Nemusíme hned vonět, stačí, když nebudeme páchnout
Tak nevím. Začínám mít intenzivní pocit, že v Česku zřejmě všichni potřebujeme Armádu spásy. Jako bychom se nedokázali umýt, vyprat si a koupit kuličku do podpaží. Nebo aspoň mýdlo. Přitom u piva dokážeme vždycky všechno.
Nejdříve mi připadalo žinantní o takových věcech psát, ale někdo by to asi udělat měl. Málokdo se totiž druhému odváží říct, že je mu nepříjemně cítit z pusy, nebo že dokonce z nějakého důvodu páchne celý. Takové konfrontace se každý právem obává.
A tak jsem si toho černého Petra vytáhla sama a smířila se s tím, že až článek uveřejním, přijde mi pár zasmrádlých mailů. Z těch se nepodělám. A třeba se naopak najde někdo, kdo na základě pár řádků poopraví buď svoji osobní hygienu, nebo zkoriguje někoho blízkého.
Pocení jako psychosociální problém
"Česko je vyspělá země s tržním hospodářstvím, která dle ekonomických, sociálních a politických indikátorů, jako je HDP na obyvatele, index lidského rozvoje, index svobody tisku nebo svobody internetu od cenzury, patří k vysoce hodnoceným státům světa. Ekonomicky patří dle Světové banky do skupiny jednatřiceti nejbohatších států světa s nejvyššími finančními příjmy," píše se ve Wikipedii.
Proč to tedy v tak krásné a bohaté zemi prostě smrdí? A opravdu teď nemluvím ani o ostravských hutích, ani o tlejícím českém politickém rybníčku. Rozhodně bych nechtěla být za neomaleného radikála a soudce. Možná jsme totiž všichni ve stresu z celosvětové krize a vlastně nikdo za nic až tak nemůže.
"Pocení je velmi obtížný psychosociální problém a dovede navodit tělesnou nepohodu. Dispozice k nadměrnému pocení je vrozená, ale stejně tak nadměrné pocení mohou spustit určité léky, vyšší teplota prostředí, tělesná námaha, stres či nemoci," vysvětluje Jitka Chaloupecká, korektivní dermatoložka a vedoucí lékařka Laserového centra Anděl. Jenže jak to, že se takhle na dřeň stresujeme jen u nás? Problémy se přece týkají celé planety, a přitom ve spoustě zemí lidé voní čistotou a parfémem. Tak jak to tedy je?
Facka českým potem
Vrátila jsem se ze zahraničního zájezdu, kde bylo stabilně 40 stupňů ve stínu a kde i lidé, do kterých by to u nás nikdo neřekl, báječně voněli. A pak stačilo, aby letadlo na pražském Letišti Václava Havla vypnulo motory a klimatizaci a dostala jsem facku. Českým potem. Ze strany na stranu. Když jsem pak jela s téměř bezzubým taxikářem domů a pomáhala mu utírat přední sklo jeho auta, protože mu nějak nic nefungovalo, lilo a hrozilo, že skončím ve škarpě, pod nohama se nám kutálely lahváče, takže se pach potu mísil ještě s pachem piva.
O tři dny později jsem zašla do nejmenované parfumerie, abych si očichala novinky na trhu. Když za mnou jako stín chodil místní bezpečnostní hlídač, rázem jsem pochopila, že nejenže neví, kde pracuje, ale že on si určitě nikdy žádnou novinku, ba ani bestseller osobně nevyzkoušel.
No a potom je tady ten běžný provoz, o kterém si už dávno hodně lidí šušká: městská hromadná doprava, supermarkety, zkušební kabinky v obchodě, míjení lidí na ulici. Všude tady vás už zápach nepřekvapí. Už s ním prostě počítáte. A dostáváte se pak do absurdních situací v opačném případě: když ucítíte někde z někoho nějakou vůni, dotyčnému se skoro pokloníte.
Antiperspiranty a spol.
Chápu, že jsou zaměstnání, ve kterých se vyžaduje neprodyšná pracovní uniforma, a strávit v ní osmi- až dvanáctihodinovou pracovní dobu není žádný med. A vím, že někteří lidé, ať dělají co dělají, se prostě výrazně potí.
S tím se ale v dnešní době dá hodně dělat: "Současný trh nabízí velké množství přípravků proti pocení. Deodoranty pouze překrývají nepříjemný zápach, pozastavují růst bakterií či je ničí, ale samotnému pocení nezabrání. Za zápach potu jsou zodpovědné apokrinní potní žlázy, které zahajují svoji činnost v pubertě. Antiperspiranty snižují tvorbu potu, a to rozkladem bílkovin ve vývodech potních žláz, čímž dojde k jejich zúžení, uzavření či snižují funkční aktivitu epitelu potních žláz," popisuje doktorka Chaloupecká a pokračuje:
"Většina deodorantů obsahuje konzervační látky, alkohol, parabeny a parfemace, které u citlivých jedinců mohou vyvolat podráždění pokožky a kontaktní alergii. Díky tomu již dnes existují i fyziologické deodoranty bez solí hliníku, alkoholu a parabenů, které byly vyvinuty díky stoupajícímu počtu alergiků. Pokud nejsou účinné běžné deodoranty či antiperspiranty, je nejjednodušším řešením aplikace botulotoxinu."
Samozřejmě že botox je krajní řešení pro lidi, které opravdu pocení trápí jako vleklý zdravotní problém. Co ale ta drtivá většina? Proč si doma neumíme vybrat oblečení, které by se hodilo k aktuálnímu počasí? Proč ve 30 stupních nosíme džíny z jara a košili i polobotky z podzimu? Nemáme rezervy v praní? V osobní hygieně? Vyjdou nám vždycky peníze na mýdlo? Pokud ne, jak to, že na cigarety, jídlo a alkohol ano? Kde jsou naše sebeuvědomění a sebeúcta? Skrčené v sandálech s ponožkami?
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
