reklama
 

Poporodní deprese: Když vztah k dítěti zničí manželství

Mateřství je doba, která život ženy od základů změní. Neměla by ale zásadně změnit vztah k partnerovi, jinak hrozí odcizení a třeba i rozchod.

Foto: Thinkstock

Na toto téma mě přivedly maily našich čtenářů - mužů. Někteří si totiž stěžují, že se jejich partnerky po porodu změnily, což je samozřejmě běžné a v pořádku. Problém je, že změna je tak veliká, že se zdá, jako by partner najednou v rodině už své místo neměl.

Na dítě jsme čekali léta…

Pravda je, že věk matek se v posledních letech zvyšuje, i pokud jde o prvorodičky. Také se zvyšují problémy s plodností. V mnoha vztazích pak dochází k situaci, kterou mi popsal Petr.

"Na miminko jsme se s Ditou moc těšili, protože se nám víc než pět let nedařilo počít. Byli jsme natěšení, a když se Kuba narodil, byl jsem nejšťastnější chlap na světě. Žena měla těžký porod, byl jsem celou dobu s ní a dodnes ji obdivuji, za to, co dokázala zvládnout. Jenže synovi je dnes rok a dva měsíce a situace u nás doma vypadá tak, že jsem nevítaným cizincem. Veškerou pozornost obrací Dita k synovi. Zkraje mi to nevadilo, nečekal jsem nic jiného, ani o sex mi nešlo. Ale když se nic neměnilo ani po půl roce a pak po roce, začal jsem být zoufalý. Snažil jsem se o tom mluvit, ale nemá to cenu. Chci být také součástí rodiny. Chci, aby mě k synovi pouštěla a aby se ke mně chovala aspoň zčásti jako dřív…"

Přehnanou závislost na dítěti může způsobit mnoho faktorů, třeba počáteční neschopnost počít, ale také pocit, že tak, jako vaše miminko, vás nikdy nikdo nemiloval. V prvních týdnech a měsících se omlouvá vše, pak by ale maminka měla začít přemýšlet i nad partnerem, ne jen nad miminkem, shodují se odborníci.

Manžela jsem odehnala

Aby tenhle článek nebyl jen o zhrzených mužích, oslovila jsem i ženy. Zajímaly mě jejich zkušenosti. Většina z nich prožívá mateřství přirozenou cestou, tedy své dítě miluje nade vše, ale partnera potřebuje a je ráda, když doma pomáhá.

"Partnerství je důležité, aby mohla rodina fungovat normálně," shodla se většina dotázaných dam. Pak jsem ale narazila na Anetu, která mi popsala svůj zážitek, který vyústil odchodem manžela od rodiny. "Já vlastně ani nevím, jak to popsat. Najednou jsem měla pocit, že jsem jen já a dcera, že chci jen s ní budovat nějaké vazby, záleželo mi jen na ní. Manžel mi lezl na nervy, otravovalo mě, že se chce vetřít do našeho mikrosvěta. Vlastně vůbec nechápu, proč to tak bylo. Ale čím byla Anežka starší, tím více mi lezl na nervy. Cokoli udělal, bylo špatně. Když jsem na něj byla nepříjemná, podvědomě jsem věděla, že to není v pohodě, že dělám chybu, ale nemohla jsem si pomoci. Vlastně jsem na něj i žárlila, nechtěla jsem, aby byl s dcerou moc často. Nakonec si našel milenku, s čímž se mi dokonce svěřil, rozbrečel se a vyprávěl mi o tom, že si potřeboval dokázat, že ještě má pro někoho cenu. Mně to ale bylo jedno. A tak odešel. Dceři je pět, já jsem sama. Chodím k psycholožce, abych pochopila, proč jsem to vlastně udělala," napsala.

Jak zachránit vztah

Pokud se něco podobného děje právě u vás, může mít celá situace hned několik důvodů, jedním z nich je poporodní deprese, kterou maminka trpí, a místo, aby vše konzultovala s manželem nebo psychologem, upne se na dítě a vše ostatní odmítá. V tuto chvíli by partner ovšem neměl vyčkávat, ale snažit se zařídit návštěvu psychologa, popřípadě požádat o pomoc třeba rodinného poradce. Pokud maminka přistoupí na to, že situaci řešit bude, vyzývají odborníci čerstvé tatínky k toleranci. Je důležité na ženu netlačit, třeba v sexu - mnoho mužů se snaží vykřesat vášeň v domnění, že to vztah nastartuje - a také je zásadní být po ruce, být oporou v pomoci s miminkem i vyslechnout si případné starosti a nářky. Když se podobné partnerské problémy řeší včas, je velká šance ve šťastný konec.

Mohlo by vás zajímat

reklama

Komerční tip

reklama