Viscum album
Lidové názvy: jimelí, omelí, jemelo, gmejl, mejlí, lepiňák, čarodějnický kotel
Čeleď: santálovité, dříve ochmetovité, jmelovité
Popis rostliny
Jmelí bílé představuje poloparazitický keřík, který v korunách stromů vytváří bohaté polokulovité trsy o průměru až 100 cm.
Jmelí má místo kořenů savé orgány označované jako haustorie. Ty prorůstají do dřeva hostitelského stromu. Kmínek je jen krátký. Větve jsou pravidelně vidličnaté, článkovité, snadno lámavé. Neopadavé listy vyrůstají v párech na koncích větévek. První dvojice listů vyrůstá až ve druhém roce. Každý rok se rostlina rozroste o jeden článek s dvojicí kožovitých listů. Lysé listy jsou přisedlé, celokrajné mají podlouhle obvejčitý až kopinatý tvar. Bývají žluto, jasně nebo tmavě zelené.
Jmelí bílé je dvoudomou rostlinou. Drobné, žluté, čtyřčetné květy se objevují v březnu a dubnu. Jsou přisedlé ve vidlanech na vrcholech větví. Po oplodnění se z květů stávají nepravé bobule bílé až žlutavé barvy. Uvnitř bobulí je silně lepkavá dužina se semeny.
Druhy
Celkově existuje asi stovka druhů jmelí. Jmelí bílé je jediným zástupcem rodu, který roste i v Česku. Zejména dle hostitelského stromu se rozlišují podruhy – jmelí bílé pravé, jmelí bílé borovicové a jmelí bílé jedlové.
Výskyt a pěstování
Jmelí bílé je původním druhem Evropy a některých částí Asie. Druhotně bylo zavlečeno i do Severní Ameriky.
Daří se mu především na solitérních dřevinách. Je k vidění na okrajích porostů, také v parcích, sadech a alejích.
Parazituje na jehličnanech (borovice, jedle, vzácně smrky) i listnatých stromech, nejčastěji na lípách, akátech, javorech, jasanech, topolech, habrech, jabloních nebo hlohu.
Jmelí se dá uměle vypěstovat na ovocném stromě. Lepkavá bobule, ideálně původem také z ovocného stromu, se umísťuje na mladé výhonky. Jmelí se tak dá případně jednoduše odstranit.
Léčitelství
Jmelí bílé obsahuje viskotoxiny, glykosidy, organické kyseliny, flavonoidy, fenylové sloučeniny, cholin, histamin, lektin aj.
Nejvíce účinných látek má jmelí sbírané v březnu, listopadu a prosinci. Nejkvalitnější je jmelí z jabloně, hlohu nebo borovice. Naopak, nesbírá se jmelí rostoucí na topolu.
V léčitelství se užívají mladé větévky se slabými listy nebo jen samotné listy, vždy bez plodů. Suší se buď zavěšené ve svazcích, nebo ve slabé vrstvě při teplotě do 40 °C. Jmelí se uchovává v uzavřené nádobě, v temnu.
Léčivé účinky jmelí
- posiluje imunitní systém
- zklidňuje srdeční činnost
- snižuje krevní tlak
- zastavuje krvácení
- má protikřečové působení
- podporuje střevní peristaltiku
- reguluje činnost žlučníku a slinivky břišní
- potlačuje zvýšenou činnost štítné žlázy
- působí močopudně
- je prospěšné při zánětech nervů
- pomáhá při kloubních onemocněních
- ulevuje při bolestech hlavy a závratích
Podávání a užití
Vnitřní užití
V léčitelství se podává jako čajový nálev – macerát (recept níže), alkoholová tinktura nebo v podobě prášku. Nepřipravuje se zpravidla jako odvar, protože účinným látkám nesvědčí vaření. Jmelí má slizovitou, ze začátku nasládlou, posléze hořkou chuť a charakteristický zápach.
O toxicitě jmelí se vedou dohady, toxické bývají označovány především jeho bobule. Vyšší dávky drogy mohou podráždit zažívací trakt. Nikdy se nepřekračuje maximální denní dávka sušené drogy (5 g), jedna dávka sušené drogy by neměla překročit 1 g.
Jmelí není vhodné pro děti a těhotné, protože vyvolává děložní stahy. Jmelí se také nesmí užívat při nedostatečné činnosti srdce a ledvin.
Vnější použití
Jmelí zklidňuje podrážděnou pokožku. Užívá se v péči o vlasy, kdy omezuje tvorbu lupů. Bylinná koupel je prospěšná při bércových vředech a křečových žilách. Uplatní se i v podobě sedací koupele při gynekologických potížích.
Nálev ze jmelí poslouží také k výplachům nosu při senné rýmě.
Macerát ze jmelí – recept
Na čajovou lžičku sušené drogy bude třeba 250 ml studené vody. Luhujeme nejlépe přes noc. Ráno macerát scedíme, popíjíme mírně ohřátý. Podává se po šálku 2 – 3x denně.
Upozornění
Text nenahrazuje lékařské vyšetření. Má pouze informativní charakter. Konkrétní léčba je vždy v rukou odborníka, také využívání léčivých bylin by mělo být individuálně konzultováno s lékařem.
