Je mi pětatřicet, takže už mám za sebou několik celkem vážných vztahů a samozřejmě rozchodů. Z žádnou ze svých bývalých nejsem v kontaktu. Nevím, jak se mají, co dělají. Vztah skončil, a tak nemám důvod se o ně dál zajímat. Život jde přece dál.

Vlastně to přišlo tak nějak samo. První holku, s níž jsem chodil déle než tři týdny, jsem měl v sedmnácti a krátce potom, co jsme se rozešli, jsem odjel studovat do jiného města a domů se vracel čím dál méně. Tak nějak přirozeně jsem s ní ztratil veškerý kontakt, stejně jako s většinou známých z mého rodného města. Občas mě překvapilo, že mi vůbec nechybí, ale tím můj zájem o ni nejen začínal, ale i končil.

Při dalším rozchodu po asi dvouletém vztahu mi ale došlo, že je to nejlepší řešení. Když s někým totiž začnete chodit, berete si od něj úplné maximum. Navzájem o sobě všechno víte, vzájemně se inspirujete a ovlivňujete, všechno děláte společně... A pokud se vztah dostane do fáze, kdy už není k udržení, pravděpodobně to znamená, že jste vyčerpali vaše vzájemné zásoby, že už není kde, ani co brát, není nic, co by vám dotyčný nebo dotyčná ještě mohli nabídnout. A samozřejmě vy jim.

Kamarádi po rozchodu? Ztráta času

Takže pokud se nějaký čas po rozchodu začnete tvářit jako kamarádi, vždycky to dopadne jen tak, že si vzájemně povyprávíte, co je nového, maximálně zavzpomínáte na všechno, co jste si kdy udělali, ale ničím vás to už neobohatí, spíš odcházíte naštvaní, případně se špatným svědomím. Ztráta času.

Čtěte také: Nezvyklý stát, kde o všem rozhodují ženy. A muži nemají práva

Kromě toho, bývalé přítelkyně bývají dost často mrchy. Schválně se tváří, jak jsou v pohodě, aby toho o vás, eventuálně o vaší nové partnerce zjistily co nejvíce, a záhy to použily proti vám. Často také dělají žárlivé scény a ubližují nejen sobě.

A tak jsem si z toho udělal pravidlo. Jakmile skončí vztah, končí všechno. Žádná kafíčka a vzpomínky. Nezvedám bývalým přítelkyním telefon, neschovávám si žádné fotky, esemesky, osobní dárky... Dokonce to každé nové narovinu říkám, aby věděla, co ji bude případně čekat. Rozchod pro mě znamená uzavřenou kapitolu a do další chci vstupovat s čistým štítem. Naučil jsem se i vytěsnit většinu vzpomínek. 

Vzpomínky jsou k ničemu

Nevím, se kterou z nich jsem byl na jaké dovolené, nevzpomínám si, která měla ráda modrou a která červenou barvu, vlastně už ani nevím, proč jsme se se kterou rozešli. O minulost se zkrátka nestarám, zajímá mě jen přítomnost a budoucnost.

Poslouchejte rádio Frekvence 1 online ZDE! >>

Asi mi řeknete, že je můj přístup necitlivý, ale já si zkratká myslím, že život je příliš krátký na to, abychom se starali o všechny lidi, které jsme kdy potkali a s nimiž nám chvíli bylo dobře... Věnujme energii raději perspektivnějším kontaktům, případně sami sobě!

Co si o tom myslíte vy?

Máte pocit, že kontakt s bývalým partnerem je zbytečný a nemůže vás už ničím obohatit, nebo jsou naopak bývalí partneři ti nejlepší přátelé, protože vás dokonale znají, a tak přesně vědí, co vám poradit, když máte problém?

Stejné téma bude už zítra tématem pořadu Dámský klub na rádiu Frekvence 1. 

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Manželství je zase v módě. Jak si ho ale udržet?

Stejně chytří, stejně hezcí: Základ ideálního vztahu

Tajemství žen: Za co se nejvíc stydí?