reklama
 

Proč mezi sebou potřebujeme více pohádkových hrdinek a hrdinů?

Co pro nás znamená naše srdce? Vnímáme ho ještě vůbec? Dokážeme rozeznat, že nám něco sděluje? A sděluje nám ještě vůbec něco, kromě kardiovaskulárních chorob?

Foto: iStock

Dneska si všichni všechno umíme brilantně spočítat. Ke všemu zaujmout pragmatický postoj, u všeho počítat s nějakým profitem. Očekáváme, co za to. Sledujeme výhody. Konzum nám převálcoval city. Kupčíme nejen s druhými, ale i sami se sebou a nedochází nám, že tyhle obchody na nás dříve nebo později dolehnou. Je čas na srdeční vzkříšení.

Více Malých mořských víl

V poslední době tak často vzpomínám na jednu zásadní Andersenovu hrdinku: Malá mořská víla dá princi upřímně a z hloubi svého srdce daleko víc, než to, co se jí v životě vrátí. Neočekává,ale bezpodmínečně miluje. Přijde o hlas i sama o sebe, ale nemohla jinak, protože se řídila srdcem. Kolik takových hrdinek a hrdinů ještě dneska chodí po světě?

Srdce - barometr pravdivého života

Někdo věří v Boha, jiný v minulé životy a různé ezo směry, další ve svůj mozek a logiku věcí. Ať už věříte v cokoliv a kohokoliv, když se v prvé řadě neodpojíte od vlastního srdce, dostanete nejryzejší odpovědi na své otázky. Na práci, na vztahy, na lásku, na život a sebe v něm. Jen se člověk musí naučit vyposlechnout opravdu pouze své pocity, bez našeptávače rozumu, který si myslí, že ví všechno nejlíp a umí vyytvořit tak dokonalou atmosféru komplikovanosti a zmást nás do takové míry, že mu z nějakého důvodu uvěříme daleko snáz než srdci.

Už několikrát jsem přemýšlela o tom, proč tomu tak je. Myslím si, že mozku nemůže srdce konkurovat v argumentačních schopnostech. Bohužel jde o schopnost mocnou a respektuhodnou, nicméně srdce zase může mozek triumfovat v nepopsatelném cítění. Taky je v tomto případě dobré neopomenout na celoživotní, i když často skrývaný, vztah mezi srdcem a intuicí. Tenhle tandem je už pak pro argumentačně šikovného diskutéra těžkým kalibrem. A taky bychom se mohli naučit přijmout skutečnost, že zkrátka na všechna "proč" nemusíme nikdy v životě získat odpovědi proto, že…Prostě to tak cítíme a "víme". Srdcem víme.

Ukázat city a prohrát

A ačkoliv pro nás nějaká událost, příležitost, nebo vztah nakonec třeba nedopadnou dobře, víme, že jsme udělali všechno správně a především- vnitřně pravdivě. Ono totiž nenamočit do ničeho city, zabředávat do všeho jen racionálně, prakticky a hokynářsky, držet si distanc a přitom chtít všechno, to dneska umíme už opravdu všichni a není to nic obdivuhodného. Stát si za svým srdcem, i když třeba nakonec prohrajeme, to už je výsadou hrdinů a hrdinek. Nejen těch od Andersena. 

Mohlo by vás zajímat

reklama

Komerční tip

reklama