešení šikany vyžaduje speciální přístup a znalosti. "Mobbing je zákeřný a plíživý. Není na první pohled zřejmý," uvádí Petra Lhotáková, konzultantka Mobbing Free Institutu. "Za nejčastější projevy mobbingu můžeme v současnosti označit zadávání nesmyslných pracovních úkolů a povinností neodpovídajících pracovní kvalifikaci, nedoceňování pracovního výkonu, které postupně vede ke ztrátě sebevědomí, zesměšňování a pomlouvání postiženého v rámci pracovního kolektivu nebo neustálou kritiku práce," dodává Petra Lhotáková.
Čeští manažeři se ještě mají co učit
"V praxi se běžně v rámci poradny setkáváme stále častěji se stížnostmi na nekompetentnost nadřízených a svévolnost funkcionářů, jež je všeobecně tolerovaná. Setkáváme se s častým účelovým nerespektováním a ohýbáním zákonných norem s úmyslem zvýšit vlastní moc. Čeští manažeři si z našeho pohledu neuvědomují svoji zodpovědnost a důsledky, které svým chováním způsobují, ať již oběti, či podniku.
Místo motivace a funkčního leadershipu zaměstnance spíše ponižují a snaží se jim dokázat neschopnost různými zákeřnostmi a úkoly, jež jsou pod jejich úrovní. Mylně se domnívají, že tím upevní svoji pozici. Neuvědomují si, jak zasahují do osobního prostoru a kolik životů tím ovlivní. Zničenou psychiku a ztrátu zaměstnání už však lidem nikdo nevrátí," říká Michaela Švejdová, zakladatelka a iniciátorka Mobbing Free Institutu.
Dát výpověď není řešení
Více než polovina postižených měla snahu problém na pracovišti řešit, a to nejčastěji přímým rozhovorem s člověkem, který šikanu provádí, a věci si ujasnit. 29 procent šikanovaných oznámilo podezření na šikanování svému nadřízenému, 15 procent poté vedení či managementu firmy nebo podniku a 10 procent odborové organizaci nebo personálnímu oddělení. Nicméně téměř desetina postižených řešila situaci výpovědí z pracovního poměru a nalezením si jiného zaměstnání. Téměř polovina obětí šikany své problémy nijak neřešila či neřeší. Buď se bojí ztráty zaměstnání, nebo je dle jejich vyjádření situace ještě snesitelná.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
