reklama

Budoucnost rodiny a manželství: Čeká nás single svět?

Bude ještě v blízké budoucnosti fungovat instituce manželství? Co je hlavní příčinou toho, že neumíme být spolu?

Foto: Profimedia.cz

Bez partnera dnes žije víc jak polovina lidí. Dochází k poklesu porodnosti. Každá pátá matka je samoživitelkou. Bude ještě v blízké budoucnosti fungovat instituce manželství? Co je hlavní příčinou toho, že neumíme být spolu?

Stav "single" je jevem nejen psychologickým, ale odráží sociálně-ekonomické klima dané doby. "Single" se rozšířil v generaci dnešních třicátníků a čtyřicátníků, u mladší generace 20 až 30 začíná naštěstí ustupovat. V USA tato vlna kulminovala v 80. a 90. letech 20. století. Ekonomický blahobyt, finanční nezávislost žen i mužů a hlavně převládající hedonismus v kultuře (užívat si života), oslnění elektronickými prostředky komunikace, virtuální realitou, stojí v pozadí tohoto jevu. 

"Z psychologického hlediska je významná nezralost jedinců - nedovyvinutost, dá se říci útěk před zdravým vývojem se zodpovědností, se zdravou motivací něčeho reálného dosáhnout, postavit se na vlastní nohy," říká klinická psycholožka Zdeňka Chovancová.

Co to je domov?

Člověk má skoro pocit, že se svět zbláznil. Být sám je přece tak strašně cool, snaží se nám vnutit některá média. Nikdo se moc nechce vázat, mnoho z nás si chce užívat svobodu a vlastní neomezené možnosti. Nemít za nic a za nikoho zodpovědnost, jako by bylo mottem současné společnosti. 

Muži jako by ztratili svou základní mužskou energii, a ženy jako by tu jejich ztracenou energii našly a vzaly za svou, protože někdo se o ten každodenní život s problémy musí postarat. Ale spokojenost to nepřináší ani jedné straně. Děti, pokud se rodí, rodí se mimo manželství, nebo do rodiny, která se v každém druhém případě rozpadá. Slovo domov dětem pomalu mizí ze slovníku a často reálně nerozumí jeho významu, když pendlují mezi matkou, otcem, babičkou a dědou, chůvou, školkou či školou. 

Čtěte také: Proč přibývá rozvodů? Vzdáváme to příliš brzy

Chybí jim ukotvení, jistota, klid. Jak generace dnešních malých dětí bude vnímat rodinu, soužití v páru, ten základní předpoklad, že rodina je máma, táta a dítě, a že všichni žijí na stejném místě. Spolu. Roste počet single matek, které už od počátku s žádným otcem nepočítají, protože ho buď nestihly najít nebo od nich odešel v okamžiku, kdy se její reprodukční možnosti pomalu vyčerpávají nebo zhoršují.

Nadějné vyhlídky?

"Žití v páru a rodině nikdy nezanikne. Občas my lidé zapomínáme na to, že jsme součástí přírody, v níž se zrození a vývoj mláďat převážně odehrává v páru a rodině, což znamená že k žití v páru a vytváření rodin nás tlačí pudy mateřské a otcovské a pud rozmnožovací, přirozeně tedy potřebujeme předávat své genetické informace dále," vysvětluje Zdeňka Chovancová. 

"V pudech máme také zakomponované sociální žití, vždyť člověk je přece bytost biopsychosociální, a četnými výzkumy bylo prokázáno, že izolované žití vede k větší nemocnosti, snížené adaptabilitě, odtržení od reality až k postupnému chátrání. V současnosti byla například v Japonsku popsána nová nemoc česky přeložitelná jako "odtržení", kdy mladí, především muži, zcela rezignují na složitost a náročnost života, ponořují se do virtuálních světů, přestávají pracovat, studovat a chřadnou," dodává. 

Křehký muž, silná žena

Co svět světem stojí, ženy chtějí po mužích kvalitní geny a bezpečí pro sebe a děti. A samozřejmě všichni toužíme po spolusdílení, vzájemném pochopení a větší empatii. "Muž je biologicky křehčí než žena, to až kultura mu vnutila pozici siláka, velkého ochránce a finančního zabezpečovatele. 

Obvykle právě tohle si ženy málo uvědomují a mnohdy si romanticky vysnívají to, čeho muž není vůbec schopen: například empaticky pochopit, s čím jí má právě teď pomoci, že po muži nemohou chtít dvě činnosti najednou anebo chtít něco hned. Muž potřebuje více času k aklimatizaci po příchodu z práce, potřebuje se v relativním klidu sám zamyslet nad problémem. 

Muži v každé ženě pořád podvědomě očekávají mateřské zacházení, tedy klid, opečovávání, a nezralí muži této vizi přímo podléhají. Kulturní vzorce chování se však pomalu posunují k reálným možnostem jedinců, a tak lze očekávat pozitivní vývoj v reálných očekáváních žen i mužů," uzavírá Zdeňka Chovancová.

reklama
reklama
reklama
reklama
reklama