Existuje dokonalý partner? Je třeba si ho vychovat

Toužíme po dokonalých partnerech, nebo aspoň skoro dokonalých, jenže existují vůbec takové výkvěty všech ctností?

Foto: iStock

Poslední dobou se mi na mysl stále vrací otázka, proč tak málo vztahů – partnerských i manželských – přežívá. Nedávno mi kamarádka, která je po bolestivém rozchodu, vyprávěla: "Když jsme se bavili, proč se vůbec náš vztah rozpadá, Martin mi řekl, že doba je prostě taková…"

To mi přišlo děsivé. Jaká je tedy tahle doba? Uspěchaná, plná stresu a vysokých nároků... Ale že by nás nutila měnit každé dva roky partnera?

Selfies a dokonalá těla

Mně osobně možná nejvíc vadí, že falešné dokonalosti se často dává přednost před přirozeností. Ze sociálních sítí (také nějaké sleduju a občas mě to i baví) na nás padají dokonalá těla a každá kráska (bohužel i krasavec), ať je jí patnáct, nebo padesát, se směje do objektivu grimasou, která připomíná kačera – a někdy je to vážně asi sexy, určitě. Kdo cvičí jógu, je klidný a harmonický – aspoň na fotkách. Kdo vymetá večírky, je zase nejdivočejší ze všech široko daleko… Nedávno jsem na jednom takovém večírku byla a málem jsem po hodině usnula, fotky na Instagramu ale vypovídaly o tom, že to byl největší mejdan roku. A k čemu se chci touto úvahou dostat? Že trendem doby je dokonalost, která se přenáší i do našich partnerských vztahů.

Pan a paní Dokonalí

Z filmů, knížek a věčných debat s kamarádkami jsme připravené jen na to nejlepší – na dokonalého partnera, který reflektuje na naše potřeby, hned pozná, že máme depresi, ze zásady nekouká po jiných ženách, i kdyby vypadaly jako Angelina Jolie před dvaceti lety… Muži se v tom tak nebabrají. Ale i oni si představují krásku s dokonalými mírami, s velkou dávkou empatie pro jejich koníčky a potřeby, skvělou milenku a klidnou, chápající matku jejich dětí.

"Nezávidím vám, všechno máte nějaké složité. Mám pocit, že my byly mnohem lépe připravené na život. Bylo nám jasné, že dobrého partnera si musíme vychovat, protože nikdo takový se prostě nerodí!" Řekla mi o generaci starší kamarádka Eva a mně bylo jasné, že uhodila hřebíček na hlavičku.

Na nic nečekejte a vychovávejte

To je totiž přesně ono, jste v novém vztahu, který vypadá krásně? Tak na nic nečekejte a začněte se vychovávat – navzájem, s pochopením a tak vůbec. Jinak to vážně nejde. Jste žárliví a vadí vám, že partner chodí s kolegyní jednou týdně na tenis? Řekněte mu to, že žárlíte a že byste ráda, aby s nimi chodil ještě někdo, nebo aby nechodili vůbec…

Ano, je to trochu přísné, a taky se asi trochu "shodíte" v jeho očích, ale možná že vůbec. Nehledě na to – představte si, jak by to vypadalo za deset let: On žije v pocitu, že žárlivost je vám cizí, chodí s kamarádkami ven a vy se svíjíte doma v pocitech, že vám zahýbá s každou z nich. Je jasné, že musíte ubrat na žárlivosti a on zase v tomto směru přidat na empatii… A co vy, páni? Vadí vám, že vaše partnerka neuvaří ani polévku, ale děláte, že vám to nevadí, a na jídlo chodíte do restaurací? Chyba, ona se kvůli vám vařit naučí, aspoň trochu, a vy nemusíte utrácet za tři jídla denně a se slzou v oku závidět kamarádovi, že jeho žena je kuchařka, která strčí Rettigovou do kapsy.

Takže asi tak nějak...
Ale pozor – vychovávat a prudit není jedno a totéž a i slovo výchova beru s nadsázkou. Nicméně říkat partnerovi, co by se mi líbilo, nebo ho k tomu jemně směrovat a samozřejmě být otevřený jeho názorům, je základ úspěšného vztahu. Sama to vím moc dobře. Co jsem kdy neřekla, mě za pár let dohnalo v plné síle a štvalo mnohem víc než na začátku. Takže povídejte si, diskutujte, dělejte věci spolu, občas se pohádejte a hlavně se vykašlete na dokonalost. Ta se možná hodí na sociální sítě, ale do vztahů ne.

"Je mi smutno, když kolem sebe vidím rozchody a rozvody, jako by se lidé rozcházeli při první krizi. Nejsi dokonalý, jdu hledat dál, tak čau! Já jsem vdaná čtyřicet let a ne vždycky to bylo dobré, měli jsme krize, ale pořád jsme oba tak nějak věděli, že k sobě patříme, a když na vztahu zapracujeme, bude to dobré," napsala mi nedávno jedna čtenářka a mně to přijde krásné a výstižné. Takže neházejte hned "flintu do žita". Ne vždycky to třeba klapne a ne každý se vychovat dá. Ale za pokus to stojí.

Mohlo by vás zajímat