reklama
 

Dotyk má léčivou schopnost, ale může být i zraňující, říká terapeutka

Je zvláštní, jak dotyky a objetí na veřejnosti vidíme méně a méně. Je to jen jistou ostýchavostí lidí, nebo všechny tyto fyzické kontakty vymizely i z našich domovů?

Foto: iStock

Kdy naposledy jste někoho objali nebo jste se ho jinak fyzicky dotkli, když nepočítáme dítě nebo domácího mazlíčka? Proč někteří lidé mají s přijetím dotyku problém? Ptala jsem se terapeutky Kláry Gelnarové.

Jak moc je důležitý v životě dotyk?

Dotyk mluví za tisíce slov. V dotyku se ukrývají emoce, přenášíme jím energii. Dotykem vyjadřujeme lásku, něhu, povzbuzení, hněv, odmítnutí atd. Pokaždé, když dojde k upřímnému objetí nebo jinému příjemnému dotyku, člověk se rozechvěje, v oblasti břicha a hrudníku se rozlije teplo a mravenčení, cítí vlnu pozitivních emocí. Ne nadarmo se říká, že dotyk je léčivý. Lidé mají rádi masáže, mazlení se zvířaty, když je bolí nějaká část těla, chytají se za ni, hladí si ji.

Co se děje s lidmi, kteří žijí sami a dotyk a objetí jim chybí?

Mnoho lidí se cítí osaměle, často můžeme slyšet větu "chybí mi pohlazení", projev lásky od druhého člověka. Často to jsou lidé, kteří mají sami sebe málo rádi, kteří sami sobě lásku neprojevují, proto jim dotyk druhého člověka chybí ještě více. Mohou strádat, být smutní a hledat jiné způsoby, které by přinesly emoční uspokojení, které však nebývají funkční, například jídlo, nakupování, alkohol, častý nebo extrémní sport. 

Existuje něco jako "umění dotyku"?

Vnímám umění dotyku v tom, že člověk cítí, kdy příjemné emoce, hezká slova dotykem podpořit a tak i umocnit. Je to také o úctě a respektu k druhému člověku, k tomu, jestli si dotyk přeje, jestli je mu příjemný. Dotykem je možné se také vyhranit, "říci ne", zastavit druhého v něčem, co se vám nelíbí, i to je umění.

Proč některým lidem na některých místech po těle není dotyk příjemný?

Člověk ve svém životě prožil a prožívá různé situace, některé jsou pozitivní, jiné méně. Zranění, bolest se může "vrýt pod kůži" a vytvořit blok. Nepříjemné pocity při dotyku mohou člověku ukazovat, že některá zranění ještě nejsou zahojena a tělo se před dalším nepříjemným zážitkem může takto chránit.

Někteří lidé se objetí vyhýbají, i když jinak nejsou citově chladní. Proč tomu tak je?

Někteří lidé nejsou na dotýkání zvyklí, v dětství je rodiče například často nehladili, neobjímali. Dotyk tak pro ně může být něco cizího, zároveň velmi intimního, možná až zraňujícího.

Klára Gelnarová

Klára Gelnarová

Vystudovala obor Sociální pedagogika a poradenství na Filozofické Fakultě Masarykovy univerzity. Je absolventkou výcviku Telefonické krizové intervence a Internetového poradenství. Od roku 2011 do roku 2016 působila v Centru Anabell, které se zaměřuje na pomoc lidem s poruchami příjmu potravy, kde se věnovala individuálnímu, párovému i skupinovému poradenství, intervenční a lektorské činnosti. Více na www.poradenstvi-gelnarova.cz.

Jak je pak naučit objetí přijmout?

Po malých krůčcích, nespěchat, nenutit, být trpělivý. Mluvit o tom, co pro vás objetí znamená, říci, jak to máte vy osobně, že se při něm cítíte například milovaná, v bezpečí, že cítíte oporu, že je to pro vás cesta, jak uvolnit stres a napětí, způsob, jak se cítit dobře, jak se na druhého naladit a vnitřně se odhalit a otevřít. Ptát se, jak to vnímá ten druhý, jak se při objetí cítí, co přesně je mu nepříjemné. Možná se nikdy nestane, že člověk přijde objetí na chuť, a i to je potřeba respektovat.

Nakolik je podle vás aplikovatelná Terapie pevným objetím Jiřiny Prekopové (blízcí lidé, kteří mají mezi sebou slovně nezvládnutelný vztahový konflikt, se ho snaží urovnat a usmířit se tím, že se oba dva pevně drží) opravdu na každého?

Terapie pevným objetím některým lidem pomohla, jiným ne. Z toho je zřejmé, že tento přístup není vhodný pro každého.

Mohlo by vás zajímat

reklama

Komerční tip

reklama