reklama
 

Leukémie je nádorové onemocnění postihující bílé krvinky neboli leukocyty. Toto onemocnění vychází z kostní dřeně nebo lymfatického systému. Bílé krvinky, které se tvoří po celý život, může postihnout mutace a způsobit jejich nekontrolovatelné dělení. Pokud imunitní systém včas nezasáhne a zmutované krvinky nezlikviduje, začnou se zmutované klony bílých krvinek rozšiřovat krevním oběhem do celého těla.

Historie leukémie

Už před rokem 1850 leukémii zpozorovali lékaři z Francie, Alfred Donné, ze Skotska, John Hughes Bennet a David Craige, a z Německa, Rudolf Virchow. Tomu dopomohl také objev mikroskopu, díky němuž bylo možno rozpoznat jednotlivé typy bílých krvinek. A tak odstartovala věda o krvetvorbě a jejích chorobách, tedy hematologie. Po roce 1950 se pak objevily první účinné léky na leukémii a od 60.let 20. století se začaly provádět transplantace kostní dřeně.

Rozdělení leukémie

Leukémie můžeme rozdělit podle typu postižené krvinky a podle průběhu choroby. Leukémie vycházející z kostní dřeně a postihující bílé krvinky tvořené v kostní dřeni, tedy myeloblasty nebo myelocyty, je nazývána myeloidní leukémií. Leukémie postihující bílé krvinky vznikající hlavně v lymfatických uzlinách, označované jako lymfocyty, je nazývána lymfatická leukémií. Dále se leukémie dělí podle rychlosti nástupu nemoci, tedy na leukémii akutní, s rychlým nástupem a průběhem, a leukémii chronickou, která má naopak rychlost nástupu a průběh pomalejší. Kombinacemi těchto dvou rozdělení vznikají čtyři základní typy leukémií: Akutní myeloidní leukémie, akutní lymfatická leukémie, chronická myeloidní a chronická lymfatická leukémie.

Příkladem je: Co se děje při akutní leukemii?

Normální bílé krvinky se nemohou samy dělit a po uplynutí několika dnů až týdnů svého života zanikají a nahradí je nově vytvořené krvinky. Při leukemii nastávají dvě poruchy: za prvé leukemické buňky nedozrávají do podoby hotových bílých krvinek, takže nejsou schopné bojovat proti infekci; a za druhé se tvoří těchto nezralých buněk obrovské množství. Z toho vyplývá, že se tyto buňky hromadí v takovém rozsahu, že zahlcují kostní dřeň, osidlují lymfatický systém, játra a slezinu. Kostní dřeň je utlačena nádorovými krvinkami a nemůže dost dobře vytvářet červené krvinky, jejichž počet výrazně klesá, stejně jako počet normálních bílých krvinek.

Příčiny leukémie

Příčiny leukémie mnohdy neznáme. V některých případech hraje roli genetika, někdy infekce určitými viry či v některých případech jde o důsledek vystavení se některým chemikáliím. Relativně často se leukémie vyskytuje u dětí s Downovým syndromem. Velkým rizikovým faktorem je pak radioaktivní záření.

Příznaky

Pokud abnormální leukemické buňky utlačí kostní dřeň, ta nemůže potom náležitě pracovat. Pacient se stane anemickým, protože má málo červených krvinek, je více ohrožen infekcemi, jelikož nemá dost funkčních zdravých bílých krvinek, a snadno krvácí, protože má málo krevních destiček a krev se mu hůře sráží.

Jedním z prvních příznaků může být anémie, a někdy se dokonce objeví dříve, než se najdou v krvi abnormální bílé krvinky. Občas nemocný člověk krvácí z neobvyklých míst, například z dásní. Varovnými příznaky jsou také krvácení při běžných lehkých poraněních nebo opakovaná silná krvácení z nosu. Infekce jsou velmi časté a mají těžší průběh. Mnohdy vedou k vzniku zubních abscesů, sinusitid nebo zápalů plic. Leukemické buňky rostou v lymfatických uzlinách, slezině a v játrech, které se tak mohou zvětšovat. Játra a slezina se za normálních okolností ukrývají za žebry a nelze je nahmatat. Při leukemii se zvětšují a jejich dolní okraj se posunuje níž, takže jsou při vyšetření břicha hmatné.

