,,Mám strach ze smrti"
Bojíte se, že umřete. Nejste v tom sami. Takzvaná tanatofobie patří mezi univerzální úzkosti už od chvíle, kdy si člověk prvně začal připouštět konečnost života.
Bojíte se, že umřete. Nejste v tom sami. Takzvaná tanatofobie patří mezi univerzální úzkosti už od chvíle, kdy si člověk prvně začal připouštět konečnost života.
Už od počátku ale člověk hledal cesty, jak se s vědomím vlastní smrtelnosti lépe vyrovnat. Víra v život posmrtný a představy o reinkarnaci byly však zároveň pokusem, jak ovlivnit i náš život pozemský. Je přece jen něco jiného skončit v pekle, když existuje i nebe, a kdo by se chtěl znovu narodit jako potkan, když by mohl být třeba orlem skalním!
Těžko říct, zda víra sama strach ze smrti mírní nebo naopak prohlubuje. Zvláště, když tušíme, že bychom tím bezpečnostním rámem u brány nebeské zřejmě neprošli. Lze však bez problémů připustit, že nám víra v posmrtný život může hodně napomoci při vyrovnávání se se smrtí našich bližních.
Co však ale chudáci "bezvěrci"?
U nás nesporně drtivá většina populace! Přiměřený strach ze smrti do jisté míry reguluje naše chování. Většinou nám sice nebrání hřešit, ale zároveň i jeho zásluhou tušíme, že není radno dotýkati se drátů - dokonce i na zem padlých.
Do jisté míry ovlivňuje také náš přístup ke zdraví a životům bytostí blízkých, především dětí. Opravdu jen málokterý rodič je tak nechá pobíhat bez dozoru po magistrále v době dopravní špičky a nemilosrdně jim zabavuje zbraně sečné střelné i bodné.
Kde je hranice?
Není však bohužel nic výjimečného, když běžný strach někdy překročí onu pomyslnou hranici přiměřenosti. Z něčeho, co by nás mělo chránit, se tak stane ovládavá úzkost, bránící nám v běžném fungování. Nejen nám, mnohdy ale i těm, za něž cítíme zodpovědnost, k nimž nás váže silná emoční vazba. Podobně jako u většiny ostatních fobií si už zpravidla nedokážeme pomoci sami.
Nezabírá ani dobře míněna snaha okolí apelovat na náš rozum a poukazovat na přemrštěnost obav. Fobie jsou spojeny s tak masivními emocemi, že je totiž již nelze racionálními argumenty utlumit. Částí se na jejich vzniku mohla podepsat až příliš úzkostná výchova; zdroj dalších může být v nějakých dřívějších osobních traumatických zkušenostech, někdy se nám jej při vší snaze odhalit nepodaří.
Léčba fobií patří vždy do rukou odborníků - lékařů a psychologů. Účinná bývá kombinace anxiolytik (léků snižujících úzkosti) a vhodně zvolené psychoterapie.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
