reklama
 

Dominik Feri: Česká politika chce hlavně šokovat, móda se neřeší

S Dominikem Ferim jsem si chtěla povídat o image, vlasech, ženách, mládí a hudbě. Pak se nám to ale trochu zvrtlo a dotkli jsme se i jeho letošní pražské “topnuladevět” kandidatury do sněmovny.

Foto: Nina Vránová

Dlouho jsme si psali, než jsme se vůbec potkali. Když už jsem se smířila s tím, že bude pro mě reálnější dostat se ke královně Alžbětě než k nejmladšímu českému radnímu, ozval se a sešli jsme se. Byl galantní, vtipný, odhodlaný a nepřekvapivě sebevědomý. Zanícený mladý muž, kterého v hovoru občas vystřídal prostořeký kluk s retro duší. Do českého veřejného života přivál svěží vítr.

Trvalo nám dlouho, než jsme sladili termíny. Řekněte mi upřímně, kolik času strávíte prokrastinací, roztěkaností a kolik skutečnou zaneprázdněností?

Z větší části je to opravdu zaneprázdněnost. Jezdím teď i čtyřikrát týdně na besedy se studenty mimo Prahu. Taky chodím na právnickou fakultu. Přes den je tak dost obtížné mít volno. Hodně času mi zaberou lidé, kteří se chtějí za každou cenu sejít kvůli věcem, které se dají vyřešit distančně: mailem, telefonicky nebo skype konferencí.

Nerada dělám rozhovory distančně. Jsem o to víc spokojenější, že nám to takhle vyšlo. Jak to tedy máte s tou prokrastinací?

Prokrastinace jsem se zbavil. Největší prokrastinační ďábel pro všechny jsou filmy a seriály. Teď jsem byl po dlouhé době nemocný a po pěti měsících jsem se doma podíval na nějaký film. Byl jsem rozpačitý z toho, že se flákám, že si aspoň nečtu. No a pak jsem často na Facebooku, ale u politika moderního střihu není pobyt na Facebooku prokrastinace, je to regulérní práce, která se nějakým způsobem zúročí.

Jak jste se dostal k politice?

Vždycky je to proces. Začínal jsem v 15 letech dávat staré fotky Teplic na Facebook, dělali jsme s kamarády festival na starém koupališti a spoustu jiných aktivit a akcí. Potom vyvstala v podstatě nutnost jít do komunální politiky, tak jsem se stal teplickým zastupitelem. Rodiče jsem tím nezatěžoval, nechtěl jsem jim dělat starosti.

Teď už je svou všeobecnou známostí chtě nechtě "zatěžujete".

Asi ano. I když je moc nevidím, tak jednou za týden nebo jednou za 14 dní. Ale jsem s nimi denně v kontaktu, posílám jim fotky na Whatsappu.

Máte sourozence?

Ročního bratra. Když jsem rodičům odešel na vysokou školu, aby doma nebylo ticho, udělali si bratra.

Jak ho vnímáte?

Zatím mám k němu ambivalentní vztah. Dost křičí a zlobí. Když jsem se učil na zkoušky v Teplicích, měl jsem v sedm budíček, a tak jsem se fakt musel učit. Já to s dětmi zatím moc neumím. Ještě jsem ho třeba nepřebalil.

To máte co dělat, za chvíli nebude nosit pleny.

Musím se to naučit, až budu své budoucí ženě pomáhat s našimi dětmi.

Už plánujete rodinu?

Chtěl bych ji mít do deseti let. Těším se na to.

Jak stíháte školu, radnici a politiku?

Na radnici máme jednou za tři týdny jednání rady a jednou za dva měsíce je jednání zastupitelstva. Většinu času jsem v Praze, jezdím přednášet, v pondělí a úterý mám školu, ve středu a ve čtvrtek jezdím po republice, pátek až neděle jsem v Praze nebo v Teplicích. Teď jsem asi trochu rozlítaný.

Jací jsou mladí lidé, kteří chodí na vaše besedy?

Mladí lidé, kteří na besedy přijdou, jsou uvědomělí a mají zájem. Nejnovější generace bude spásná, jsem optimista. Největším nepřítelem budoucnosti nebude radikalizace mladých, ale jejich nezájem. Nebude je zajímat divadlo, filmy, knihy, architektura, bude je zajímat jenom střední proud, který je definovaný pouze určitým trávením času, hodně virtuálně, hodně povrchně; a s tím se v rámci politiky musí bojovat. Co je ale pozitivní, tak se vyvinuly nové metody v oslovování lidí, a těmi jsou sociální sítě. To je velmi mocný nástroj, jak mladé lidi dostat k politice, ale je to nejen dobrý sluha, ale i zlý pán, protože sociální média dokážou také vysílat poplašné zprávy. Mladá generace bude víc kriticky myslící a víc mediálně gramotná. Mrzí mě, že v Česku mediální gramotnost znamená přečíst víc než titulek.

