reklama
 

Když žena miluje ženu: Proč stále více heterosexuálních žen žije v lesbickém vztahu?

Je zajímavé, kolik žen si dnes najde partnerku namísto partnera. Přitom se nejedná o "klasické lesbičky", které by dávaly stejnému pohlaví přednost odjakživa...

Foto: iStock

Homosexualita mě nikdy nepohoršovala, vlastně jsem ji vnímala jako něco běžného. Když jsem byla malá, naši prima sousedé byli gayové a já jsem jejich soužití brala jako normální, děti tyhle věci vážně neřeší.

Jak šel čas homosexuálních párů jsem znala hodně a pořád je nebrala jako nic "zvláštního". Ale zhruba před třemi lety jsem si začala všímat především u žen nového "trendu". Několik kamarádek a známých, o kterých jsem si myslela, že jsou rozhodně heterosexuální, se zamilovaly do ženy a dnes spolu tvoří spokojené páry, často s dětmi. Nic divného, říkáte si, sexuální orientace se přece může změnit. Ano, ale to, o čem mluvím, nejsou ojedinělé případy.

Paní dokonalá

"Celý život jsem hledala toho pravého. Několikrát jsem si myslela, že jsem ho našla, ale nikdy to neklaplo. Pak jsem ve třiceti potkala svého budoucího exmanžela. Vážně jsem se zamilovala až po uši. Na začátku to bylo dokonalé, skvělý sex, povídali jsme si, zajímali se jeden o druhého a…. vzali se. Pak se všechno změnilo," vypráví svůj příběh Jitka.

I když pro okolí jejich vztah vypadal ideálně z jejího pohledu dobrý nebyl. Komunikace se vytratila, manžel pracoval na kariéře, ale ne na manželství. O děti nestál, chtěl život v luxusu. Ona chtěla lásku, děti a normální život. Tak se rozešli. "Bylo to pro mě hrozné, táhlo mi na pětatřicet a bála jsem se, že už si nikoho nenajdu, zůstanu sama a bez dětí, po kterých jsem vždycky toužila. Pak jsem potkala ji, zamilovala se a vím, že to zní divně, ale vlastně jsem vůbec nepřemýšlela nad tím, že je to žena. Přitom to byla moje první a jediná žena. Jsme spolu pět let, máme malou dceru a jsem strašně šťastná," uzavírá své povídání Jitka.

Byl to úlet, ale krásný

I Míšu dohnala do náruče ženy touha najít prima muže. Chtěla někoho, s kým si bude rozumět nejen v posteli, ale také moci popovídat. Někoho, do se o ni bude zajímat a bude jí rozumět. "Moji rodiče mají už čtyřicet let krásný vztah, od dětství si pamatuji, jak si povídali, zajímali se jeden o druhého, naslouchali si. Chtěla jsem něco podobného, ale jak šel čas, nikdy jsem muže, kterého bych zajímala tak, jako moje máma tátu, nenašla. Nemyslím si, že by chlapi byli špatní. Jen nemají čas a budují kariéru. Našla jsem si přítelkyni, potkaly jsme se u společných kamarádů, celou noc proseděly u ohně a povídaly si, i když všichni dávno odešli spát. Když jsem přijela domů, věděla jsem, že ji chci znovu vidět. Byly jsme spolu rok a bylo to krásné. Nakonec jsem potkala muže, který mě vážně okouzlil a zamilovala se. Na dobu s Hankou, ale vzpomínám moc ráda. Dala mi to, co žádný muž předtím ne," prozradila mi Míša.

Především jde o porozumění

Příběhů žen, které mají dlouhodobou zkušenost v partnerství se ženou, nebo které jsou v takovém partnerství dodnes šťastné, jsem slyšela hodně. Důležité ale je, že asi 80 procent z nich jsou ženy, které samy sebe nepočítají mezi lesbičky a neměly více jak jednu partnerku.

Americká psycholožka Emily Nagoski říká: "Ženy na sobě pracují, vyvíjejí se a dávno už netouží jen po slibné kariéře a hezké sumě na bankovním účtu. Touží po partnerovi, který nebude většinu života v práci, ale budou trávit společný čas a naslouchat jeden druhému." A právě v tomhle se shoduje většina žen, se kterými jsem mluvila nebo si dopisovala. Ony netouží po konkrétní ženě, ale po někom kdo jim bude naslouchat, s kým si vytvoří hezký vztah. Když to s muži nejde, nebo nemají štěstí na toho pravého, raději skončí v náruči ženy, která pochopení má.

Rozhodně nechci tvrdit, že muži nejsou chápaví, ani to, že když žena nenajde toho pravého, vždycky se vrhne do náruče jiné ženy. Jen je zajímavé, že se nejedná pouze o jeden nebo dva případy. Je to tedy nový trend, nebo snad fenomén doby? Rozhodně stojí za to se nad tím aspoň zamyslet.

Mohlo by vás zajímat

reklama

Komerční tip

reklama