Ve výčtu instrumentáře nalezneme opět manipulované terénní nahrávky z Palackého zvukových deníků, preparované diktafony, amplifikovaný pletací stroj Dopleta 160 nebo upravenou dvoukrkou akustickou kytaru s rozšířeným počtem strun, kterou autor paradoxně využívá jako dechový nástroj.

Cage a ti druzí

Palackého originální tvorba navazuje na (v našem prostředí) téměř nereflektovanou linii vytyčenou průkopníky experimentální hudby, kteří zaměřili pozornost na průzkum možností ticha, náhody a volné improvizace.

Orientačně se tedy dá přiřadit k silné tradici počínající Johnem Cagem, Mortonem Feldmanem nebo britskými zakladateli volné improvizace AMM a na ně v současnosti navazující japonskou elektronickou scénou, okruhem amerického vydavatelství Erstwhile Records nebo dílčími scénami ve Španělsku či Rakousku.

Tato hudba klade na posluchače poměrně vysoké nároky a vyžaduje po něm prakticky stejnou aktivitu jako po hudebníkovi samotném; musí přistoupit na situaci vzniku hudby, musí být bezprostředně účasten na momentu tvorby a zároveň s ním spoluprožívat ono ,hic et nunc' okamžiku, v němž vznikají téměř zenové hudební situace plné náhody a překvapení.

Tichá revoluce

Palacký svou tvorbu často přirovnává ke každodenním činnostem: "V určitých stylotvorných případech současné improvizační scény se stírá rozdíl mezi situací na pódiu a takzvaným ,běžným životem' a jsme tak na přelomu tisíciletí svědky tiché, zasuté revoluce těžko postřehnutelné otočky v pojetí hudebního času."

Hudebník v tomto případě podle něho nedělá v zásadě nic jiného než jindy při přípravě oběda nebo výrobě poličky. Stejná soustředěná energie a stejná ,hluchá místa' v hudbě jako při hledání hřebíčků, krájení pažitky a přeměřování.

Cenek svou metodu zase popisuje jako snahu o synestetické spojení obrazu s hudbou - jako "pokus o odhození všeho, co přebývá, co by zbytečně strhávalo pozornost od zvuku; svým způsobem střídmost. Zajímá mě ona hraniční poloha veejayingu, která směřuje k vizualizaci času".

Plynutí času

Právě plynutí času je asi nejpatrněji tematizováno v titulní Shanghai, kdy je patnáctivteřinová videosekvence roztažena na plochu patnácti minut. Radikálně zpomalený obraz zachycuje ulici s projíždějícími auty viděnou skrze akvárium s plovoucími rybami.

K jemným zvukovým stěnám ve skladbě Yesnoyesno Cenek vytváří horizontálně se pohybující rozmazaný proud, který zachycuje mikrosegmenty původního materiálu, podobně jako to činí Palacký s manipulovanými terénními nahrávkami.

V nejstarším zaznamenaném představení Pilgrimages zkoumá statický obraz: zaměřuje se na detaily fotografie, zkresluje její části a pod povrchem objevuje latentní možnosti manipuluje se zdánlivě banální materií tak, že v jeho struktuře vytváří napětí a zdání neklidu zdůrazněním vnitřní tektoniky, což opět úzce souvisí s povahou hudební složky Koberců, záclon.

V dnešní rychlé době, jejímiž prioritami jsou maximální zhuštěnost, efektivita a uhlazenost, působí tahle dvojice jako příjemná zastávka a vykročení z dravého digitálního proudu.

Oproti běžným nárokům na hudební "čistotu" (často hraničící se sterilitou) tito audiovizuální průzkumníci svým tvůrčím přístupem proklamují kladný vztah k technickým chybám, k náhodným digitálním a analogovým ruchům, k nemocné technice.

Je zajímavé, nakolik se v jejich rukou chybné zvuky vypreparované z chladného digitálního vakua podobají zvukům přírody...

Stránky projektu včetně videí najdete ZDE

I. Palacký, F. Cenek: Carpets Curtains. DVD. Errant Bodies, 2006.