Čemu byste v politice rád věnoval pozornost?

Regionům, mladým lidem a cestování. V dnešní době je kladen čím dál tím větší důraz na zážitek. Thajsko, Maledivy, to už je ohrané a nikoho to už moc nebaví. Hrozně jsem si oblíbil Moravu, hlavně tu jižní. Jet k Uherskému Hradišti, vidět tam kroje, pít zdejší víno, bavit se s těmi lidmi, kteří jsou srdeční, milí a bezelstní, vidět tu krásnou přírodu, takhle rád trávím čas. Myslím, že v tomto ohledu má Česká republika hodně co nabídnout. S tím souvisí tematika, která mě zajímá: jak zabránit odlivu lidí z vesnic do měst, což je teď - se zavedením EET - ještě větší problém.

Na co se vás studenti na besedách ptají?

Třeba na to, jaká média sledovat. Říkám jim, ať si založí Twitter a facebookový účet, tím si vytvoří síto informací.

Byl jste nestraník, pak jste se přidal k TOP 09, za kterou budete kandidovat na podzim do Poslanecké sněmovny. Proč zrovna tahle strana?

Na TOP 09 je mi sympatické, že je to strana proevropská, nepodléhá módním vlnám, odmítá autoritářské režimy, Rusko. Líbí se mi, že to není strana radikální, ale vlastně tradiční. A je tam řada osobností.

Například pan Schwarzenberg, který je, mimo jiné samozřejmě, jeden z mála noblesních politiků u nás. Rozhodně mu není cizí kultura odívání, tak jako mnoha jeho kolegům. Co vy a móda?

Vezmu to zeširoka. Sedíme tady v hezkém "vystylovaném" hipsterském podniku. Hipsterům vděčíme za to, že pozvedli gastronomii v České republice. Také jim vděčíme za to, že se móda začíná individualizovat. Rozebrali českou šeď, a tím vytvořili předpolí těm, co by se chtěli osmělit a nosit něco výrazného nebo jiného a dosud na to neměli koule. Ale zase mluvíme o velkých městech, v těch menších je být jiný ještě stále hodně netradiční. Já osobně módní trendy moc nesleduju. Oblékám se prakticky a rychle. Ústředním oblečením mého šatníku jsou kalhoty, košile, saka, vesty - a to jsou věci, které se dají dobře poskládat. Je ale pravdou, že s tím je docela dost práce, zejména co se žehlení košil týče. Ale mě to maminka naučila už v patnácti. Stylově se mi líbí padesátá léta. Dostal jsem teď od jedné studentky z UMPRUM nabídku, že mi ušije kabát. Nechtěl jsem ale žádné extravagance a novoty, vrátili jsme se k tomu osvědčenému. Ušila mi kabát podle střihu z 30. let a jsem nadmíru spokojený.

Kde nakupujete?

V Německu. V Anglii. Přes internet.

Co si myslíte o módě coby marketingovém nástroji? Proč většina našich politiků - až na pár výjimek - stále působí jako "strýcové" a většina političek jako "paní"?

Mám pocit, že nejlépe jsou v Česku oblečení důchodci. Dřív se řeklo - "jde se do města", lidé si vzali to nejlepší, co měli, a šlo se. A ve starých lidech se ještě tenhle glanc drží a to je strašně krásné. Co se týče oblékání v české politice, je to takové celé šedé. Největší kontrast je při srovnání českého a britského politického prostředí. V Británii jsou politici zvyklí, když je nějaká významná událost, sundat padnoucí oblek a vzít si žaket, oblečení, které se v Česku už 80 let nenosí.

Myslím, že mluvit o žaketu v českých podmínkách je "vyšší dívčí". Tady dost často nevidíte ani padnoucí oblek, brýle, střih vlasů, u dam celkově vhodně zvolený outfit… Nemáte pocit, že se na české politické scéně téma stylu podceňuje?

Móda stojí v pozadí, protože si nikdo nechce přiznat, že by mohla přinést nějaké hlasy, že by mohla na lidi působit pozitivně. Je to upozaděné téma dnešní doby, protože hlavním tématem české politiky je šokovat názorově, takže nějaká móda stojí opravdu hodně v pozadí. Ale věřím, že se to bude měnit. Karel Schwarzenberg je toho příkladem. Členové TOP 09 nosí po jeho vzoru motýlka, a když je nějaká akce, jdou na ni pěkně vyšňoření.

Jak se staráte o vlasy? Máte je jako součást image?

Každý rok se stříhám. Je to poznávací znamení, které není cíleně vytvořené. A je na tom super to, že mě lidé podle nich poznávají.

Jací jsou vaši vrstevníci?

