Utekla jsem před všemi aneb Silvestr na rovníku
"Byl to nejhorší rok mého života. Bylo mi dvaatřicet a den před Vánoci jsem trčela sama v prázdném bytě, s výpovědí z práce do konce roku na stole," vzpomíná programátorka Jana. Její příběh naštěstí končí lépe, než začíná.
"Byl to nejhorší rok mého života. Bylo mi dvaatřicet a den před Vánoci jsem trčela sama v prázdné garsonce, s výpovědí z práce do konce roku na stole," vzpomíná programátorka Jana.
"A navíc jsem typ, co v krizi - s prominutím - žere. Jiná slova na to použít nejdou. Přibrala jsem sedm kilo a cítila jsem se tak mizerně, jako už dlouho ne. Přitom jsem se tak snažila... Ale nikdo to nedokázal ocenit. Dneska už si to můžu přiznat - utápěla jsem se v sebelítosti," říká. Toto je její příběh - a nebojte, nekončí zdaleka tak zle, jak začíná...
Ach, já nešťastná...
Nebyla na to zdaleka tak zle, jak by to mohlo na první pohled vypadat. Ano, dostala kopačky, a to samozřejmě bolí. Nevešla se do džín, které jí ještě na jaře byly volné. Ale díky dědictví po babičce bydlela ve vlastní dvougarsonce a díky předchozími stresovému zaměstnání měla vyděláno dost na to, aby si v klidu našla jinou dobrou práci. A té bylo v jejím oboru dost.
Čtěte také: 12 znamení, že už jste opravdu staří
Jenže nic z toho Jana nevnímala: "Připadala jsem si jako Bridget Jones, akorát bez té srandy okolo. Představa, že strávím Vánoce a Silvestra sama, mě děsila. Představa, že bych měla být s rodiči, ještě víc. Jasně, máma s tátou jsou zlatý, ale fakt jsem neměla chuť odpovídat na spoustu otázek a dobrých rad typu - Proč odešel? Mělas mu vařit teplý večeře! Už nejsi nejmladší, musíš se naučit kompromisům! Nechtělo se mně vysvětlovat, že mi zahýbal. Že mě využíval a že jsem musela nechat vyměnit zámek, protože z bytu začaly mizet cennosti. Že mi přes to všechno strašně chybí jeho doteky, jeho líbání, jeho teplo v posteli..."
Vánoce strávila v pláči zalezlá pod peřinou, jen s láhví šampaňského. Bez stromečku, bez kapra, bez dárků. Nechtěla prostě nikoho vidět.
A dost!
Jenže na Štěpána se na sebe podívala do zrcadla, a řekla si - Dost! Mátoha s opuchlýma, červenýma očima a hlavou třeštící kocovinou ji vyděsila. Přece jen se vypravila za rodiči a byla mile překvapená. Nečekalo ji žádné kázání, jen tátovo suché konstatování - Mně se stejně nelíbil! A mámino přesvědčené - Najdeš si lepšího! Hned bylo lépe.
Ale co se Silvestrem? Do party kamarádů, kde ji za poslední tři roky znali všichni jen jako součást sehraného páru, se jí opravdu nechtělo. "Potřebuju vypadnout!" cítila. A tak si na poslední chvíli koupila zájezd do Keni. Moře, horko, cestování, safari, prostě něco úplně jiného. Dobře udělala.
Neskutečná nádhera, neskutečná bída
"Už jen přílet do prosluněného horka mi udělal dobře. Oslněná jsem se rozhlížela po letišti v Mombase, vnímala úplně jiné pachy a vůně, spoustu barev - rázem by mi bylo líp. A když jsme dorazili do našeho čtyřhvězdičkového hotelu, byla jsem nadšená. Průzračné moře a nádherné bazény, apartmány se špičatou střechou krytou trávou. Fakt exotika," popisuje Jana.
Dopočučujeme: 20 let jsem byla single. Byla to nejlepší škola života
"Studená, nevlídná Praha zůstala daleko za mnou. Plavala jsem v moři, snažila se jíst hlavně zeleninu, což bylo docela snadné, a moc nepít alkohol - což bylo při all inclusive už těžší. Ale nebylo s kým, takže jsem se docela držela," vypráví.
Vrcholem pobytu byl dvoudenní výlet na safari do národního parku Tsavo. "Přírodní scenérie byly pro Evropana prostě neskutečné - vzrostlé palmy a akácie, zelené savany a prašné rudé pláně porostlé křovinami, kterými se prodírá řeka plná zákrutů. Volně pobíhající lvi, zebry a antilopy, žirafy, hroši, buvoli... Stáda slonů, obalených v červeném prachu. A večer ve stylové lodge na kůlech. Cítila jsem se jako v jiném světě," popisuje.
Potom turisty zavezl mikrobus do jedné z místních vesnic. "Bylo tam všechno tak strašně chudé. A přesto lidi vypadali spokojeně. Teprve tam, tisíce kilometrů od domova, mi došlo, jak jsem vlastně šťastná: Mladá, zdravá, bohatá... Až jsem se zastyděla za všechny svoje předchozí depky a sebelítosti. Domů jsem se sice vracela pořád single, ale vyrovnaná a spokojená. Potřebovala jsem jet až na rovník, abych našla sebe - ale povedlo se," uzavírá Jana.
Asi si řeknete - je to pohoda začínat nový život, když máte na dovolenou k dispozici 50 000 Kč jako ona! Ale jsou velké peníze opravdu potřeba, aby se člověk cítil dobře? Nebo stačí rozumný náhled na život? Kolik peněz opravdu potřebujeme ke spokojenosti? O tom můžete diskutovat pod článkem.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Tisíc starců promluvilo o životě a lásce. Jejich rady?
Tati, musím kakat! Na dámský, nebo na pánský?
Velký test: Jak dobře znáte Star Wars?
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
