reklama
 

Vaše příběhy: Čeho při výchově nejvíc lituji

Maminka, která seřezala dítě kvůli vlastnímu strachu. Jiná máma, jež neumožnila využít potomkovi jeho talent. Táta, co odešel, když měl zůstat... Takové jsou příběhy, které nám poslali litující rodiče.

Foto: Profimedia.cz

Maminka, která seřezala dítě kvůli vlastnímu strachu. Jiná máma, jež byla příliš hodná, a neumožnila tak využít potomkovi jeho talent. Táta, co odešel, když měl zůstat...

Takové jsou příběhy, které nám poslali rodiče dnes už velkých dětí do redakce. Tři různí lidé mají stejný problém: výčitky svědomí. Jsou oprávněné?

On si to nepamatuje, mě to pořád mrzí

Maruščin syn Jirka už dávno nebydlí doma. Před dvěma lety dostudoval a přestěhoval se do Irska, kde si našel dobrou práci ve velké mezinárodní firmě. Přesto mají báječný vztah a vídají se, jak jen to jde. Ale vždycky, když vypráví o jeho dětství, vybaví se mámě vzpomínka na jedny prázdniny.

Doporučujeme: 5 nejhorších rodičovských hříchů: Dopouštíte se jich?

"Byli jsme tenkrát na Slovensku a jeli na lodích řeku Hron. Končili jsme ten den v Podbrezové, kde se potkávají dvě rušné silnice. Jen na chvilku jsem se ohlédla stranou - a můj pětiletý synek najednou nikde," vzpomíná.

Jen máma, která tohle zažila si dokáže představit její hrůzu: Z jedné strany hluboká a rychlá řeka, z druhé železniční koleje, před ní rychlostní komunikace, po níž sviští jeden kamion za druhým.

"Trvalo to snad pár minut, ale pro mě to byly hodiny. Pak se vynořil za rohem nedalekého domu. Ze samé úlevy se mi chtělo plakat. Skočila jsem po něm a sázela mu na prdelku jednu ránu za druhou... Byl tak překvapený, že ani neplakal. A já si všimla, jak mu z ruky padají polní kytky. Zatímco jsme tahali lodě z vody, šel mi natrhat kytici," popisuje Marie.

Jiřík si tu drobnou epizodu vůbec nepamatuje, ale jí se sevře lítostí, kdykoli si na ni vzpomene.

Mohl být virtuos, řídí lokomotivu

"Dneska mohl být Tom virtuos, a místo toho řídí lokomotivu," stěžuje si s nadsázkou Tamara. Vyčítá si, že nebyla důsledná a nedonutila svého syna hrát pořádně na kytaru. Má totiž absolutní hudební sluch.

V lidové škole umění se za dva  roky, které ho tam udržela, naučil základní akordy, zbytek mu šel sám od sebe. Když dorazí s kytarou za kamarády, baví s přehledem celou hospodu. Jeho profese je ovšem hudbě na hony vzdálená. Pracuje jako náměstek ředitele soukromé dopravní firmy a čas od času řídí a opravuje lokomotivy. To je jeho koníček.

Čtěte také: Jak předejít vztekání dětí? Vážně to funguje

"Kdybych byla přísnější, mohl mít dnes zahraniční koncertní turné," vyčítá si maminka. Tomáš je ovšem se svým životem zcela spokojený a jeho práce ho opravdu baví. On sám by neměnil.

Odešel jsem, když mě potřeboval

Programátor David se svým dospělým synem vídá jednou za 14 dní. Zvykli si na to oba od doby, kdy David odešel od rodiny a tehdy dvanáctiletého Davídka nechal v péči matky.

"Strašně mi chyběl, hlavně večery byly kruté. Představoval jsem si, jak mu dávám pusu na dobrou noc, jak spolu hrajeme fotbal, chodíme na ryby... Ale rozvod zavinila moje nevěra a já cítil, že na svěření syna do péče nemám morální nárok," přiznává. Milenka ho rychle přestala bavit, bývalá žena už záletného manžela zpátky nechtěla. Zůstal sám.

"Dneska už vím, že jsem se choval jako pitomec a zkazil život sobě, jí, ale hlavně synovi," dodává.

Chybu se snažil napravit celý život. Na potomka platil víc, než by musel, věnoval se mu poctivě, kdykoli to šlo, a byl tu pro něj ve chvílích potřeby. Dodnes jsou výborní parťáci, ale David se stále nezbavil pocitu, co by bylo, kdyby...

Zoufalství: Biju svoje miminko

Co mají všechny příběhy společné? Děti na stará příkoří dávno zapomněly, ale rodiče se stále obvinují. Zbytečně. Jiřík vzpomíná jen na krásné dovolené s mámou, Tomáš je úspěšný mladý muž a David má tátu moc rád. I když kdysi jejich rodiče mohli nebo měli udělat něco jinak, není čeho litovat. Ze synů vyrostli spokojení mládenci, zbývá už jen, aby jejich rodiče odpustili sami sobě.

Něco úplně jiného je ovšem náš poslední příběh. Rádi bychom si předchozí text vymysleli, ale bohužel je skutečně ze života

"Jednoho rána jsem se probudila vedle své osmnáctiměsíční holčičky a bylo mi do breku. Měla jednu stranu zadečku fialovou. Ona je šídlo, strašně zlobí, pořád rabuje šuplíky... Tak na ni řvu, ať to nedělá, můžu řvát dvacetkrát denně, a nic. Občas dostane přes ruku, když už mi ujedou nervy, ale včera jsem to přehnala. Totálně jsem zklamala jako matka. Ona je skvělá, jsem ráda, že ji mám, ale občas to prostě nezvládám, protože jsem na ni sama už od narození. Furt na to myslím a je mi z toho špatně," napsala nešťastná maminka na webu Mojetehotenstvi.cz.

Celý příběh najdete ZDE>>

Pokud rodiče bijí malé děti kvůli vlastním vnitřním konfliktům, je každá dobrá rada drahá a výčitky svědomí na místě. Jediné řešení: Prostě to už nikdy neudělat.

Nebo si myslíte něco jiného? Tíží i vás podobná vzpomínka na výchovné selhání? Můžete se s ní svěřit ostatním v diskuzi pod článkem, třeba se vám uleví. A každopádně mějte na paměti, že chyby patří k životu!

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Táta spočítal, jaké škody způsobil malý syn: 250 000 Kč

Chodíte doma nazí? Může se to nevyplatit!

Co dělá správná česká opuštěná žena?


 

reklama

Komerční tip

reklama