Něco jako nesportovní dítě prakticky neexistuje. Stačí jen změnit přístup a nenechat je sedět doma u televize a lenivět. Pohyb je pro nejmenší navíc tak přirozený, že stačí je jen motivovat a hledat, co je skutečně baví.

Jak ve své ratolesti vzbudit zájem ke sportu, nám poradily hlavní manažerka projektu Děti na startu Jitka Literová, Kristýna Přibylová z dětských tělocvičen Monkey´s Gym a Štěpánka Štrougalová z Baby Clubu Juklík.

Nenechte se vtáhnout do škatulek a tabulek

Dítě, které by nechtělo vykonávat žádnou sportovní aktivitu, podle Jitky Literové neexistuje. Rodičům radí především svoje potomky nesrovnávat, a naopak je motivovat. Není nutné mít ze syna fotbalovou hvězdu, spíš ho učit zvykat si na pohyb.

"Často rodiče přihlásí dítě na nějaký sport - třeba fotbal, a když mu nejde nebo ho nebaví, zhodnotí, že prostě není na sport. Je pravda, že jsou děti talentované a méně talentované. Jenže za prvé, to se dá těžko posoudit jen z jednoho druhu sportu. A za druhé, i kdyby dítě talent nemělo, jde nám přece o to, naučit ho pravidelně se hýbat, aby si pohyb užívalo, a ne z něj vychovat mistra světa."      

Poznejte, co ho baví

Pokud nechcete vychovat z potomka profesionálního sportovce, ale jde vám o to, naučit ho brát pohyb jako součást života, neměli byste hledět na talent, ale na to, co ho bude bavit. 

"Když hledáme, co dítěti dělá radost, je důležité dát mu na výběr z většího množství aktivit a nechat ho objevit, co mu bude příjemné," radí Kristýna Přibylová z dětských tělocvičen Monkey´s Gym.

Děti by se měly seznámit se všemi základními druhy pohybu. Vyzkoušet si atletiku, gymnastiku, práci s míčem plus další druhy sportů. Snadněji tak odhalíte, co jim bude lépe vyhovovat a hlavně co je bude bavit.

Rychlá specializace škodí

Odbornice přes dětský pohyb se zároveň shodují, že rodiče často dělají chybu v tom, že děti tlačí do konkrétních aktivit nebo úzké specializace moc brzo. Podle nich se vyplatí počkat.

"Když postavíte dítě na brusle ve třech letech a jemu to příliš nepůjde, vy ale budete trvat na tom, aby bruslilo, může se stát, že mu tenhle konkrétní sport tak znepříjemníte, že brusle neobuje po zbytek života," upozorňuje Kristýna Přibylová na rodičovské soutěžení, které často končí zklamáním pro obě strany.

Dítě je nešťastné a nebaví ho to. Rodič si tím pádem myslí, že má potomka, co není na sport. Jenže děti jsou různé a některé potřebují na určité aktivity prostě dozrát. Ve třech letech jim možná bruslení nejde, ale v šesti letech, kdy už je pohybová soustava vyvinutá víc a dítě sport zvládá lépe i rozumově, protože si dokáže srovnat v hlavě jednotlivé pohyby, může být všechno jinak.

Se specializací jenom na jeden druh pohybu od raného věku je to totéž. Dítěti nedovoluje všestranně se rozvíjet a může se stát, že v pubertě pak s aktivitou, co dělalo od tří let, úplně sekne kvůli vyhoření.

Nesoutěživé nerovná se nesportovní

Jsou děti, které využijí každou příležitost k tomu, kopnout do míče, skáčou a lezou všude, kde můžou. Jiné zase neustále soutěží, vyžadují každý výkon měřit a rády překonávají samy sebe. A pak jsou takové, kterým ani jedno moc neříká. Nejsou za každou cenu aktivní a soutěživé třeba také ne.

"Nic z toho není správné ani špatné. Každé dítě je jiné, což ale neznamená, že méně aktivní nebo nesoutěživé děti jsou zároveň nesportovní,“ říká Štěpánka Štrougalová.

Jen ty méně soutěživé a aktivní bude obtížnější motivovat a bude to chtít více fantazie. Pokud se na to necítíte sami, je vhodné domluvit pro ně trenéra. 

A shrnutí na závěr:

• Nenechte se vtáhnout do škatulek a tabulek - žádná měřítka, kdy je dítě sportovní a kdy není, neexistují.
• Poznejte, co ho baví - pokud nechcete vychovat z potomka profesionálního sportovce, neměli byste hledět na talent, ale na to, co ho bude bavit.
• Rychlá specializace škodí - rodiče často dělají chybu v tom, že děti tlačí do konkrétních aktivit nebo úzké specializace moc brzo.
• Nesoutěživé nerovná se nesportovní - každé dítě je jiné, což ale neznamená, že méně aktivní nebo nesoutěživé děti jsou zároveň nesportovní.