reklama

Co všechno jsme ochotni udělat pro to, abychom nebyli sami?

A co všechno uděláme pro to, abychom sami byli? Proč někoho trápí permanentní strach ze samoty a někdo jiný si zase neumí představit nic jiného než single život?

Foto: Thinkstock

Tady je několik typických situací, které se odehrávají všude kolem nás:

  • Manžel ji mlátí, a přesto není schopna od něj odejít.
  • Ona ho psychicky týrá, přesto on stále zůstává.
  • Jde ze vztahu do vztahu, protože neumí být sama.
  • Střídá holky jak na běžícím pásu, protože potřebuje unikat sám před sebou.
  • Přepíná se v práci, aby se nezastavil a netrávil tak čas se sebou samým.
  • Cestuje, chodí za kulturou, obvolává kamarádky, jen aby nebyla ve svém bytě sama.
  • Jsou vedle sebe třicet let, všechno je pryč, ale strach ze samoty přežije všechny frustrace, smutky, zklamání a nenaplněné touhy.
  • Mluví svým dospělým dětem do života, aby odpoutala pozornost od toho svého.
  • Nikoho nechce, stačí mu pár kamarádek s benefity i bez.
  • Má kamarádky a psy, muži přestali existovat.
  • Nechce se vázat, nejraději má svou svobodu a nezávislost.
  • Zjistila, že je jí bez mužů nejlépe.

Sama sobě nejlepší kamarádkou

Proč se tak bojíme samoty a proč se naopak tak bojíme vztahů? Možná je hlavní potíž v zakrnělé sebelásce. Lidé si často neumí k sobě samému vytvořit hezký a pravdivý vztah, přitom to je absolutní základ šťastného života, v páru i v životě jednotlivce. "Když jsme v interakci s druhými, nemusíme se tolik zabývat sami sebou a naše myšlenky na nás tolik 'nekřičí'.

Když jsme ale v samotě, najednou se vynořují otázky, na které nejsme zvyklí. Začínáme více přemýšlet o našem životě, o tom, co skutečně chceme a také o tom, co nám vlastně nefunguje, proč nejsme šťastní. Já osobně zastávám jedno pravidlo: Když už sama se sebou celý život žiji, měla bych být pro sebe tou nejlepší kamarádkou," říká koučka Lenka Černá.

Jedna nahrážka za druhou

Mnoho lidí ve vztazích jen přežívá, protože představa samoty je děsí. Radši nějaký vztah než žádný vztah, říkají si. Ale to je velká chyba, protože tím ztrácí čas a možnosti, jak potkat svou opravdu spřízněnou duši, někoho, s kým budou opravdu šťastní. A vždycky je lepší být sám než 'sám vedle někoho', kdo k nám ve své podstatě nepatří.

A až v okamžiku, kdy se naučíme prožívat lehkost bytí sami se sebou, přijde někdo, kdo za to opravdu stojí. "Lidé většinou zůstávají ve vztazích, ve kterých nejsou spokojení, ve kterých necítí vůbec žádnou lásku. Nebo také neustále hledají někoho, s kým by mohli trávit čas. A to neplatí jen o partnerství, ale také o přátelích a lidech v práci. I zde si lidé kompenzují samotu, a tak často pracují mnohem více, než je zdrávo," vysvětluje Lenka Černá.

Věnovat se jenom sobě

Současným protipólem k tomu, držet se zuby nehty i v nefunkčním vztahu, je chtít žít pouze single. Single život nabízí mnoho zdánlivých pseudovýhod, od solitérství, individualismu po určitý egoismus. V single světě nedochází tomu, že by se člověk stal “navždy zodpovědným za to, co k sobě připoutal.” Nedochází k žádným konfrontacím, potažmo k žádnému osobnostnímu růstu, lásce, pocitu bezpečí, ale také k žádným dotykům. Respektive k dotykům od člověka, kterého milujeme, a který miluje nás, což je bezpochyby nenahraditelné.

Proč je dnes single život tak populární?”Lidé čím dál tím více uvědomují, jak je důležité být nějakou dobu bez vztahu, věnovat se pouze sobě. Kromě toho, ženy jsou stále více finančně nezávislé, a tak mají možnost se sami sobě věnovat. Nehledají partnera k tomu, aby je materiálně zajistil, ale chtějí mít vedle sebe člověka, se kterým se budou cítit dobře. Dalším aspektem je naše rodinné nastavení a zážitky, které máme s rodiči. Pokud jsme jako malé dítě zažili rozvod rodičů a bylo to pro nás traumatické, nechceme opakovat stejné chyby. A tak se dvakrát rozmyslíme, do jakého vztahu vstoupíme,” říká Lenka Černá.

Jak snáší samotu muži a jak ženy?

Muži snáší samotu lépe, než ženy. Ty jsou více emoční, a také v sobě mají zakódován mateřský pud, touhu po tom, vytvářet rodinné zázemí. Když ženy nemají možnost o někoho se starat, upadají často do pocitů zmaru a bezmoci. Muži jsou naopak schopni si svůj program hodně zaplnit, mají své zájmy a pracovně jsou také hodně aktivní. Kromě toho, netlačí na ně biologické hodiny, a tak spíše dokáží nechat vše plynout, netlačit na pilu.

"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal | Video: Michaela Lišková
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama