Strach je náš přítel: Proč byste ho měli přijmout do svého života?
S obavami není potřeba bojovat, protože ačkoliv se to na první pohled nemusí zdát, mohou být velmi nápomocné.
Jak byste popsali emoci strachu? Znepokojení, znejistění, úzkost? Její cíl je ale jediný: varovat nás a ochránit před nebezpečím.
Odhánět nebo se dokonce chovat k tomuto pocitu hrubě nemá smysl, i přesto, že od dětství je nám vštěpováno, ať se nebojíme. Podle posledních psychologických výzkumů sice existují lidé, kteří se opravdu nezaleknou ničeho, ale jejich mozek na druhou stranu vykazuje náchylnost k zločinům i absenci morálky.
Nebojovat s tím, co je nám vlastní
Strach není slabostí, ale radarem. Že nám na něčem záleží, vystoupili jsme právě ze své zóny pohodlí nebo děláme něco nového. Je jedním z našich hlavních instinktů přežití, proto všechny příručky a zaručené návody, jak se ho navždy zbavit, jsou proti naší přirozenosti.
Bez strachu také není odvahy, pouze po překonání této tísnivé emoce totiž můžeme zažít pocit vítězství. A taky toho, že jsme naživu, protože opravdová hrůza není situace, která ve vás vyvolává obavy, ale stagnace, šeď a odevzdanost.
Vše je samozřejmě o rovnováze, když je strachu v našem životě příliš, mluvíme o úzkosti a neurózách.
Setkání s vlastním strachem
Abyste pohlédli svému strachu do očí, vyzkoušet si můžete následující cvičení. Ukliďte se někam, kde budete v tichosti a o samotě. Zavřete oči a představte si váš strach. V jaké části těla sídlí? Jakou má barvu? Z čeho je vyroben? Jaké je kolem světlo, zvuky? Pak na svůj strach promluvte a zeptejte se ho, co je jeho dobrým úmyslem. Uvidíte, že budete z odpovědi překvapeni. Nejčastěji náš strach chce jediné: aby nám bylo dobře.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
