reklama
 

Nevycházíte se svými dětmi? Chybu hledejte u sebe

Když se nám narodí miminko, jsme na vrcholu blaha. Je tak krásné, nevinné a my úplně přetékáme láskou. Čím to ale je, že jak děti rostou, naše vztahy jsou čím dál horší?

Foto: Shutterstock

Kolik znáte dospělých lidí, kteří svým rodičům nic nevyčítají, rádi s nimi tráví čas a vzájemně se respektují? Každá rodina má své problémy, staré křivdy a vzpomínky, které nikdo nemá rád. Ale pokud se svými dětmi nevycházíte, hledejte chybu v sobě.

Kolem žádného společenského aspektu není takové haló, jako právě okolo výchovy dětí. Na jedné straně se k němu mají tendenci vyjadřovat úplně všichni, na straně druhé je tolik směrů a typů, že novopečeným rodičům z toho jde hlava kolem.

Dotčení rodiče

"Jsem asi hrozná matka, když každou chvíli neřeším, jak se asi cítí mé děti," napsala Facebookový status jedna moje známá. Pod ním sdílela článek populárního blogu Nevýchovy, který doporučoval ratolestem vše vysvětlovat, a to i v situacích, kdy máte nervy na pochodu. Jako příklad uváděl dětské hřiště a chlapečka, který se odmítal nechat namazat opalovacím krémem. Pod status mé známé začalo přibývat množství komentářů.

Většina rodičů s článkem nesouhlasila, doporučovala plácnout přes zadek, popřípadě pohrozit jiným trestem. V tomhle ohledu je v Čechách diametrálně odlišná praxe od západních zemí. Můj švagr, který pochází z Německa, jednou zavolal policii na paní, která na ulici bila svého tříletého syna. Jakmile si ale dovolíte kritizovat praktiky jako násilí a direktivní styl některých českých rodičů, dostanete pod palbu.

"To bychom tě chtěli vidět, jak to budeš zvládat sama. Počkej, až tvé dítě povyroste a budou s ním problémy, ještě nám dáš za pravdu." A dalšími podobnými hláškami jsem častovaná ve chvíli, kdy se takové téma pokouším otevřít. Přitom každý z nás má v sobě ublížené malé dítě, které se v dospělém věku projevuje třeba v podobě nesnesitelného šéfa nebo sobeckého partnera.

Výchova dětí ve volném čase

Oproti našim babičkám a matkám máme dnes neuvěřitelné možnosti. Můžeme si objednat domů nákup, hotové jídlo, úklid i chůvu. Také se domluvit na home office, začít podnikat, být freelanceři. Na druhé straně nikdy nebyly tak vysoké nároky na to, co člověk musí zvládnout. Nejen perfektně vypadat, ale také být úspěšný, mít perfektní vztah s partnerem i dětmi. Čas, který na své nejbližší máme, je ale ten zbytkový. Kdy je vše hotovo. Takovým způsobem je strašně složité vybudovat pevnou vazbu, která nám umožní přečkat i období vzdoru, problémy školáků i puberty. Nejde o to, abychom trávili s našimi potomky "kvalitní čas". Náš vztah se buduje při úplně obyčejné každodennosti.

Konec škatulkám

Většinu dospělých irituje, když se je někdo snaží napasovat do škatulky s nějakým označením, tak proč to děláme svým dětem? Opakujeme jim, že jsou zlobidla, hérečky, nešiky, mají prsa po tatínkovi a nevyznají se v mapách jako maminka. Jako kdyby byl pro nás problém přijímat své dítě takové, jaké je. Bez toho, aniž bychom ho neustále museli hodnotit.

Hodné a zlobivé dítě

Pro svoje podrážděné chování si umíme najít jakoukoliv výmluvu. PMS, hlad, hádka s partnerem, jsme přetížení a podobně. Ale naše děti musí mít pořád dobrou náladu a chovat se tak, jak potřebujeme my. Pak dostanou pochvalu, že jsou hodné holčičky a chlapečci. V opačném případě, když naši drobotinu něco trápí a nedělají to, co se zrovna hodí, sluší a patří, jsou zlobivé. Vztek dítěte není něco, co máme považovat za útok proti sobě. Jen je velmi těžké se nadechnout, přestat spěchat a zahrnout ho bezbřehou trpělivostí. Když to v konfliktních situacích dokážeme, dítě se naučí zvládat svůj vztek, odkouká to přece od nás.

Vztah vzniká od prvního dne

Nečekejme, až naše miminko bude mluvit, dostane rozum, půjde do školy, odmaturuje a pak vyrazí na vysokou. Mluvme s ním ihned, vysvětlujme mu, co se děje, i naše pocity. Když se budeme k synovi či dceři chovat direktivně, přijímat ho pouze v momentech, kdy se chová podle našich představ a požadovat od něj/ní neustálé výkony, těžko se nám bude chtít v pubertě svěřovat. Pak už je jen krůček k vzájemnému odcizení a telefonátům párkrát do roka. Vztah s dětmi je asi nejnáročnější práce, kterou v životě zastáváme. Pokud ale do ní jdeme naplno, s otevřeným srdcem a chutí se učit, výsledek stojí za to.

Mohlo by vás zajímat

reklama

Komerční tip

reklama