Psíma očima: Víte, co si přeje váš pes?
Psí reportér Soul se opět hlásí o slovo. Tentokrát se vám chce svěřit se svým velmi neobvyklým zážitkem.
Já mám rád všechny. Všechny psy, psí slečny i lidi. Opravdu. Všichni mi připadají super, a se všemi bych si nejraději pořád hrál. Bohužel ne vždy je někdo k hraní na blízku, a tak když někde vidím nějakého nového kámoše, neváhám, a hned si s ním běžím hrát. Panica ale občas žárlí a přeje si, abych nikam neběhal.
Myslím si, že tím pádem mají i všichni rádi mě. Psi si se mnou vždycky chtějí hrát na honěnou, protože vědí, že to mám rád (asi jim to Panica řekla, když jsem se nedíval). Lidi si mě pořád chtějí hladit a šišlají na mě, ale pochopil jsem, že i to je projev lásky. Je to přece logické - já mám všechny rád, takže všichni mají rádi mě. Nejradši ze všech mám Panicu a hned po ní Pánka. A ti mě teď vzali na místo, kde se mi stala dost zvláštní věc, o které bych vám rád pověděl.
Vzali mě totiž do takového psího tábora. Vypadalo to jako místo, kam si chodí psi hrát. Měl jsem strašnou radost, vždyť takhle musí vypadat psí ráj. Jenže mě překvapily hned dvě věci. Všiml jsem si, že tu nejsou žádní další francouzští buldočci, ale to mi nevadí, rád poznávám jiné kamarády. A pak mě zarazilo, že na mě jeden z psíků přes plot nepřátelsky zakřičel: "Co tady chceš, ty fifleno?"
Bylo mi do breku, nikdy se mi totiž nic podobného nestalo, a doteď nevím, co jsem těm psům udělal. Panica s Pánkem to ale naštěstí nějak urovnali - vzali některé z těch pejsků s námi na procházku, a tak jsme se nakonec skamarádili.
Když jsem pak nad tím ale přemýšlel na svém koberečku v koupelně, došlo mi, že ti psi tam asi bydlí. Říkali, že tam mohou zůstat, jak dlouho chtějí, zatímco mně Panica nedovolila zůstat ani jednu noc. Také tam mají všude kolem spoustu kamarádů, se kterými si mohou celé dny hrát. Můžou si celý den povídat a hrát si. Všude mají misky s vodou, mohou pít, kdykoli chtějí. To jim závidím. Doma to mám rád, ale také bych si přál, aby s námi bydlela celá psí smečka. Trochu si myslím, že i Panica si to tajně přeje. Říkala totiž, že se sem do tábora ještě někdy musíme vrátit.
Musím vymyslet, jak ji přesvědčit, abychom příště v táboře zůstali. Přece když já můžu se svými pány spát v hotelu, mohli by i oni spát se mnou v psím táboře.
Ale nejdřív se na to musím jít vyspat. Vymyslet takový plán dá totiž dost práce. Snad na mě mí noví kamarádi z tábora zatím počkají.
