Konec diskriminace: Proč by firmy měly zaměstnávat starší lidi?
Mládí vpřed. Taková je politika personalistů na našem trhu práce. Přitom odjakživa platilo, že starší lidé mají nejen zkušenosti, ale i tolik potřebný nadhled.
Umět s počítačem a alespoň anglicky pro ně není problém. Ale často si lidé, kterým je 50 a výš stěžují, že o pracovní nabídku, co by odpovídala jejich vzdělání a zkušenostem, nemohou zavadit. Firmy prý upřednostňují dravé dvacátníky, kteří pro ně pracují za menší plat.
Přitom ve společnosti vládne kult věčného mládí, takže pokud je třicet dnes nových dvacet, v padesáti se opravdu necítíme být v důchodovém věku. Řada lidí má také v tomto období děti školního věku, chtějí cestovat, užívat si života, pečovat o sebe. Rozhodně nepatří na kariérní "vejminek", protože mají svým juniornějším kolegům co předat. Jde ale o aktivní osoby středního věku, co překonaly nástrahy nové doby a pochopili, že pokud něco neumí, je na nich tuto mezeru dohnat. Mají flexibilní myšlení, zapisují se na rekvalifikační kurzy, znovu studují. Chápou, že nic jim do klína samo nespadne.
Jaké výhody přinese ten, kdo už dávno není junior?
1) Lidé, kteří mají za sebou více životních zkušeností, jsou za práci vděční. Zároveň chápou, jaká je momentálně situace na trhu a budou oddanými zaměstnanci.
2) Často jsou přesnější a pečlivější než mladí, věčně do mobilu ponoření kolegové. Do práce se navíc těší, takže obvykle dorazí na čas.
3) Bývají důvěryhodnější a mají nadhled. Díky životním lekcím už je nemusí rozházet každá drobnost.
4) Mají pokoru. "Často se mi stane, že na pohovor dorazí uchazeči, kteří ihned po studiu očekávají, že dostanou 50 tisíc čistého, notebook a služební auto," prozradila mi moje známá personalistka. U člověka, co prošel školu života, tohle nehrozí. Chápe, že nejdřív musí nabídnout schopnosti, pak žádat ocenění.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
