reklama
 

Matky a synové: Základ vztahu tvoří citová výživa

Co všechno představuje máma pro svého syna? V čem všem ji nikdo nenahradí? A jak se zbavit jejich případného nezdravého pouta? Přečtěte si rozhovor s terapeutkou Kristinou Baudyšovou.

Foto: Shutterstock

To, že vztah matky a syna nemusí být vždycky napěchovaný láskou a blízkostí, jsem pochopila už hrozně dávno: nejzásadnější muži mého života měli rozhárané a prapodivné vztahy právě se svými matkami.

Když se mi narodil ten nejvysněnější muž mého bytí, došlo mi téměř okamžitě, jak moc je chlapecká duše křehounká a jak hodně potřebuje orientaci a utvrzení v tom, co my holky máme tak nějak automaticky v sobě: v citech a pocitech. Proto se nám dvěma hned zkraje našeho "maminkosynovského" setkání osvědčila moje srdeční navigace, na kterou se on může za všech okolností spolehnout a která ho vždycky, i přes mraky překážek, cestou necestou, dovede k cíli. K sobě samému.

Co všechno pro malého chlapečka ztělesňuje máma?

Máma vyživuje své dítě láskou. A to doslova. Tato citová výživa a přijetí ze strany mámy je pro chlapce velmi důležitá. Máma chlapci nejvíce dává do jeho devíti až dvanácti let. V tomto období se mimo jiné v chlapci utváří i jeho citová složka. Chlapec v tomto období od své mámy přijímá pocit, že je milovaný a přijímaný takový, jaký je. A tento citový vklad v něm zůstává po celý život. Zásadně se projevuje v jeho vztazích s ženami. Ale i v jeho vztahu k sobě samému. Když za mnou přichází klient řešící svůj vztah s ženami, vždy se ho ptám na jeho vztah s mámou v dětství. Zda k němu maminka byla něžná a laskavá. Zda se cítil mámou přijímaný a milovaný.

Jak se synem komunikovat a jakým způsobem ho vést, aby z něj nevyrostl rozmazlený mamánek, ale sebevědomý citlivý muž?

Matka může vnímat a ctít osobnost svého syna už v jeho útlém věku. I v malém chlapci můžeme vidět zárodek muže, který touží být velký a silný. Tuto velikost a sílu může matka vidět a respektovat i u svého syna. Když si je žena vědoma mužství svého syna, cítí, jakým způsobem v něm podporovat sílu namísto slabosti. Matka může svému synovi přenechávat už v útlém věku různé mužské úkoly, kterými ve svém synovi podporuje jeho mužskou polaritu. A zároveň se syn plněním těchto úkolů rozmazlenosti vyhýbá.

Můžeme si však i položit otázku, proč vlastně matka své dítě rozmazluje? V mnoha případech je to proto, že se na své dítě upnula jako na zdroj své jediné radosti. Někdy však také ženám chybí pocit něžnosti či větší citovosti, kterou hledají u svých dětí. Od určitého věku chlapce si matka začíná uvědomovat určitou nesamostatnost svého syna. Se změnou však musí začít sama u sebe. A dále změnit svůj přístup k synovi.

Do jakého věku je důležité pro chlapce cítit mámu za zády?

Mezi devátým a dvanáctým rokem se chlapec začíná postupně od mámy odpoutávat a přecházet k takzvané ochraně otce. Začíná se od svého táty učit, jak být mužem. Pokud máma svého syna drží, nepouští ho, chlapci tím škodí. V přírodních kmenech se k tomuto účelu používá rituál. Takový rituál, ve kterém chlapec propouští své dětství, můžeme udělat i v našich podmínkách. Rodiče chlapce stanoví datum pro takový rituál. S citem k vyspělosti a zralosti chlapce. Doporučovala bych ho udělat v období mezi devátým a dvanáctým rokem chlapce. Chlapec se v tento den rozloučí se svými dětskými hračkami. Rozloučí se však i s dětským zdrobnělým oslovením, které z něho dělalo malého chlapce. Sám si zvolí nové oslovení, ve kterém se bude cítit dobře. Ve stanovený den rituálu po rozloučení se se vším, co chlapce citelně poutalo k dětství, matka předává syna otci dítěte. Chlapec odchází se svým otcem a dalšími muži na několik dní do lesa či do hor. Kde ho muži přijmou do světa dospělých mužů náležitým chlapským způsobem. Po návratu domů chlapec vnímá změnu. Rodiče se k němu chovají více jako k dospělému. Chlapec má více volnosti, avšak i více povinností. Větší zodpovědnost za sebe i za své činy.

