reklama

Kakat! Já chci kakat! aneb Trápení na ho...

Psát o h... - to nezní zrovna velkolepě. Na druhou stranu ať se nám to líbí, nebo ne, k životu exkrementy prostě patří. Ty pomyslné i ty skutečně páchnoucí.

Foto: Isifa/Thinkstock

Psát o h... - to nezní zrovna velkolepě. Na druhou stranu ať se nám to líbí, nebo ne, k životu exkrementy prostě patří. Ty pomyslné i ty skutečně páchnoucí.

Matka příroda to zařídila moudře. Zatímco tátům se z pachu žluté hmoty v dětských plínkách zvedá obvykle žaludek, maminky ho dokážou snést docela dobře. Jinak by ani nemohly převlékat celé pokakané plínky, vnitřky kočárků a postýlky. Ale čeho je moc, toho je prostě příliš. Svědčí o tom některé z vašich příběhů.

Mámu jsem pokadil, tátu taky

"Když jsme si přivezli domů druhorozeného Jindru, myslela jsem, že mě už nic nemůže z fungování miminčího tělíčka zaskočit," vzpomíná Martina (34). "To jsem se ale hodně spletla. Naše čerstvé miminko mělo jako snad všichni chlapečkové problémy s větry. Kombinace s tím, že si jeho střeva zvykala na fungování trochu pomaleji, se ukázala být osudová. Jindříšek se měl čile k světu, v noci spinkal, ve dne krásně pil, jen ta hovínka mu moc nešla. Když už se tělo snažilo zbavit odpadu, zoufale bojoval, kroutil se, plakal, prostě trpěl. Čajíčky, bylinky, nic nepomáhalo. Jen masáž mu dokázala trochu ulevit.

Doporučujeme: Pamatuji si na život v děloze! Je to vůbec možné? Ano!

A tak jsme se jednoho pozdního odpoledne s mužem nad přebalovací deskou rozplývali, jaké máme krásné miminko, a snažili se mu pomoci k úlevě, protože vyměšování mělo opět velké zpoždění. Mládě se svíjelo, kňouralo a vůbec dávalo najevo, že něco není v pořádku. Masírovali jsme bříško, krčili a zvedali nožičky - nic. Pak jsem si vzpomněla, jak paní doktorka radila pomoci trochu peristaltice střev zasunutím teploměru namazaného vazelínou do konečníku. A v tom to přišlo.

Prd jako od dospělého chlapa, nedefinovatelný zvuk a žlutá páchnoucí záplava. Náš milovaný synek pos… s prominutím úplně všechno: mámu i tátu, manželskou postel, koberec, skříň. Dostřelil až na stěnu na opačném konci místnosti, vzdáleném čtyři metry. Žluté stopy se na ní skvěly ve výši očí. Sám přitom zůstal skoro čistý a blaženě se usmíval úlevou. Tehdy se můj manžel poprvé - a naposledy - v životě pokusil zbaběle prchnout z místa boje."

Exkrement jako plastelína

Když ono je to tak zajímavé a dá se s tím tak pěkně pracovat, tvarovat... Proč ti dospělí nemají porozumění? Copak si neradi hrají? Své o tom ví naše čtenářka Jarmila: "Mám dvě malé dcery, pětiletou a dvouletou. Téma hovínko máme na denním pořádku, s mladší dcerou tlačím na nočníku tak, že ji musím držet za ručičky a snažit se, abych byla stejně rudá v obličeji jako ona. Můj příběh je však spojen s mou starší dcerou," napsala nám.

Čtěte také: Hovínko v plínečce je větší štěstí než výhra ve sportce!

"Když byly holčičce asi tři roky, hrála si v pokoji. Přestože už chodila na nočník a plenky neměla, v nestřeženém okamžiku vyrobila "oňo" do kalhotek: zcela úmyslně, aby milé hovínko mohla pěkně v klidu prozkoumat. Nejdříve ho vyndala z kalhotek a položila na postel, pak prstíčky začala pitvat. Tak trochu z něj udělala plastelínu…

Nezvyklé ticho mě donutilo zkontrolovat ji za necelých pět minut, ale to už bylo pozdě. Hovínko se skvělo na stěnách, na nábytku, dětském tělíčku, na peřinách. Holčička i s oblečením byla do sekundy ve vaně, já další hodinu lítala po pokoji s hadrem, kartáčem a desinfekcí. Moje rada zní: Rodiče, počítejte s neuvěřitelnou zvídavostí svých dětí, ničemu se nedivte a nehledejte v tom známky jakékoliv duševní poruchy!" uzavírá Jarmila.

Táta skončil s mateřskou

Nesmrtelné zážitky dokáže rodičům připravit i dítě starší. Táta Roman patří k mužům, co statečně vyzkoušeli slasti i strasti rodičovské dovolené na vlastní kůži. Vydržel s dcerkou Denisou doma celých dlouhých čtrnáct měsíců mezi jejím druhým a třetím rokem. Holčička to byla šikovná, nočník už ke konci bravurně zvládala, a tak si mohli troufnout i na cestu vlakem za babičkou. Jenže...

"Kakat!" prohlásila Deniska zřetelně v polovině cesty. Jediná toaleta v osobáku však byla neprůstřelně obsazená. "Kakat!" ozvalo se znovu o něco naléhavějším tónem. Cestující se začali nenápadně odtahovat. Zoufalý otec marně zvenku lomcoval klikou záchoda. Nakonec v nouzi popadl přečtené noviny, rozestřel je pod Deniskou, svlékl jí kalhotky, holčička přičapla - a mohutný proud moči, který z ní vystříkl, skropil vyleštěné boty tří spolucestujících na protějších sedadlech. Loužička se začala roztékat po podlaze a teprve když úplně promočila noviny, přišlo ono avizované hovínko. Možná není mezi těmito dvěma událostmi přímá souvislost, ale Roman nastoupil do práce dva měsíce na to.

Máte i vy podobné zážitky s vašimi ratolestmi? Povyprávějte je ostatním pod článkem!

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Jak účinně zbavit dítě vztekání: Opravdu to funguje!

Nejhorší rodiče všech dob: Poznáváte se i vy?

Peníze jsou zlo: Dědictví zničilo celou naši rodinu

reklama
reklama
reklama
reklama
reklama