reklama
 

Dala přednost dítěti před kariérou, teď trpce lituje

"Miluju tě a chci s tebou strávit celý život. Ale chci být taky táta," řekl jí. Teď zůstala sama, rozvedená s malým dítětem...

Foto: Thinkstock

"Vím, že to zní strašně, a tak raději ani neprozradím své příjmení. Ale chci, aby to četly všechny ženy, které váhají, jestli se stát matkami, a důkladně o všem přemýšlely," napsala do redakce paní Iva z Prahy.

"Mateřství totiž změní život ženy zásadním způsobem a vydá ji na pospas mužské péči a odpovědnosti. Je proto třeba si dobře rozmyslet, komu opravdu můžete věřit - abyste nedopadly jako já," dodává. Nabízíme její příběh.

A budeme respektovat přání zachovat anonymitu. Upřímné svědectví o tom, že mateřství může ženě život pěkně zkomplikovat, se totiž často setkává s halasnou kritikou - obvykle ze strany mužů a horlivých matek bez jiných ambicí.

Chci být táta

"Miluju tě a chci s tebou žít. Ale chci být taky táta," řekl mi muž, kterého jsem před třemi lety velmi milovala. "Jestli chceš žít se mnou, budeš si muset vybrat - dítě, nebo kariéra," dodal na rovinu.

Doporučujeme: Stála jsem před babyboxem s miminem a stovkou v kapse

Byla jsem do něj blázen, a tak jsem místo na vysněnou zahraniční stáž nastoupila hned po ukončení studií na mateřskou dovolenou. Promovala jsem totiž v osmém měsíci těhotenství.

První rok a půl na mateřské dovolené jsem si opravdu užívala. Manžel se vzorně staral, já si odpočinula od studia a naše dcerka byla prostě úžasná. Ale pak mi začala chybět milovaná literatura. Když přišla nabídka nastoupit na částečný úvazek jako asistentka na katedru, kde jsem vystudovala, neváhala jsem ani chvilku. Vůbec by mě nenapadlo, jaké zemětřesení to u manžela vyvolá.

Jsi špatná matka!

"Jsi špatná matka!" Tak by se dal shrnout hlavní argument, který opakoval pořád dokola. Marně jsem mu vysvětlovala, že jde jen o poloviční úvazek. Že zase potřebuji být mezi lidmi. Že je dcerka ve dvou letech schopná půl dne v jeslích zvládnout. Že musím víc zaměstnat hlavu a nechci zaostávat ve své profesi…

Byla to naše první velká hádka, ale naprosto zásadní. V té chvíli jsem pochopila, že máme opravdu problém. Přesto jsem do práce nastoupila.

A od té doby šlo všechno z kopce. Muž se zdržoval doma stále méně a hádali jsme se skoro o všechno. Kritizoval, že se málo starám o domácnost a málo vydělávám, že se moc draze oblékám, že malá v jeslích trpí… Týden před jejími třetími narozeninami se odstěhoval k milence, s níž čekal další dítě.

Čtěte také: Nechtěné miminko: jak se s ním vyrovnat?

"Chce být doma a starat se o rodinu. Není to kariéristka jako ty," řekl mi na rozloučenou.

Kdybych to bývala věděla…

"A tak jsem zůstala sama. Dcerku samozřejmě miluju jako každá máma, ale když vidím své jen o pár let mladší studenty, nemůžu se ubránit závisti. Tolik bych chtěla dál studovat, cestovat, poznávat, bavit se - a přitom vím, že už se nikdy nevymaním z kolotoče odpovědnosti, na kterou se zdaleka necítím," přiznává Iva.

"Někdy si jen tak představuji, že bych znovu dostala druhou šanci - a upřímně: Nešla bych do mateřství ani za nic. Nejspíš na něj prostě ještě nejsem zralá," dodává upřímně.

"Proto jsem chtěla napsat všem mladým ženám a dívkám, které jsou v podobné situaci jako já před třemi lety: Opravdu dobře si vše rozmyslete! A pokud máte sebemenší pochyby - o sobě, o partnerovi, o obrovské životní změně - raději ještě chvíli počkejte. Je to lepší, než potom trpce litovat," uzavírá osamělá maminka.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Syndrom vyhoření na mateřské dovolené: Hrozí i vám?

Šikanovaná ošklivka vyhrála soutěž krásy

Chyby, které děláme při pěstování orchidejí

reklama

Komerční tip

reklama