6 divných věcí, které se stanou, když se zamilujete
Kolikrát v životě se můžeme opravdu zamilovat? Podle statistik prý maximálně čtyřikrát. Čtyřikrát za život tedy zažíváme pocit, že nevíme, čí jsme. Co se s námi děje? Je to celkem vážné.
Všechny níže uvedené projevy jsem v životě zažila na vlastní kůži. Věřím, že v tom nejsem sama. Nejhorší je, když se všechny projevy spojí v jednom okamžiku dohromady. To je pak stav zralý na zbavení svéprávnosti a hospitalizaci v psychiatrické léčebně. A je jedno, v jakém věku se podobné scénáře odehrají.
1) Mozková bouře
Znáte to, když se v souvislosti s láskou mluví o všech těch dopaminech, serotoninech, oxytocinech, ale také o kortizolu? Něco se potlačí, něco jiného nám zase raketové vystřelí nahoru. Neurologové, psychiatři i endokrinologové by nám to vysvětlili nejlépe. Jisté je, že v okamžiku zamilování má naše tělo šílený zápřah. Je potřeba nakrmit mozek. Masem, rybami a ořechy. Zamilovaní vegetariáni by možná měli využít nějaký ten doplněk stravy, protože kukuřice, kešu a fazole všechno nezvládnou. (Před zamilovanými vegany a vitariány se hluboce skláním.)
2) Astigmatismus
Na začátku každého rodícího se vztahu začneme mít hromadně zhoršené vidění spojené s krátkozrakostí. Nevidíme dál než na metr, neslyšíme, nevnímáme varovné signály. Všechno je zalito slunce a intuici pohřbíváme. Právě na zmiňovaný astigmatismus používá většina z nás růžové brýle. Jako bychom se mezi sebou domluvili. A přitom nedomluvili! Jde o určitou tichou dohodu a sounáležitost všech zamilovaných. Tady bych ráda doplnila, že v symbolice barev růžová znamená romantickou lásku, něhu, ale také naivitu. Samozřejmě ale zase nechci vyvracet možnost, že to může klapnout i přes růžové brýle. Růžová to může být v podstatě napořád. Jsou takoví šťastlivci.
3) Tachykardie
Za hodinu se s ním máte sejít a cítíte, že se něco stalo s vaším srdcem. Buď vyskočí z hrudi nebo rovnou umřete a už se spolu nikdy nesejdete. Zvýšená tepová frekvence je kompenzační reakcí srdce na daný podnět. Tím daným podnětem je v tomto okamžiku ona nebo on. Často na tenhle stav není lék, někdy ovšem pomohou základní dechová cvičení. Když mi bylo asi šestnáct a líbil se mi jeden chlapec z vedlejší třídy, předváděla jsem přímo hororové klauniády: rudla jsem, padala ze schodů, mívala zástavy dechu a bušení srdce v jednom. Děly se mi i mnohem horší věci, na které už nechci raději vzpomínat. Jediné, co mi ve fázi zoufalství a totálním ztrapnění se pomáhalo, byla věta: "Je to dobré, trapnější už být nemůžu". Byla jsem nepřehlédnutelná. V životě je vždycky dobré, udělat z hendikepu přednost.
4) Insomnie
Nespavost je jednou z nejhorších deprivací. A je jedno, jestli trpíte špatným usínáním, nočním buzením, příliš časným buzením, či vším najednou. Dlouhodobá nespavost nás ničí. Psychicky i fyzicky. Oslabujeme si imunitu i nervy. Základem léčby dlouhodobé nespavosti by mělo být dodržování pravidel spánkové hygieny, odstranění okolností, nebo léčba chorob, které poruchy spánku vyvolávají, říkají odborníci. Myslíte na ni a nemůžete usnout? Usnete jako by vás někdo do vody hodil, ale budíte se během noci, protože “čekujete” mobil, jestli náhodou nenapsal? Pryč s mobilem z ložnice, sem s relaxačními technikami. Naším jediným cílem je v této chvíli odpoutat obsesivní myšlenky od objektu naší touhy.
5) Hubnutí
Myslíte na něj, čekáte, jestli se neozve a přitom zapomínáte jíst, respektive zrovna na jídlo nemáte ani pomyšlení. Taková nechtěná dieta je v některých případech dobrá, ale pozor na jojo efekt v době, kdy spolu začnete chodit. K jojo efektu dochází zpravidla tehdy, když se člověk po prodělané redukci hmotnosti rychle vrátí k původnímu, nezdravému způsobu stravování. Tělo člověka je zvyklé dělat si zásoby tzv. na horší časy. Pokud tedy jedinec drží dietu, to znamená omezuje příjem potravin, potažmo energie, jeho tělo považuje takové období za "období chudoby". Začne-li se člověk bezprostředně po úspěšné redukci hmotnosti stravovat tak, jak se stravoval, než omezil přísun jídla, jeho tělo si neprodleně začne tvořit zásoby na příští "období chudoby".
6) Závislost
Někteří úzkostliví rodiče vidí u svých dospívajících dětí rozšířené zorničky a hned myslí na nejhorší: stimulační drogy nebo halucinogeny? Dlouho si ani nepřipouští, že by jejich potomek mohl být intoxikován láskou. Ano, rozšířené zorničky vždycky nezpůsobí jen koks, houbičky nebo extáze, ale i stav zamilovanosti. A i ten nám způsobuje závislosti. Psychické i fyzické. Na lásce, na druhém člověku. A nedej bože, když láska z jedné strany neklapne a my pak musíme začít abstinovat.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
