Je jasné, že lhát se nemá. Odmalička nám to rodiče vštěpovali do hlavy a my v této tradici pokračujeme. Učíme své potomky říkat pravdu, a to i ve chvílích, kdy by se lež docela dobře hodila.

  „Lež má krátké nohy, něco jako já, ale umí strašně rychle utíkat, a to já teda neumím.“ Halina Pawlowská

Ano, tak je to správné. Jenomže občas… občas si tak nějak nemůžeme pomoci a (tajně a beztrestně) se sami k nějaké drobné nepravdě uchýlíme. Případně nesdělíme celou skutečnost, lehce mlžíme a odpovídáme oklikou ve snaze stočit téma hovoru někam úplně jinam.

Proč to děláme? A jaké jsou nejčastější ženské důvody k drobným a neškodným lžím?

Čtěte v naší grafice…