Od školky až po armádu: Norská výchova maže rozdíly mezi ženami a muži
V Norsku se oficiálně rozhodli smazat veškeré mýty o tom, jak jsou obě pohlaví navzájem odlišná. Začínají s tím už ve školce. Jaký to má dopad?
Proč se holčičky tak často oblékají do růžové barvy, zatímco chlapcům vybíráme modrou? Jak učitelé oslovují dívky v mateřských školkách? Jaké postavy se objevují v dětských knížkách a s jakými hračkami si děti hrají? Přesně takové otázky teď trápí Nory.
"Jsme považováni za jednu z nejúspěšnějších zemí na světě, co se týče rovnosti mužů a žen," říká pyšně ředitelka Centra pro genderovou rovnost v norském městě Hamar Goro Ree-Lindstadová. "Ale přistupujeme opravdu k ženám i mužům spravedlivě? Zdaleka ne," dodává.
Snahou norské vlády, která Centrum finančně podporuje, je zbořit veškeré mýty o tom, jak jsou obě pohlaví navzájem odlišná. Většina moderního světa se dnes shodne na tom, že žena nepatří jen do kuchyně nebo k dětem a kromě starosti o domácnost má právo na vlastní kariéru a realizaci.
Jenže zabránit tomu, aby například nebyly v zaměstnání za stejně kvalifikovanou práci ohodnocené méně než muži, se stále úplně nedaří, jak ukazují statistiky. Příčin je hned několik, tu hlavní ale Norové spatřují v tradičně zavedených společenských rolích, které ženy nedobrovolně tlačí do zajetých kolejí.
V loňském roce například Centrum pro rovnost provedlo výzkum ve školkách, kde zjistili, že učitelé oslovují chlapce jménem, zatímco dívkám často dávají přezdívky jako "princezno", "holčičko" a další zdrobněliny.
Tenhle odlišný přístup k dívkám a chlapcům má na děti velký vliv. Začíná to tím, že dáváme holčičkám panenky a chlapcům autíčka. Pokračuje přes výběr školy a oboru, a končí to tak, že ženy okupují typicky ženská zaměstnání, zatímco muži zase ta typicky mužská.
Ženy v armádě
Norům se to ale daří zvrátit. Stále více mužů začíná pracovat ve školství nebo ve zdravotnictví a stále více žen se hlásí na technické obory a budují například obchodní kariéru. Také jich mnohem více vstupuje do armády. A bude jich ještě více. Norsko minulý rok zavedlo brannou povinnosti i pro ženy.
"Je to otázka lidských práv a rovnosti," vysvětluje námořní kapitán Tore Stubberud, který nyní pracuje pro Centrum rovnosti. Pokud opravdu chcete mluvit o rovných právech, tak když máte práva, máte i povinnosti. A není důvod, aby ženy tuto povinnost neměly."
Otázky typu, jak ženy zvládnou fyzicky náročný výcvik a zda se k nim v armádě přistupuje stejně jako k mužům, dokáže pohotově a přesvědčivě zodpovědět. "Nejde o to, aby byly ženy stejně silné jako muži, jde o to, aby se kvalifikovaly. A to možná nezvládnou všechny ženy, ale také to rozhodně nezvládnou všichni muži. My si vybíráme ty nejlepší z celé společnosti nehledě na pohlaví," vysvětluje.
Stejná rovnost se uplatňuje i na muže v oblastech, které jsou přisuzovány především ženám. "Dokázali jsme vrátit muže zpátky do rodin," zní jedno z hesel Centra pro genderovou rovnost.
Muži na mateřské
V Norsku byla v roce 1993 zavedena otcovská dovolená. V té době si ji vybíralo zhruba jen tři procenta otců. Čtyři týdny, které mohli strávit doma s dětmi, tak propadly. Nyní už si současných 12 týdnů vybírá na 90 procent mužů.
Jaký to má výsledek? Ženy nejsou diskriminované v zaměstnání, protože o děti se stejným dílem starají i muži. A výhodu to má i pro ně. "Mně osobně udělalo radost, že když jdu dnes svá vnoučata vyzvednout ze školky, paní učitelka hned netelefonuje mé ženě, jako tomu bylo dřív u mých dětí," vysvětluje dnes kapitán Stubberud. "Už mě nemají za zloděje dětí," směje se.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
