Talenty Jana Křesadla
Pokud se na někoho dá právem použít klišé "renesanční člověk", byl to Jan Křesadlo, občanským jménem Václav Pinkava (1926-1995).
Už na střední škole (z gymnázia jej vyloučili pro zesměšňování němčiny a maturoval nakonec na obchodní akademii) dokonale ovládl klasické jazyky (později tuto znalost zúročil při překladu Války žab a myší, helénistické parodie na Illiadu, a také při komponování vlastního eposu v řeckých hexametrech, sci-fi Astronautilia, ve vlastním překladu Hvězdoplavba).
Přes problémy kádrového a politického charakteru (roku 1948 byl vyloučen ze studia a v roce 1949 dokonce obviněn z přípravy ozbrojeného puče) se mu povedlo dokončit studium psychologie (1954). Až do roku 1968, kdy i s rodinou emigroval, pracoval jako odborník na sexuální deviace v psychiatrické klinice Univerzity Karlovy, po dosažení jistého věhlasu (sexuální aberace s ním konzultoval i slavný psychiatr profesor Vondráček) pracoval krátce i jako vědecký pracovník katedry psychiatrie; v oboru zůstal i po emigraci, vedl tým psychologů léčebného zařízení v Colchesteru.
Kromě úspěchů v klinické psychologii dosáhl také pozoruhodných výsledků na poli matematické vícehodnotové logiky. Měl hypermnésii, nadměrnou paměť; ovládal ohromující množství jazyků, včetně romštiny, pálí nebo sanskrtu, několik jazyků i vymyslel. Nadto od mládí projevoval absolutní sluch a pronikavý hudební talent (Missa Glagolitica), maloval a pohotově a nápaditě kreslil.
Systematicky psát začal poměrně pozdě; jeho prvotina Mrchopěvci vyšla až v osmdesátých letech ve Škvoreckého 68 Publishers. Napsal přes deset velkých próz, některé dosud čekají na vydání. Pouštěl se odvážně i do zapomenutých a okrajových žánrů, od gotického románu přes sci-fi a parodii na ni až po vesnický román a klasický rodokaps. V jeho díle najdeme i dvě sbírky povídek a odborné práce z psychologie a logiky.
Těžiště své literární práce ale viděl v poezii, přičemž okázale opovrhoval volným veršem (jeho slovy vertikální prózou), což mu ovšem nebránilo v jeho používání; ovládal ovšem znamenitě klasické básnické formy a vynikal v psaní i překládání rondelů a sonetů.
Není bez zajímavosti, že spisovatelův syn Jan Pinkava patří ke světové špičce oboru počítačové animace; v roce 1997 získal jeho film Geriho hra amerického Oscara.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