Kolik dnešních otců je ovšem na takový rituál připravených?

Čím dál více mužů-otců hledá svoje spojení s mužstvím. Tito muži si uvědomují své vlastní rezervy v této oblasti a chtějí své mužství rozvíjet. Takoví otcové mají zájem podpořit mužství i u svého syna. Pro svého syna by chtěli být lepším tátou. Rádi by mu po otcovské stránce nabídli více, než co dostávali oni v dětství od svého vlastního otce. Takový rituál může být jednou z možností, jak dělat věci jinak.

Co se děje mužům, kteří nedostali v dětství dostatek mateřské lásky a něhy?

Citový nedostatek ze strany matky se může projevit opravdu mnoha způsoby. Citlivý chlapec v dětství touží po mámině milující náruči. Když lásku nedostává či je odmítaný, uzavírá se do sebe. Můžeme to vnímat jako pud sebezáchovy. Aby chlapec obrazně přežil chlad a nevlídnost své matky, musí uzavřít části sebe sama. Když necítí, nebolí to tak moc a dá se to vydržet.

Jak se takový stav odráží v jejich partnerských vztazích?

Obecně tito muži méně důvěřují ženám. Často si jako partnerky volí ženy podobné své matce, co se týče citové výbavy i povahových vlastností. Jinými slovy řečeno, vztahem s přítelkyní či manželkou se stále snaží vyřešit svůj vztah s mámou.

Na nedostatek lásky a něžnosti v útlém věku může chlapec reagovat tím, že se vůči ženám citově uzavře. Prostě jim určitým způsobem nevěří. Jenomže zároveň tuto maminčinu lásku právě u své partnerky hledá. A je tím pádem ve vztahu zacyklený, není spokojený, ale nemůže odejít, protože stále čeká, kdy se setká s tím, co v dětství nedostal. Jako by nevědomě toužil po tom, aby se k němu jeho partnerka chovala jako máma. A on byl zase malý chlapec. 

Náročné období nastává v době, kdy se partnerům narodí dítě. Muž se může cítit odstrčený, na druhé koleji. Jeho vnitřní dítě trpí. Často i tím, že vidí, jak dítě lásku dostává, ale on ji přitom nedostával. A s celou situací si neví rady. Jiná situace však nastává, když matka opustí dítě v útlém věku. Pracovala jsem v terapii s mužem, kterého matka opustila v jeho pěti letech. Muž vyrůstal se svým otcem. V dospělosti se tento muž neuměl citově otevřít vůči ženám. Jeho největším strachem byl strach z opuštění. Když navázal se ženou hlubší citový vztah, ženu opustil ještě dříve, než to mohla udělat ona. Jeho prvotní trauma z opuštění matkou bylo tak veliké, že ani ve věku 45 let ho neuměl překonat.

Jsou tady však i muži, kteří matkou milováni sice byli, ale v útlém věku se dostali do jeslí. Před rokem 89 to bylo poměrně časté řešení, často například od jednoho roku. V tomto případě se setkávám u těchto mužů s pocitem zrady ze strany matky. Muž pak hledá své chybějící citové naplnění z dětství u své partnerky.

Může se změnit během života vztah k ženám u mužů, kteří prošli v dětství citovou deprivací ze strany matky?

Nejdůležitějším krokem k nastartování změn je uvědomění si problému. Pokud muž přizná sám sobě, že jeho vztah s matkou ovlivnil jeho vztah k ženám. To, když si muž uvědomí, že ženám nedůvěřuje. Nebo se jich bojí. Popřípadě bojuje s jejich manipulací, protože podobné pocity zažíval v dětství ve vztahu k matce. V běžném životě takové uvědomění nastat nemusí, v terapii k němu dochází snáze. Může být osvobozující si přiznat, že od žen očekávám podobné chování jako od své matky. Dalším krokem je ochota, nebo dokonce odhodlání udělat v sobě změnu. Jinými slovy - s tímto zatíženým očekáváním něco dělat.