Někdy může leukemická tkáň růst i na zcela neobvyklých místech, například na kůži. Při rychlém růstu v kostech vyvolává onemocnění silné bolesti.

Diagnóza

Lékaři stanoví diagnózu onemocnění vyšetřením krevního vzorku pod mikroskopem. Nezralé leukemické buňky se od normálních zralých leukocytů zásadně liší. Diagnózu lze někdy stanovit, aniž by se atypické buňky vyskytovaly v krvi, a to odebráním vzorku kostní dřeně (biopsie). Toto vyšetření se provádí tak, že se v místním znecitlivění vbodne jehla do hrudní kosti a odsaje se trocha jejího obsahu.

Léčba

Léčba moderními léky umožňuje zcela vyléčit lymfoblastickou a lymfocytární leukemii a výrazně prodloužit délku života pacientů s myeloidní leukemii.

V nynější době se léčba leukemii soustředí do rukou lékařů na specializovaných pracovištích s potřebným vybavením. Při léčbě je nejdůležitějším požadavkem udržet pacientovu kostní dřeň funkční, dokud se stav nenormalizuje. Protinádorové léky, které se nemocným podávají, mohou na začátku léčby funkci kostní dřeně spíš zhoršit než zlepšit. Zvládnutí těchto komplikací vyžaduje nemocniční péči na nejvyšší úrovni.

Při leukemiích se používají dva léčebné režimy (chemoterapie). Prvním je útočná léčba, která probíhá vždy v nemocnici a jejímž cílem je zabít co nejvíce bílých krvinek, aby byl pacient zbaven leukemických buněk.

Buňky se množí tak, že se jedna rozdělí na dvě nové. Během tohoto děje se dělí na poloviny i genetický materiál mateřské buňky (deoxyribonukleová kyselina - DNA) obsažený v jejím jádru. Cytostatické léky do tohoto děje zasahují a narušují jej, takže se nové leukemické buňky nemohou tvořit. Po ukončení léčby mohou buňky normální kostní dřeně opět růst a produkovat funkční bílé krvinky.

Druhý léčebný režim se nazývá udržovací. Léčba probíhá doma a jejím účelem je udržení nemoci ve fázi útlumu (remisi).

Během léčby jsou obvykle nutné opakované pobyty v nemocnici. Pacient se považuje za vyléčeného, přežije-li pět let bez známek návratu onemocnění.

Množení leukemických buněk lze alternativně potlačit i pomocí radioterapie. Veliká dávka radioaktivního záření zastaví tvorbu všech buněk, avšak menší dávky naruší pouze abnormální buňky. Znamená to, že nádorové buňky jsou citlivější než zdravé a že lze léčbu nastavit tak, aby zastavila jejich množení a normálním krvinkám neublížila.

Všem dětem s akutní lymfoblastickou leukemii se nyní rutinně ozařuje oblast mozku a míchy, protože leukemické buňky někdy v pozdějších fázích onemocnění napadají nervový systém. Ozáření sníží pravděpodobnost výskytu této komplikace.

Pacienti s chronickou leukemií zůstávají po dlouhá období v remisi bez jakýchkoliv příznaků, ale onemocnění opakovaně čas od času přechází do akutní fáze, která vyžaduje útočnou léčbu podobně jako u akutního onemocnění. Nemocní s chronickou leukemií mohou přežívat mnoho let, moderní léky také významně zvýšily kvalitu jejich života.

V poslední době se k léčbě chronické myeloidní leukemie stále více využívá transplantace kostní dřeně. Výsledky těchto operací se stále zlepšují.

Související články

reklama

Komerční tip

reklama