Dětské běsy: Nekopej nohama, kopeš mamince hrob!
Zní to pěkně morbidně - a podobných lidových moudrostí je spousta. Pocházejí z dob, kdy lidé věřili na pověry, a mohou s dětskou psychikou pořádně zamávat. Strašidla totiž neexistují, ale strach ano! A jak velký!
Zní to pěkně morbidně - a podobných lidových moudrostí je spousta. Pocházejí z dob, kdy lidé věřili na pověry, a mohou s dětskou psychikou pořádně zamávat. Strašidla totiž neexistují, ale strach ano! A jak velký!
Jen si vzpomeňte na své dětství - čeho jste se nejvíc báli? "Jako dítě jsem byla hyperaktivní, tehdy se ovšem nějaké LMD (lehká mozková dysfukce - pozn. red.) vůbec neřešily. Podle rodičů i učitelů jsem prostě moc zlobila... Nedokázala jsem se venku neumazat, ve školní lavici jsem kopala nohama a nahlas snaživě vykřikovala, pořád jsem se na sebe snažila upozornit," vzpomíná čtenářka Jindra z Čáslavi, čerstvá babička malého vnoučka.
"Dnes by mně možná vzali k psychologovi, ale v sedmdesátých letech to můj otec, původem ze Slovenska, řešil tak, že mě seřezal páskem. A ještě horší byla babička z Polabí se svými průpovídkami: Nekopej nohama, kopeš mamince hrob! Ještě sníš kousek toho koláče a pukneš! Nepij tolik vody, budeš mít žábu v břiše! Nepolykej ty třešně i s peckami, vyroste ti v břiše strom! Když spolkneš žvýkačku, slepí ti střeva a umřeš!" vypráví Jindřiška. "Že je většina z toho hloupost, to mi došlo rychle. Ale se žvýkačkou jsem byla fakt opatrná. A nohama jsem sice kopala dál, protože to jinak nešlo, ale potom jsem se strašnými výčitkami svědomí pozorně sledovala maminku, jestli nejeví známky odchodu z tohoto světa... Naštěstí jsem asi nekopala tolik, protože se těší dobrému zdraví dodnes."
Čím děti rozhodně nestrašit
"Nikdy ne odloučením od milované osoby," zdůrazňuje pražská psycholožka Vlasta Svobodová. "Do jednoho roku je dítě natolik fixované na člověka, který se o něj stará, že i pouhá jeho nepřítomnost může být nesnesitelná. Proto třeba miminko pláče, když mámu nevidí. Batole se postupně osamostatní, ale ten prapůvodní strach někde uvnitř zůstává. A právě na jeho strunu hrají lidové pověry a pořekadla."
Další zlom přichází okolo třetího roku věku. "Tehdy dítě poprvé začne vnímat pojem smrt. Objevuje se u něj strach ze smrti a ztráty milovaného člověka, aniž by si připouštělo, že se smrt týká i jeho samotného - to přijde až později," dodává psycholožka.
Logika vám nepomůže
Odkud se strach bere? Z nekonečné fantazie, která ještě není spoutaná tím, co se vidět smí a co ne, protože to přece neexistuje... A tak děti vidí leccos - o mnoho víc než dospělí. Právě okolo třetího roku se prudce rozvíjí dětská fantazie a ve tmě se domovem začínají plížit bubáci, kostlivci a duchové. Stačí ale, že si je dítě představuje samo, vy na něj strašidla rozhodně neposílejte!
"Pokud se maminka dovolává cizí autority, ať už tatínka nebo čerta, dává tím najevo, že nedokáže sama zvládnout výchovnou situaci. Může tak dosáhnout toho, že se dítě bude bát přísného otce i čertů zároveň, ale ji neposlechne vůbec," vysvětluje psycholožka Vlasta Svobodová.
Ani logiku do vysvětlování netahejte. Když se dítě bojí bubáka ve skříni, tak ho tam prostě má - a basta! Nepomůže apel na statečnost nebo posměch, proti bubákům je třeba zakročit! Jak? To vám poradíme v boxu pod testem!
"Opravdový úzkostný strach je třeba brát velmi vážně, protože může mít dopady na dětskou psychiku. Může za ním být jen zjitřená fantazie, ale také jiný, skrytý problém, třeba šikana ve školce. Pokud dítě pláče ze spaní a mívá často noční můry, poraďte se raději s odborníkem," radí psycholožka.
Čeho se bojíte vy?
Také si strach teď, už jako dospělí, užíváte? Rádi se bojíte třeba při hororech? Možná právě proto, že jste v dětství věřili na strašidla! Která vás nejvíc děsila? O tom můžete diskutovat pod článkem.
Ale ještě malá prosba, než se svěříte ostatním: Vzpomeňte si na to, že se děti nemají strašit, až k vám přijde Mikuláš! Autorka článku se totiž v dětství nejvíc bála právě čertů, kteří ho doprovázeli. A byl to strach velmi opravdový...
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Kameňáky o dětech: Drsné, neseriózní, ale vtipné!
Magický Karlův most drží pohromadě syrečky!
Čeho budeme litovat před smrtí?
Jak zneškodnit strašidlo
- Najděte ho! Vlezte pod postel, do skříně, na schody do sklepa... Popadněte ho za flígr (rubáš, kostlivou sanici, mlžný háv) a vyhoďte ho ven oknem.
- Nakreslete ho! Strachu je třeba dát konkrétní podobu. Pokud na to slova nestačí, zvládne to pastelka nebo třeba plastelína. Nad obrázkem se pak můžete spolu s dítětem zasmát, případně přimalovat příšeře komický knírek.
- Vyslovte zaklínadlo! Jeho autorem je psycholog Jan-Uwe Rogge: Dvakrát si promněte ruce, obraťte se dvakrát doprava, dvakrát doleva a znovu si třikrát promněte ruce. Podívejte se směrem, kde je strašidlo, foukněte do dlaní a křikněte: Teď zmiz!
- Použijte sprej! Sprej proti strašidlům nabízí DM drogerie a jeho nastříkání pod postel prý skutečně funguje...
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
