Reagujete přehnaně? Pár rad, jak se naučit ovládat
Pokud máte problém s přehnanými emocemi, máte dvě možnosti: Buď se pokusíte eliminovat jejich spouštěče, anebo se naučíte ovládat, což je mnohem jistější. Jenže jak na to?
Když víte, že vás do krve rozčílí zácpa na silnici, prostě si přivstanete a vyrazíte, ještě než začne špička. Pokud jste schopni ostré hádky pokaždé, když se s tchánem bavíte o politice, prostě s ním odteď budete konverzovat jen o počasí. S podobně předvídatelnými situacemi se dá celkem dobře pracovat, jenže co když do cesty vstoupí něco nenadálého a nečekaného?
Může se to stát v práci, na úřadě nebo klidně doma. Aniž byste to čekali, narazíte na problém, který vás rozhodí nebo vytočí, případně vás někdo s něčím atakuje. Nikdy dřív se to nestalo, tak jste se na to nemohli připravit, jde o novou situaci, takže je velmi složité reagovat s klidem. Ale jde to. Stačí mít na paměti pár zlatých pravidel, která v knize Odhalené emoce sestavil Paul Ekman.
Výraz tváře, tón hlasu
Myslete na to, že nejen obsah slov, která vám někdo sděluje, ale především tón hlasu a výraz tváře nebo celého těla, které u toho má, ve vás vyvolávají emoci. Například věta: "A co se stalo, že jsi mi to nemohl dát vědět dřív?" může znít celkem neškodně, když ji svému muži řeknete klidně a bez emocí, naopak v sobě může nést i pochopení.
Když ji ale řeknete naštvaným nebo ironickým tónem, případně se u toho tváříte opovržlivě, má to přesně opačný efekt. Nejenže jste naštvaná vy, ale ještě tím naštvete svého muže. A tak to funguje i opačně, což je velmi důležité mít na paměti. Pokud na vás tedy bude někdo slovně i nonverbálně útočit, nenechte se jeho výrazem strhnout.
Naučené reakce
Zatímco mimické a hlasové emoční signály jsou vrozené, všechny ostatní reakce máme naučené. Děláme je sice rovněž automaticky, ale do hlavy nám je vštípila výchova, kultura, společnost, a především naše vlastní předchozí situace.
Například se nám osvědčilo, že v určité situaci, například když cítíme strach, je nejlepší utéct, a tak často utíkáme. Nebo jsme v minulosti zjistili, že výčitky utne pláč, a tak brečíme. Že drzé připomínky zastaví řev, proto řveme, a podobně.
Tělo kontrolujeme, mimiku ne
"Záměrným úsilím lze naše reflexy a impulsy narušit, potlačit a nahradit jiným jednáním. Případně reakci úplně zrušit," uklidňuje Paul Ekman. Je nicméně dobré vědět, že pro většinu lidí je jednodušší zdržet se určitého jednání než úplně odstranit známky emoce ve tváři a hlase. Nad svaly těla máme zkrátka lepší kontrolu než nad mimikou a mluvením. Ideální je tedy pro všechny případy, alespoň prvních pár minut nebo vteřin, mlčet.
Zpočátku, když na svých emočních reakcích teprve začínáte pracovat, bude zpravidla platit, že je dokážete ovládnout teprve poté, co je spustíte. Jinými slovy se rozčílíte, vzápětí si uvědomíte, že zbytečně, a stáhnete se. Jakmile si z toho ale vytvoříte nový zvyk, novou automatickou reakci, bude se vám dařit vztek potlačit v samém zárodku.
Emoce plodí emoci
Žádnou emoční reakci nejde zastavit a vypnout, vždycky běží dál, ale lze ji ovládnout, vysvětlit si ji, případně přebít další emocí. Což se stává celkem často, že se dvě emoce střídají v celkem rychlém sledu. Může se ve vás bít vztek a lítost, láska a nenávist, ale třeba i strach, který plodí vztek na sebe samého za to, že se bojíte. Nebo se stydíme za to, že se vztekáme, ale zároveň se vztekáme dál, protože přece nějaký důvod máme.
Dvojice emocí přitom často chodí ruku v ruce, takže je dobré očekávat rovnou obě. Podle odborníků si dokonce uvědomujeme až tu druhou emoci, která ale vznikla v důsledku té první, o níž jsme nevěděli.
Tím se opět dostáváme k tomu, že je dobré vysledovat příčiny našich přehnaných emocí, a lépe tak poznat sami sebe.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