Co může způsobit matka, která nemá partnera, ale postupně si vytvoří "partnera" ze svého syna?

Pro takového chlapce může být v pozdějším věku náročné navazovat hlubší a trvalé vztahy s ženami. Matka svého syna formuje od jeho narození, ví, co na něj platí, jak ho dovést k určitému jednání či výsledku. Syn je ze strany své matky lehce manipulovatelný. Chlapec může mít pocit zavázanosti k matce. Pocit, že by jí měl vyhovět, popřípadě že jí něco dluží. Jedná se o podvědomý pocit viny. Partnerka takového muže snadno získá pocit, že se svojí tchyní doslova soupeří o svého muže. Závislost mezi synem a matkou může vznikat i v případě, kdy je otec v rodině přítomen. Matka se z nějakého důvodu upíná na syna jako na svého partnera a otec chlapce stojí opodál celého dění.

Jak se takový problém léčí?

Terapeutická technika zvaná rodinné konstelace s těmito tématy umí velmi účinně pracovat. Jedná se o skupinovou terapii, vyvinutou německým terapeutem Bertem Hellingerem. Napomáhá člověku pochopit celé téma a podívat se na vše z nadhledu. A následně najít lék či řešení. Pokud člověku nevyhovuje skupinová terapie, není problém navštívit terapeuta, který s terapií rodinných konstelací pracuje i v soukromí. Tedy bez skupiny. Vyléčení tohoto tématu pozitivním způsobem podporuje pocit mužství a sebejistotu v muži. Navíc to má pozitivní vliv na jeho vztah s partnerkou. Která ve svém vztahu s partnerem obvykle pocítí velikou úlevu.

Jak má přistupovat matka k synovi, jakmile z nějakého důvodu selže otcovský vzor?

Vychovávat svého syna s úctou a respektem k jeho mužství. Pro syna je velmi těžké, pokud žena haní jeho otce. Například když o něm mluví s neúctou či despektem. Dítě, ať je to chlapec či dívka, je z poloviny stvořeno z matky a z druhé poloviny z otce. Matka potřebuje ctít obě části v dítěti. Mužskou i ženskou. Pokud to nedělá, chlapec podvědomě přijímá informaci, že jeho mužská - tedy otcovská část není v pořádku. Pokud dospěje k postoji že jeho mužská polarita selhala nebo je špatná jako taková. Tento program o nedostatečnosti či selhání otce syn stahuje sám na sebe. Ke svému mužství chlapec potřebuje mít vůči svému tátovi úctu. Jakmile je to jinak, ubírá to chlapci i dospělému muži na pocitu sebejistoty. Řešení vidím v tom, když matka přijme zodpovědnost za svoji volbu partnera. Pokud si dovede přiznat a určitým způsobem v sobě ctít, že otce pro svého syna zvolila ona. Pak si může snáze uvědomit, že její negativní zkušenost s otcem dítěte se dítěte vůbec nijak týkat nemusí. Syn je dítě, kterého se svět dospělých, jejich křivdy a jejich nenaplněné očekávání nemusí nijak týkat.

V jakých případech žije syn celý život s matkou? Dá se z takové fixace jednou provždy vystoupit?

Jsou to případy, kdy muž zůstane malým chlapcem své matky. Nenajde si cestu ke svému mužství, protože příklad jeho otce pro něj není srozumitelný, přijatelný nebo dostupný. Avšak otec vždy existuje. Vždy na něj existuje určitá vzpomínka, určité pojítko, vzpomínky rodinných přátel, něco. Něco, kudy si syn může začít uvědomovat otcovu osobnost, jeho zajímavost, jedinečnost jeho povahy a příběhu. A tímto způsobem může začít cesta, která muže vyvede ven z jeho fixace na matku.

Kristina Baudyšová je terapeutka, lektorka sebepoznávacích seminářů a autorka videoseminářů na podporu ženství. Společně s manželem Antonínem Baudyšem žijí střídavě v Česku a Řecku, vychovávají tři děti. Více na www.kristinabaudysova.cz

Mohlo by vás zajímat

reklama

Komerční tip

reklama