Nechodí se do kina na filmy, ale dívá se na ně doma. Nechodí se do hospod, ale pije se v bytech. Těch změn je víc. Pak je tady téma mladých lidí a sexu. Z průzkumu vyplývá, že pro mladé lidi sex není atraktivní. Jsou tady pro ně jiné požitky digitálního charakteru, které dokážou reálný sex překonat. Dokonce nějaké studie ukazují, že pro naši generaci je sex méně atraktivní než pro naše rodiče. Člověk by čekal, že v době, která je detabuizovaná, to bude jinak. Vidím své spolužáky, kteří se přece nebudou hnát za holkama, když můžou doma pít alkohol a koukat se na porno.

Pojďme od porna k lásce. Jak poznáte, že nějaké dívce jde o vás jako o Dominika, a ne o Dominika Feriho, mladého, nadějného politika, budoucího právníka a "fejsbukového" krále?

Kritériem je zájem. Nedokážu si představit, že dotyčná dívka by byla bez jakéhokoliv zájmu a jen by chodila do kaváren a plkala. A to, jestli je jenom opojená mou iluzorní slávou, to se dá strašně rychle poznat. Měl jsem dost známostí, ale ve vztahu bych teď byl přítel na baterky. Nemám prostě moc času a zároveň se kolem mě pohybuje pořád dost žen, což je v situaci, kdy je člověk ve vztahu, dost nepraktické, pro člověka vedle mě by to bylo náročné. Z úcty k potenciální partnerce budu ještě pár let bez vážnějšího vztahu.

Je těžké pak z hodně rozjetého profesního vlaku vyskočit do vztahu a rodiny.

Toho jsem si vědom. Hlavně je dnes plno rozchodů a rozvodů. Když se bavím se staršími muži, tak část z nich nechala svou manželku s dětmi a vyměnila ji za někoho mladšího. To je něco, co považuju za brutálně necitlivé. Ženy to mají mnohem těžší a obdivuju ty, které samy vychovávají děti. Ženě, které je 35, 40, se začíná mnohem hůř než muži, který ve 40 letech může být atraktivní, ať už pro svůj vzhled, status nebo peněženku a může si založit novou rodinu klidně v 50. Ale asi je to problém i u mladších ročníků, když kluk opustí holku v 27 po pěti letech vztahu, taky už to pro ni bude těžší v souvislosti s prací a dětmi; a pak se může stát, že bude mít první dítě v 35 letech. Když tyhle věci řeším se svými kamarády, tak jim říkám, nebuď tak sekernický, domysli důsledky a buď empatický. Snaž se ten vztah opravit, než ho zahodíš. Vztahy mezi lidmi se budou proměňovat a kdovíjak to všechno bude dál: jestli budou poměry mezi lidmi jen o sexu, nebo jestli lidé budou chtít větší závazek. Jestli mít se o koho opřít bude ctnostné a potřebné, protože doba bude ostrá a dynamická.

Jste známý svou láskou k hudbě, především k jazzu…

Hraju na akordeon, piano a pozoun. Mám rád jazz: dvacátá, třicátá, čtyřicátá a padesátá léta. Pak mám rád funk a disco, s kamarádem máme DJské duo a hrajeme osmdesátá a devadesátá léta. Věci, které každý zná, ale nikdo už nedoufal, že by si na ně mohl zatancovat, a když si na ně zatancuje, tak mu to přijde vlastně trochu trapné. Takže hrajeme takový "oldschool". Mám rád Queeny a teď se začínám dostávat k Beatles. K nim si cestu člověk vždycky najde. A poslední rok jsem se dostal k folklóru. Působí to občas trochu bizarně, když se člověk mého vzhledu objeví na nějaké takové akci a tancuje a zpívá tam s cimbálem. Na folklórní hudbě se mi líbí, že působí mezigeneračně, což je možná vidět tak akorát u Beatles a Queenů.

Kdo vám dělá korekci, abyste z té slávy a opojení "nezblnul"?

Podle mě je důležitá kotva, ať už v podobě toho, že člověk cestuje, poznává lidi a jejich starosti, jiné kraje, a to mu dává určitý druh pokory. Anebo je nutné mít kotvu v podobě nějakého kamaráda, který absolutně nevnímá to, co dělám, a který mě má rád jako člověka, navzdory všemu. A když mi takový kamarád řekne "zastav", tak musím zastavit. Takové kamarády naštěstí mám a ještě mi to nikdo z nich neřekl, tak snad jsem ještě v nějakých mezích únosnosti.

Co si sebekriticky myslíte, že vám chybí?

Byť se snažím maximálně naslouchat člověku, který má jiný názor, tak mi pořád přijde, že mám v naslouchání druhému rezervy. Chtěl bych mít v sobě trochu víc ryzejší pokory a chtěl bych si ji udržet.

Mohlo by vás zajímat

reklama

Komerční tip

reklama