Nerozhodnost zpomaluje váš život: Co dělat, když si nevíte rady
Rozhodovací paralýza trápí kde koho. Může jít o drobnosti: Mám si koupit ty kalhoty? Dám si špagety, nebo salát? I docela závažné životní kroky: Dát výpověď? Oslovit člověka, co se mi dlouho líbí?
Dělat rozhodnutí je čím dál těžší. Máme totiž výběr, jaký naši předci nikdy nezažili. Psychologové navíc tvrdí, že člověk zvládne udělat jen určitý počet rozhodnutí, pak se vyčerpá. Abychom pochopili, co je pro nás opravdu důležité, musíme mít na sebe čas a vše si plánovat, však to znáte. Jak se tedy co nejlépe rozhodnout ve chvíli, kdy si vůbec nevíme rady?
Nespoléhejte se na to, co si myslí kamarádka, partner, maminka. Ostatní totiž vnímají skutečnost přes své zkušenosti a budou vám logicky nabízet, jak by se zachovali sami. Všichni občas potřebujeme názor druhých, ale člověk díky němu často zapomene na vlastní přání a motivaci. Pamatujte, že za své rozhodnutí nesete zodpovědnost jen vy, nikdo jiný.
Nehledejte znamení
Možná to znáte, říkáte si: "Mám-nemám" před rozhodnutím, kterého se bojíte. Pak všude hledáte odpověď, mimo vlastní hlavy. Na tom stojí celý byznys s křišťálovými koulemi a jinými předpovídači budoucnosti. Nikdo vám ale nemůže slíbit, jak se okolnosti vyvrbí. Nezbývá nic jiného, než vzít odvahu do hrsti. Možná byste také mohli probádat, jak se vlastně k těm znamením stavíte. Jste rádi, že vám "osud" ukázal to či ono? Podle toho poznáte, ke kterému rozhodnutí se vlastně přikláníte.
Nesepisujte plusy a mínusy
Často se tak chováme ve chvíli, kdy potřebujeme udělat opravdu zásadní krok. Třeba odjet do cizí země nebo odejít z dlouhodobého zaměstnání. Hledáme pro naše chování vhodné argumenty, co by rozhodnutí podpořily. Pak vše příliš analyzujeme a ztrácíme motivaci, proč jsme třeba změnu chtěli udělat. Vyzkoušet ale můžeme metodu zvanou "co když". Napřiklad: Co když zůstanu ve své původní práci? Mám tu možnost růstu? Co když vezmu nabídku nové práce? Budu si tam rozumět s kolegy? Takhle zjistíte lépe možnosti příležitostí a hrozeb.
Autorita rodičů je na obtíž
I když jsme dávno dospělí, někdy se chováme podvědomě tak, aby se maminka a tatínek nezlobili. Je to samozřejmě absurdní, ale hodně lidí se řídí právě motivacemi svého dětského já. Vážíme si také rodičovské zkušenosti: vždyť jsou o tolik starší a tolik toho zažili! Ale to, co utvářelo jejich zkušenost, může být úplně odlišné od toho, jak vnímáme svět my. Předchozí generace má také dost konzervativní pohled na výběr zaměstnání, nejdůležitější je pro ni jistota stálého příjmu.
Spolehněte se na svou intuici
Když nás čeká něco důležitého, chceme se spolehnout na fakta. Ale intuitivní způsob řešení může být stejně přínosný jako důkladná analýza. Abyste intuici zapojili do hry, zastavte se na chvilku a jen vnímejte svůj dech. Pak se odeberte na klidné místo (klidně WC v kanceláři) a znovu popřemýšlejte o svém rozhodnutí. Co vám přijde jako první na mysl? Jaké máte pocity?
Neztrácejte hlavu, když to nevyjde
Nejlepší rada pro chronické "váhy" je tahle: vyberte si jednu z možností a vše ostatní hoďte za hlavu. Nikdo nepředpoví úplně přesné důsledky našich činů, ale budeme se muset s určitou nejistotou smířit. Patří prostě k životu. Někdy je nejtěžší udělat volbu mezi variantami, kdy každá z nich je dobrá, ale ne natolik, že nás nadchla.
Někdy ale nejsou správná a špatná rozhodnutí, prostě musíme vykročit vpřed a něco udělat, protože kdo nic nedělá, sice nic nezkazí, ale unudí se k smrti.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
