reklama
 

Krása je základní ženská potřeba, říká kněžka

Přečtěte si rozhovor s kněžkou lásky. "Dnešní ženy ztratily cestu samy k sobě," tvrdí. Souhlasíte s ní?

Foto: Žena.cz

Nazývá sama sebe Kněžka bohyně. Mluví plynně rusky, ale nemiluje Rusko. S tibetskými mnichy diskutuje o víře francouzsky. Vystudovala politologii a historii na anglickém Oxfordu a obor Gender, vývoj a globalizace na London School of Economics and Political Sciences.

Dle českého školského systému by Lilia Khousnoutdinová byla Mgr. et Mgr. Místo toho, aby dělala kariéru v akademické sféře, však tato vzdělaná dáma pracuje jako dula a lektorka předporodní přípravy, pořádá semináře zaměřené na rozvoj ženského potenciálu a vyrábí exkluzivní šperky s intimními motivy ženského těla. Podporuje ženský klášter v Bhútánu, kde často pobývá. Doma má oltáře a rituály považuje za přirozenou součást života. 

Vaše exotické jméno svádí ke spekulacím: Odkud vlastně pocházíte?

Mám příjmení po matce mé matky, babička je Tatarka. "Khousnoutdin" v tatarštině znamená "dítě slunce". Jsem na to jméno hrdá, a přestože jsem byla dvakrát vdaná, nikdy jsem si příjmení žádného muže nevzala.

Vyrůstala jste všude možně po světě...

Ano, rané dětství jsem strávila v Sovětském svazu, ve městě Magnitogorsk, kam byla moje rodina komunistickou vládou násilně přestěhována do pracovního tábora. Kvůli tomu nemluvím svým mateřským jazykem - tatarštinou, ta byla zakázaná. A i přesto, že perfektně mluvím rusky, nikdy jsem se s ruštinou ani s Ruskem nedokázala ztotožnit jakýmkoli pozitivním a smysluplným způsobem. Když to umožnila situace, vycestovali jsme za hranice. Žili jsme v zemích západní i východní Evropy, v Anglii i Americe. Teď zase trávím spoustu času v letadle, takže domov jako takový vlastně nemám. Cítím se dobře v Londýně i v Dillí, ale jediné místo, ke kterému mám opravdu silnou citovou vazbu, je Bhútán.

Mluvíte často o manželovi, jaký je váš vlastní soukromý život?

S mým - dnes už bývalým - manželem jsme se seznámili na Oxfordu. V současné době má za sebou několik misí včetně Afghánistánu, kde jako důstojník britské armády velel jednotce pěchoty. Bydlí v Kábulu a zabývá se stabilizací poválečných zón. Zaujal mě právě láskou k místům, jež mnozí lidé považují za peklo. Ke Georgovi mám i dnes obrovský respekt – je to muž, který našel v životě svůj cíl. Má misi, v níž cítí tak hluboký smysl, že je pro ni ochoten zemřít. Jednou z obětí jeho práce bylo i naše manželství, ale nelituji. Za těch pět let jsme se hodně obohatili, prožili neuvěřitelné vrcholy lásky a vášně, kdy jsme společně zkoumali taoistickou sexuální tradici. Přestože naše cesty vedou různými směry, jsme si velice blízcí. Podporujeme se ohledně výchovy syna a každý zvlášť žijeme vlastní sen. Jsem nesmírně vděčná, že jsem ho potkala, a mám radost z toho, že jsme dokázali láskyplně žít spolu a opustit se, když přišel čas jít dál.

Kdy jste začala zjišťovat, že vám racionální svět nestačí?

V mém životě existují neuvěřitelné náhody, které musí mít hlubší smysl. Mívám též sny, které se v realitě uskutečňují. Nevím, jak ani proč to funguje, ale baví mě to. Však už za mou babičkou na vesnici chodili sousedé, aby přivolala déšť. Založením jsem ale racionální člověk, právě proto jsem se rozhodla studovat i gender. Hledala jsem způsob, jak propojit svou netradiční práci se ženami s koncepty feminismu. Podařilo se to perfektně, a tak jsem začala stavět mosty mezi skupinkami "alternativních" žen a "seriózní" mainstreamovou společností. Pořádám přednášky a semináře v Praze a v Bratislavě. V České republice jsem založila online vzdělávací program pro ženy pod názvem Cesta Extáze. Ženy se zde učí najít cestu samy k sobě a prožívat každý okamžik v životě naplno, ale také pracovat s emocemi v rámci videoprogramu Emoční detox.

Proč právě extáze?

Je důležité prožívat vše do hloubky, vidět smysl v každém okamžiku života. Cítit, kdo jsem, a nebát se být jiná. Dovolit si prožívat a dělat i to, co se nemá. Prostě se uvolnit a žít. Kdybych měla shrnout jedním slovem vše, co učím, bylo by to – autenticita. Panuje totiž obecná představa, že existuje jediná správná životní cesta, chybí úcta k různorodosti našich nadání. Dnešní ženy ztratily cestu samy k sobě. Za léčbu neduhů společnosti proto považuji nesmírně jednoduchý princip: najít to, co je správné pro mne, ustát tlak okolí a zároveň respektovat, že jiné ženy to mají jinak a nepovažovat to za hrozbu. Každá máme vlastní způsob, jak žít smysluplně a šťastně.

Je opravdu oblékání a zdobení tak důležité, jak ho vnímáte?

Ženská krása má obrovskou sílu – kvůli ní se vykonávají hrdinské činy, začínají se války, píšou básně. Je to základní síla, která hýbe světem. Baví mě se zdobit… a baví mě být krásná. Dělá mi dobře, když jdu po ulici a cítím na sobě obdivné pohledy. Ráda ovlivňuji svět jen tím, že vejdu do prostoru. Nemyslím, že jde o rozmar či pýchu, krása je základní ženská potřeba. Nemám tím ale na mysli povrchní lesk ani sexuální manipulaci. Jde o skutečný zdroj ženské krásy: přitažlivou záři šťastné, uvolněné, vášnivé ženy, která se nestydí za svou přirozenou moc, nezneužívá ji, ale obdarovává jí svět.

Mohlo by vás zajímat

reklama

Komerční tip

reklama